Lidé nevěří, že je stát v důchodu zabezpečí

I když se současná vláda snaží přesvědčit veřejnost, že bude mít i v budoucnu důchodový systém pod kontrolou a že se tudíž nikdo nemusí obávat snižování úrovně důchodů, lidé to vidí jinak. V rámci průzkumu pro poradenskou společnost SMS finanční poradenství a.s. uskutečněný agenturou STEM/Mark pouze jeden dotázaný z deseti (13%) souhlasí s tvrzením, že státní důchodová pokladna bude mít pro budoucí důchodce dostatek prostředků, aby bylo možné zachovat současnou úroveň penzí. Opačný názor má 7 (69%) z deseti dotázaných. V souladu s tím více než 85% dotázaných je smířeno s tím, že jim státní důchodový systém nezabezpečí dostatečnou životní úroveň v období pobírání starobní penze. Pouze 9% dotázaných je opačného názoru.

Z tohoto hlediska by nemělo být překvapením, že ani jeden z 20ti dotázaných (3,9%) není zcela přesvědčen o tom, že vláda otevřeně a pravdivě informuje veřejnost o problémech s finančním zabezpečením budoucích generací důchodců. Naopak, větší polovina (53%) vládě nevěří.

Otázkou tedy je, zdali se z odborného hlediska dá věřit vládě, anebo je naopak blíže pravdě většina občanů, kteří zastávají opačný názor. Ať tak, či onak, odborníci spolupracující s důchodovou komisí se shodují v tom, že největší problém s nedostatkem financí bude řešit vláda v době, kdy do důchodu budou nastupovat populačně silné ročníky Husákových dětí, což nastane kolem roku 2050. V té době je budou převážně živit populačně nejslabší ročníky následujících let, kdy ženy začaly odkládat mateřství na vyšší věk. Díky průběžnému systému financování důchodů může dojít k situaci, kdy stát nebude schopen zabezpečit důstojné stáří pro ty, kteří paradoxně do důchodové pokladny přispěli nejvíce ze všech generací.

Aby bylo možné tento problém překonat bez výraznějšího snížení důchodů, bude zapotřebí, aby stát každoročně „dotoval“ důchody několika desítkami miliard korun ročně, což je nutné začít v předstihu a ne až v době, kdy dramaticky naroste schodek důchodové pokladny. A to je zřejmě také důvod, proč se z pohledu vlády může zdát taktičtější uklidňovat veřejnost, než před ní „otevřít karty.“

S tím souvisí i druhý závažný problém, který by měl být evidentně lépe s veřejností komunikován a tím je zvyšující se průměrný věk dožití. Většina lidí spíš registruje problém rostoucího věku odchodu do důchodu a z tohoto důvodu se mylně domnívá, že v důchodu pobudou kratší dobu, než je tomu dnes. V průzkumu se sice 82% dotázaných vyslovilo pro názor, že v ČR bude díky prodlužování průměrného věku dožití starobních důchodců přibývat, zatímco osob v produktivním věku vzhledem k nízké porodnosti bude ubývat. Nicméně polovina dotázaných se domnívá, že pobudou v důchodu méně než 15 let a pouze jeden z deseti dotázaných (13%) předpokládá, že v důchodu pobude 20 a více let, což odpovídá současným prognózám.

V tomto kontextu je poněkud nešťastné, že vláda nejspíš pod tlakem voličů navrhuje zavést 5ti letou revizi důchodového věku, což může uspat zájem veřejnosti o řešení vzdálené budoucnosti. Má-li si budoucí důchodce naspořit investováním dostatek prostředků pro pokrytí budoucího schodku v příjmech, měl by znát časový horizont investování a předpokládanou dobu čerpání. Plovoucí důchodový věk z tohoto hlediska je kontraproduktivním opatřením, které budoucím důchodcům zřejmě přinese víc problémů, než užitku.

Podle mě by se vláda měla spíš soustředit na preventivní opatření k prodloužení průměrné délky zdravého života, v níž jsme mimochodem už nyní srovnatelní se západní Evropou, a na vytvoření dostatku budoucích pracovních příležitostí pro věkově starší obyvatelstvo. To samozřejmě nevylučuje možnost diferencovaně řešit skupiny, u nichž je statisticky evidován nižší průměrný věk zdravého života a i věk dožití.

Pokud by tato či budoucí vlády nedotovali ze státního rozpočtu schodky v důchodové pokladně, k čemuž může reálně dojít, zbydou dvě možnosti, jak se vyhnout kolapsu důchodového systému v době nástupu do důchodu generace Husákových dětí. Buď radikálně snížit důchody, nebo zvýšit příspěvky do důchodové pokladny, tedy daně. S tím však souhlasí pouze 20% dotázaných a nelze ani v budoucnu v tomto ohledu předpokládat zásadní změnu. To, s čím naopak lidé souhlasí, je že by vláda měla výrazněji podpořit ty, kteří si chtějí spořit na penzi i za cenu snížení podpory jiných programů. S tímto názorem vyslovilo souhlas 71% dotázaných, zatímco opačný názor zastává pouhých 9%.

Na druhé straně lidé jsou si vědomi toho, že se o svou životní úroveň v důchodu budou nejspíš muset postarat sami. 57% dotázaných je toho názoru, že bez ohledu na aktivity vlád by měl každý zodpovědný občan již v produktivním věku spořit či investovat, aby si v důchodu zajistil dostatečnou životní úroveň a jen 14% se vyslovilo proti tomuto názoru. Polovina dotázaných si však nyní odkládá méně než 1.000 Kč, což naznačuje, že klíčem k řešení této situace by mělo být zvýšení příjmů zejména nízkopříjmových skupin obyvatelstva.

Z tohoto hlediska se jeví jako kontraproduktivní úsilí vlády uklidnit veřejnost, že má řešení důchodů pod kontrolou a že tudíž není zapotřebí provézt zásadní změny důchodového modelu. Nejspíš za tím stojí snaha „prodat“ veřejnosti zrušení 2. pilíře důchodového systému. To, na co by se vláda měla soustředit, je zvýšení informovanosti veřejnosti. 6 z 10ti dotázaných totiž cítí potřebu dozvědět se více informací o finančním zabezpečení na důchod.

Autor: František Saidl, Finanční analytik