Jak danit přivýdělky z druhého zaměstnání?

Zaměstnání a dohoda o provedení práce

Práce na dohodu o provedení práce patří v České republice k nejčastějším způsobům přivýdělku. Uzavřít ji lze s libovolným počtem zaměstnavatelů, s každým z nich však maximálně na tři sta hodin ročně. „Dohoda o provedení práce je pro řadu lidí výhodná – je totiž poměrně administrativně nenáročná. Pokud je hrubá měsíční mzda z dohody o provedení práce nižší než deset tisíc korun, zdaní se patnáctiprocentní srážkovou daní, která je konečná, dál není třeba tento příjem nikde vykazovat,“ řekla Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision a portálu www.eDane.cz.

Překročení desetitisícové hranice znamená povinnost podat daňové přiznání. „Při překročení částky deseti tisíc korun se odečte patnáctiprocentní daň nikoliv jako srážka, ale jako záloha na daň z příjmu. Vzhledem k tomu, že tak nastane souběh dvou příjmů daněných zálohovou daní – dohoda o provedení práce a samotné zaměstnání –, je třeba po skončení roku podat daňové přiznání. Člověk pracující pro více zaměstnavatelů současně se daňovému přiznání nevyhne. V případě, že hrubá odměna z dohody o provedení práce přesáhne deset tisíc korun za měsíc, podléhá výdělek také odvodům na sociální a zdravotní pojištění,“ řekla Blanka Štarmanová.

Zaměstnání a dohoda o pracovní činnosti

Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti není totéž. Druhou variantu je možné uzavřít pouze na práci, jejíž rozsah nepřekračuje v průměru polovinu běžné týdenní pracovní doby – tedy dvacet hodin. „Bude-li měsíční odměna nižší než 2500 korun, neodvádí se z výdělku zdravotní ani sociální pojištění. Jestli je to ale v daném měsíci jediný příjem, ze kterého se zdravotní pojištění platí, a nehradí ho stát, je třeba se přihlásit zdravotní pojišťovně a pojištění zaplatit. Při překročení této částky se zdravotní i sociální pojištění odvádí. Z dohody o pracovní činnosti se vždy odvádí zálohová daň, a tedy při souběhu dohody o pracovní činnosti a zaměstnání je vždy potřeba podávat daňové přiznání,“ upozornila Blanka Štarmanová.

Práce pro dva zaměstnavatele

Od roku 2007 už zákoník práce nerozlišuje hlavní a vedlejší pracovní poměr. Jeden člověk tak může mít dva hlavní pracovní poměry, dokonce u jednoho zaměstnavatele. „Při práci na hlavní pracovní poměr pro stejného zaměstnavatele je třeba splnit určité podmínky – oba pracovní poměry nesmějí mít stejnou náplň práce a nesmí se jednat o stejný druh činnosti. Pokud si člověk přibere úvazek u jiného zaměstnavatele a půjde o práci, která je shodná s činností původního zaměstnavatele, je třeba jeho písemný souhlas,“ řekla Blanka Štarmanová.

Při práci pro dva zaměstnavatele není třeba dělat si starosti s platbami záloh na pojištění. „Povinné odvody na daně, zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance bude zaměstnavatel nezávisle odvádět z každého zaměstnání. Slevu na dani je ale možné uplatnit pouze u jednoho z příjmů. Samostatně a nezávisle u obou pracovních poměrů probíhá i čerpání dávek nemocenského pojištění. V případě, že nastane situace, kdy bude zaměstnanec uznán za práce neschopného u jednoho typu činnosti a u druhého ne, bude pak čerpat nemocenskou pouze z jednoho zaměstnání. Jelikož jde opět o souběh pracovních poměrů, zaměstnanec je povinen po skončení roku podat daňové přiznání,“ popsala Blanka Štarmanová.

Zaměstnání a podnikání

Pokud se rozhodne zaměstnanec navíc podnikat, bude jeho podnikání v případě, že ze zaměstnání je odvedeno sociální a zdravotní pojištění alespoň z minimální mzdy, posuzováno jako vedlejší činnost. V první řadě je třeba obstarat si živnostenské oprávnění. „Rozhodne-li se zaměstnanec podnikat ve stejném oboru, ve kterém je i zaměstnán, je nutný písemný souhlas zaměstnavatele. První rok podnikání je u vedlejší činnosti administrativně nenáročný – není třeba odvádět zálohy na zdravotní a sociální pojištění, protože ty se platí až zpětně po odevzdání přehledů a počítají se z reálného ročního výdělku z podnikání. Pokud roční příjem po odečtení výdajů nepřesáhne takzvanou rozhodnou částku, která pro rok 2016 činí 63 865 korun, sociální pojištění se neplatí. Ani v následujícím roce není třeba platit zálohy. Pokud rozhodnou částku člověk přesáhne, vypočítá se doplatek za sociální pojištění a zálohy na další rok z dosaženého zisku,“ vysvětlila Blanka Štarmanová.

Pro zdravotní pojištění žádná rozhodná částka neexistuje. „Při vedlejší činnosti není třeba platit ani zálohy na zdravotní pojištění. Doplatky se vypočítají až po odevzdání přehledu podle skutečně dosaženého zisku. V tomto případě tedy neplatí minimální vyměřovací základ a placení minimální měsíční zálohy jako u člověka, který má podnikání jako hlavní činnost,“ doplnila Blanka Štarmanová.

I podnikání na vedlejší činnost znamená povinnost odevzdat daňové přiznání. Jediný způsob, jak se mu vyhnout, je mít příjem z vedlejší činnosti nižší než šest tisíc korun ročně. „Pokud příjem z podnikání tuto částku přesáhne, je podání daňového přiznání povinné. I při podnikání jako vedlejší činnosti je možné v daňovém přiznání uplatnit výdajové paušály, nezdanitelné části základu daně a slevy na dani,“ upozornila Blanka Štarmanová.