Zdroje pro financování důchodového věku jednotlivce lze rozdělit na povinné a dobrovolné. Do povinného pilíře patří v ČR pouze státní průběžný systém, povinný fondový pilíř zatím nebyl zaveden. Dobrovolným pilířem je jakákoli individuální kumulace aktiv určených k financování postproduktivního věku. Laicky se tím míní postupné rozpouštění našetřené kapitálové rezervy v době od odchodu do starobní penze do smrti. Vágně definované “rozpuštění“ je ovšem v praxi dost tvrdý oříšek. Nikdo předem nezná délku tohoto období pro konkrétní případ.
Jak z toho ven?
Nejjednodušší rada - na začátku postproduktivního věku rozdělte našetřenou kapitálovou rezervu na dvě části. První část spravujte podle pravidla čtyř procent, za druhou část kupte doživotní anuitu (viz níže). Pro připomenutí, pravidlo čtyř procent říká - zainvestujte portfolio z poloviny do dluhopisových a z poloviny do akciových fondů, vybírejte z něj 4 % původní sumy ročně a výběry přitom zvyšujte o inflaci. Pravděpodobnost, že portfolio nevyschne před úmrtím majitele je vysoká, avšak nikoli nulová (více ve FOND SHOPu 1/2008). Koupě doživotní anuity znamená výměnu našetřených finančních prostředků za slib doživotních pravidelných dávek v určité výši (více ve FOND SHOPu 7/2008).
Jak však rozdělit dobrovolný pilíř v době odchodu do důchodu mezi individuálně spravovanou část podle pravidla čtyř procent a část určenou ke koupi doživotní anuity? Na poloviny? Třetina a dvě třetiny? Jinak? K tomu žádný jednoznačný návod neexistuje. Pravidlo čtyř procent se snaží maximálně využít výkonnosti kapitálových trhů i v distribuční fázi tím, že neustále drží polovinu prostředků v akciích. Na druhou stranu, musí rozpočítávat existenci portfolia na velmi dlouhou dobu 40 let (od 60 let věku majitele do 100, případně od 65 do 105). Doživotní anuity nabízené pojišťovnami nebo penzijními fondy pracují s velkými skupinami klientů. Rozpočítávají existenci portfolia na předpokládaný průměrný věk dožití skupiny klientů stejného věku a pohlaví, tedy na kratší dobu, a mohou si dovolit rozpouštět původní sumu rychleji. Ti, kteří zemřou dříve „zaplatí“ dávky těm, kteří zemřou později. Na druhou stranu, jimi zainvestované portfolio je mnohem konzervativnější, většinu tvoří dluhopisy.
Doživotní anuita a její význam
Proč koupit doživotní anuitu? | Pojištění příjmu až do konce života. |
Kde je k dostání? | V životních pojišťovnách a penzijních fondech (je ovšem nutné být před tím alespoň pět let ve spořicí fázi a platit příspěvky). |
Jaké jsou Nevýhody? | Životní pojišťovny i penzijní fondy drží konzervativní portfolio složené převážně z dluhopisů. Potenciál zhodnocení vkladů je relativně nízký. |
Na čem závisí výše přiznané doživotní dávky v prvním roce čerpání anuity? | Na našetřené sumě, věku a pohlaví pojištěného, použitých úmrtnostních tabulkách, použité technické úrokové míře. |
Na čem závisí budoucí valorizace dávky? | Na budoucích ziscích fondu (ty jsou závislé na struktuře portfolia a nákladovosti fondu) a na způsobu rozdělení budoucích zisků fondu mezi účastníky. |
Jaký mix individuálně řízeného portfolia a doživotní anuity člověk na prahu postproduktivního věku zvolí, je věc jeho osobního vkusu a potřeb. Finanční poradce je od toho, aby mu vysvětlil výhody a nevýhody jednotlivých variant. V individuálně řízeném portfoliu složeném z podílových fondů, ETF či investičních certifikátů lze na dlouhých periodách dosahovat vyššího průběžného zhodnocování dosud nespotřebované finanční rezervy. Při koupi doživotní anuity v penzijním fondu nebo pojišťovně člověk víc hraje na pojištění proti “riziku“ dlouhověkosti – má zajištěn tok dávek v nezmenšené výši bez ohledu na to, jak dlouho žije.
Pojistná funkce doživotních dávek
Hlavním poskytovatelem „implicitních“ doživotních anuit v ČR jsou penzijní fondy. Ze statistik vyplývá, že zatím většina klientů penzijních fondů raději volí jednorázové vyrovnání a nikoli doživotní penzi. Důvody jsou podle názoru FOND SHOPu tři. Prvním je skutečnost, že účastníci penzijního připojištění většinou zatím nestihli nakumulovat ve fondu větší sumy. V měsíční penzi například 500 Kč nevidí velkou výhodu a raději si nechají vyplatit jednorázovou dávku. Pokud by měli volit mezi doživotní dávkou, která dokáže podstatným způsobem zlepšit jejich životní úroveň, například 5 000 Kč měsíčně, a jednorázovým vyrovnáním, pravděpodobně by volili jinak (viz tabulka).
Tabulka: Simulace výše měsíčních dávek při různé výši naspořených prostředků
Příklad 1. | Příklad 2. | |
---|---|---|
Měsíční příspěvek do penzijního fondu | 1.000 Kč | 1.000 Kč |
Věk při zahájení | 50 let | 20 let |
Odhad průměrného ročního výnosu | 2,4 % | 2,4 % |
V 60 letech naspořeno | 155.585 Kč | 919.759 Kč |
Měsíční doživotní penze (muž) | 944 Kč | 5.303 Kč |
Měsíční doživotní penze (žena) | 847 Kč | 4.823 Kč |
Druhým důvodem je skutečnost, že běžní lidé a často ani finanční poradci si zatím plně neuvědomují hlavní výhodu doživotních anuit – pojistnou funkci pro případ dlouhověkosti. Třetím důvodem je složitost pojistě-matematických vzorců. Klient nemůže ověřit, jestli ho penzijní fond “nenatáhne“, neboť výpočtu výše doživotní dávky a její valorizace nerozumí. Výše penze z fondu závisí na našetřené sumě, věku a pohlaví pojištěného, použitých úmrtnostních tabulkách a použité technické úrokové míře. Valorizace dávek závisí na budoucích ziscích fondu. V zítřejším druhém dílu našeho článku se pokusíme výpočet výše dávky v rámci možností objasnit.
Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 11/2008.
Mimořádná letní akce: Sleva 15 % na předplatné časopisu FOND SHOP
Cena ročního předplatného je 1 870 Kč
Akce platí pro nové předplatné závazně objednané do 30. června 2008