Bude mít Slovensko příští rok euro? I. část

Slovensko vstoupilo, společně s devíti dalšími zeměmi, do Evropské unie na jaře roku 2004. Svou snahu o brzké přijetí společné měny euro za národní platidlo deklarovala země vstupem do mechanismu ERM II na podzim roku následujícího. Minimálně dvouletý pobyt v tomto mechanismu, bez značného napětí a devalvace (znehodnocení kurzu), je jedním z tzv. konvergenčních kritérií, která země musí před vstupem do eurozóny splnit.  Jak jsou na tom naši „východní sousedé“ v plnění konvergenčních kritérií?

Konvergenční kritéria: plněna či neplněna?

Aby země dostala zelenou v přijetí eura je nutné splnění všech pěti kritérií konvergence. Kritérium dlouhodobých úrokových měr země plní s 2% rezervou– referenční hodnota činí 6,5 % a dlouhodobé úrokové sazby na Slovensku jsou dle údajů za březen na úrovni 4,5 %. Veřejný dluh ve výši 29,4 % HDP země je poměrně dostatečně pod hodnotou kritéria (60 %). Problémy by neměly být ani v případě kritéria deficitu veřejného rozpočtu maximálně 3 % HDP, neboť ten by měl být dle Národní banky Slovenska ve výši 2,2 %. Stabilita kurzu v mechanismu ERM II bude pravděpodobně vyhodnocena taktéž jako splněna.

Slovenská koruna změnila paritu

Pozastavme se nyní na chvíli u slovenské koruny. Slovenská koruna dlouhodobě poměrně výrazně posiluje, a to i přes intervence centrální banky, jejichž cílem bylo toto posilování zmírnit. Posilující trend pokračoval i po začlenění koruny do mechanismu ERM II. Důkazem je změna centrální parity koruny (z 38.4550 SKK za EUR na 35.4424 SKK za EUR), ke které došlo po předchozí dohodě, v důsledku přiblížení se kurzu spodní hranici povoleného oscilačního pásma.  Toto pásmo je stanoveno jako +/- 15 % od centrální parity. Skutečnost, že slovenská koruna posiluje se projevuje částečně v tlumení inflačních tlaků v zemi. V okamžiku, kdy země přijme euro nebude již toto možné a dá se proto očekávat zvýšený nárůst inflace. Navíc již delší dobu dochází k přibližování cenové hladiny na Slovensku s ostatními zeměmi Evropské unie. Děje se tak jednak prostřednictvím posilujícího kurzu, ale taktéž růstem domácí cenové hladiny. Je tudíž zřejmé, že přijetí eura bude znamenat konec možnosti dorovnávání domácí cenové hladiny skrze tzv. kurzový kanál, čili prostřednictvím posilování domácí měny.

Graf: Vývoj nominálního kurzu SKK/EUR v povoleném oscilačním pásmu v rámci mechanismu ERM II

Bude se opakovat případ Litvy?

Výše nastíněné faktory hrají důležitou roli pro vyhodnocení kritéria stability cenové hladiny. Obavy z budoucího inflačního vývoje byly příčinou odmítnutí přijetí eura v Litvě. I když v okamžiku vyhodnocení splnění konvergenčních kritérií neplnila tato pobaltská země předepsaný ukazatel o necelou desetinu procentního bodu, faktickou příčinou jejího odmítnutí byl právě očekávaný růst cenové hladiny. Tyto prognózy se potvrdily a podle údajů za letošní březen činí meziroční míra inflace v Litvě již 11,4 %. Navíc v eurozóně panují rozpaky rovněž s ohledem na vývoj cenové hladiny u „nováčka“ Slovinska, jehož míra inflace se nyní pohybuje výrazně nad průměrem za celou eurozónu. Přesněji řečeno meziroční nárůst cen byl v této zemi nejvyšší mezi všemi státy používajícími jako měnovou jednotku právě euro.

Všechny tyto skutečnosti mohou vést k určité nechuti ze strany evropských autorit a tzv. „starých členských zemí“ k přijetí další země do eurozóny, zejména z obavy o inflační vývoj v eurozóně. Slovensko, podle posledních údajů, by mělo splnit i poslední kritérium, a to aby domácí míra inflace nepřevýšila o více než 1,5 % průměrnou míru inflace členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Pokud je však nějaká oblast, která se může stát příčinou odložení eura na Slovensku, tak je to očekávaný vývoj inflace v budoucnu. Nicméně tempo růstu cenové hladiny zrychluje v celé eurozóně a meziroční čísla naznačují, že míra inflace se bude pohybovat nad 2% inflačním cílem stanoveným Evropskou centrální bankou.

V druhé části článku, která vyjde v pondělí 28. 4. pojednáme o přístupu slovenské veřejnosti k přijetí eura.