Jak se rodila dnešní eurozóna?

Téma týdne: Přijetí Eura v ČR

Vytvoření měnové unie v Evropě má poměrně dlouhodobé kořeny. Pokusy o prohlubování vzájemné kooperace na měnové úrovni doprovází evropské integrační procesy již od počátku. Zkušenosti ukázaly, že samotný vznik měnové unie v Evropě bude během na dlouhou trať, který bude vyžadovat značnou politickou podporu. Za historický okamžik můžeme považovat červen roku 1989, kdy Evropská rada rozhodla na základě tzv. Delorsovy zprávy o vytvoření měnové unie postupně ve třech fázích s tím, že proces bude zahájen v roce 1990. Mezi legislativu EU bylo vytvoření eurozóny zaneseno Maastrichtskou smlouvou, jenž po peripetiích při referendu v Dánsku, vstoupila v platnost v roce 1993. Za další mezník můžeme považovat rok 1999, neboť v tomto roce bylo euro zavedeno jako měna v bezhotovostní formě a celý projekt realizace hospodářské a měnové unie v Evropské unii tak vstoupil do závěrečné a nejdůležitější třetí fáze.

Zavedení zcela nové měnové jednotky

Aby mohla být společná měna používána v bezhotovostním styku došlo k neodvolatelnému zafixování směnných kurzů jedenácti zemí splňujících konvergenční kritéria nutná pro vstup do eurozóny a přející si euro přijmout za své národní platidlo. Své národní měnové jednotky se nechtěly vzdát celkem tři země – Velká Británie, Dánsko (tyto dvě země si dokonce vyjednaly výjimku – tvz. opt-out a nemusí tudíž euro přijmout vůbec) a Švédsko. Řecko sice přijmout euro chtělo, nicméně nesplnilo požadovaná maastrichtská konvergenční kritéria.

Bezhotovostní formy eura se občané EU dočkali o tři roky později, a to v lednu roku 2002. Pro urychlení přechodu na novou měnovou jednotku bylo období souběžné platnosti eura a jednotlivých národních měn stanoveno jen na dva měsíce a po uplynutí tohoto intervalu se euro stalo jedinou platnou měnou na území celkem dvanácti států Evropské unie. Tou dvanáctou zemí se stalo Řecko, které splnilo požadovaná kritéria, i když zpětně se ukázalo, že tak došlo díky “manipulaci“ s daty. Původní národní měnové jednotky bylo možno vyměnit za eura u příslušné centrální banky i po řadu následujících let.

Co na euro unijní nováčci?

Po bezprecedentním rozšířením Evropské unie o deset kandidátských zemí v roce 2004 se očekávala rovněž další vlna rozšíření eurozóny, neboť si žádná z této skupiny zemí nevyjednala výjimku pokud jde o přijetí eura a tato povinnost jim vyplývá z přístupových smluv. Nové členské země se do eurozóny však příliš nehrnou. Příčiny můžeme hledat jednak na straně ekonomické situace v příslušných zemích, ale taktéž v poměrně nízké podpoře přijetí eura mezi občany. Největším strašákem obyvatel je obava ze skokového růstu cen v okamžiku přechodu na euro.

Prvním nováčkem, který se vzdal svého národního platidla se stalo Slovinsko, které tak učinilo v loňském roce. O rok později se eurozóna opět rozrostla, a to o Kypr a Maltu. Počet obyvatel platících eurem se tak zvýšil již na úctyhodných 320 miliónů. V uplynulých dnech navíc posvětila Evropská komise přijetí eura u našich východních sousedů na Slovensku a příští rok tak bude mít eurozóna již šestnáct zemí.