Do konce roku 2007 byla daň z příjmů fyzických osob progresivní a pohybovala se od 12 do 32 % podle výši příjmů. Čím vyššího příjmu člověk dosáhl, tím platil vyšší daň. Navíc také pro odvody sociálního a zdravotního pojištění nebyl stanoven žádný strop. Pokud tak někdo vydělal milióny, musel z celé částky odvést pojistné na tato pojištění.
S novým rokem vše jinak
O zavedení rovné daně se mluvilo již dlouho. Teprve díky schválené reformě se tento krok podařil a nyní naše příjmy podléhají rovné dani. Ovšem s jedním háčkem. Nikdy s tímto krokem nebyla spojována změna základu daně. Zatímco do konce roku 2007 byl základem daně příjem po odečtu sociálního a zdravotního pojištění, nyní se do základu daně dostává nejen sociální a zdravotní pojištění zaměstnance, ale navíc ještě také odvod, který platil zaměstnavatel. Co to tedy znamená? I když nově je daň stanovena ve výši 15 %, tak díky změněnému základu daně dosahuje 23 % reálného zdanění.
Je zdanění pro všechny opravdu stejné?
Zákon stanovuje nově pro všechny daň ve stejné výši. Znamená to tedy, že všichni platíme na daních stejně? Ano i ne. Do výše placených daní vstupují také slevy na dani. Sleva na dani je stanovena pro všechny ve stejné výši bez ohledu na výši příjmu. To tedy znamená, že u vyšších příjmů již tato sleva nemá v celkové výši placených dani takový vliv jako u příjmů nižších, kde díky slevám na dani může být daňová povinnost poplatníka v některých případech i nulová, nebo alespoň značně snížena.
Strop pro povinné odvody
Především zaměstnanci s vysokými příjmy se konečně dočkají radikální změny, co se týče odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Do konce roku 2007 platili zaměstnanci i zaměstnavatelé odvody na tato pojištění z veškerých svých příjmů. Rok 2008 přichází s maximálním limitem, stropem. Tento strop je ročně stanoven na 48 násobek průměrné mzdy. Lidé, kteří dosáhnou tohoto stropu, již dále neodvádějí tyto odvody a to včetně odvodů zaměstnavatele. Díky tomuto stropu, také od určitého okamžiku platí nižší daň příjmů, protože základem daně již není superhrubá mzda, ale pouze hrubá mzda.
A mohlo by být ještě lépe. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, se nechal slyšet, že navrhne další snížení těchto stropů. Zatímco roční strop pro zdravotní pojištění by zůstal zachován na výši čtyřicetiosminásobku průměrného platu, strop pro pojistné na důchodové pojištění by mohl klesnout na třicetišestinánásobek a u pojistného na nemocenské pojištění dokonce až na dvacetičtyřnásobek průměrného platu. Určitě zajímavá představa, je však otázkou zda se podaří prosadit, případně v jakém časovém horizontu. Pokud by došlo k zavedení těchto nových stropů, na nové stropy by dosáhlo více lidí, a více lidí by tak na odvodech ušetřilo nemalé peníze. Lidé by tedy ušetřili, ale také státní pokladna by při poklesu pojistného díky nižším stropům přišla zhruba o pět miliard korun. A jelikož tyto odvody tvoří také nově základ daně z příjmů, snížil by se také výběr daní. Vše vypadá krásně, až na to, že pokud stát vybere od lidí, díky snížení stropů pro odvody méně, dá se očekávat, že tyto peníze budou někde chybět. Vyvstává tedy otázka. Z čeho tyto peníze získá? Bude muset buď omezit nějakou svou dosavadní podporu (třeba právě tolik diskutovanou podporu stavebního spoření), nebo naopak nějaké daně zvýšit. Ovšem zda k těmto krokům skutečně dojde ukáže teprve čas. Zatím tedy pro všechny odvody platí roční strop ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy.