Špatné zprávy zhoršují výběr daní

V říjnu 2016 jsme přinesli informace o pokusech expertů z laboratoře experimentální ekonomie Masarykovy univerzity v Brně, kteří pokusy zkoumají vztah lidí k veřejným věcem. Komplexní závěry sice nejsou známy, ale částečné výsledky již byly publikovány. Jedním z nich je zajímavý poznatek, že výnos z daní ovlivňují média. Pokud totiž přinášejí negativní zprávy, ovlivňuje to část daňových poplatníků. Nezaplatí, nebo odvedou méně, než by měli.

Zpravodajská hra

Asi v žádné zemi se nevybere z daní celých sto procent. A tak každý úředník na ministerstvu financí nejspíš přemýšlí, jak se dostat na hodnoty co nejvyšší. Málokterého z nich by však asi napadlo, že vliv na výběr mají špatné zprávy z médií, a dokonce i fakt, jak je výběr nazván. Přišli na to odborníci z laboratoře experimentální ekonomie Masarykovy univerzity v Brně (MUEEL) pod vedením docenta Jiřího Špalka. Účastníci jejich pokusu se měli rozhodnout, kolik vlastně eráru prostřednictvím daňového přiznání pošlou. Byli u počítačů a na všech roloval proužek s „nejnovějšími zprávami“. Byly pro některé namíchány pestře, jiné byly spíš dobré, nebo si mohli přečíst většinou špatné zprávy. Studenti, kteří se pokusu podrobili, si tak mohli mezi jiným také dozvědět, že se právě zhroutil systém výplaty sociálních dávek, jaká je ztráta některého ze státních podniků, nebo že státní dluh opět vzrostl.

Kam ty peníze jdou?

Dobré či neutrální zprávy neměly na pokusné poplatníky tak frustrující účinek, jako zprávy se špatným podtónem. Šedesát procent studentů, kteří měli na monitorech špatné zprávy, nezaplatilo daně v plné výši, z předpokládané částky se vybralo jen 64 procent. Účastníci, kterým běžel na monitoru proužek s „good news“ se většinou přiznali, nezaplatilo 43 procent z nich. Stát z možných sta procent získal 72,5 procenta. Docent Jiří Špalek vysvětlil, že negativní zprávy v poplatnících patrně zvyšují dojem, že státní úředníci s vybranými penězi dobře nehospodaří. Podlehnou tak lehce dojmu, že finance, které státu odvedli, se už nikde neobjeví a zmizí v pověstné černé díře. Docent Špalek míní, že lidé si obecně neuvědomují, co všechno se z jejich daní platí. Proto podléhají dojmu, že z těchto prostředků čerpá jen poměrně úzká skupina jedinců.

Opatrně se slůvky

Nejen špatné zprávy měly na účastníky pokusu vliv. Byl to také styl jazyka, který byl použitý v návodu, jak postupovat při odvodu daně. Pokud bylo použito slovo „daň“ nebo byl termín jakkoli zmíněn, stát byl o sedm procent ochuzen. O tyto peníze nepřišel, pokud bylo inkaso v instrukcích popsáno jiným, neutrálnějším termínem, například výrazem „odvod do společného účtu“. Podle Jiřího Špalka jsou Češi mnohem citlivější na kontext, v němž rozhodování o placení daně probíhá. Může to být podle něj spojeno s celkovým společenským klimatem post-transformujících ekonomik. V popsaných pokusech se chovali Češi také výrazně jinak, než účastníci podobných experimentů z Evropy nebo USA. Naopak téměř na celém světě platí, že vyšší pravděpodobnost kontroly vede k nižší míře daňových úniků a vyšší penále za nezaplacenou daň mírně zvyšuje ochotu subjektů daň platit. Rozhodně ne ale tolik jako hrozba kontroly. Ochota platit daně se zvyšuje s rostoucím příjmem a klesá s rostoucí daňovou sazbou.

Poučí se?

Experiment je experiment, praxe je praxe. Podle docenta Špalka u nás úřady nebo vláda příliš nepřebírají poznatky z výzkumů. Náznak takové expertní skupiny vznikl jen jednou, za vlády premiéra Mirka Topolánka. Jmenovala se NERV, ale neměla dlouhého trvání. V jiných zemích se přinejmenším snaží vědecký výzkum a experimenty behaviorálních ekonomů zkoušet v praxi a uzákonit.