Penze? Nižší a čím dál později…

Lze pracovat v 67 letech?

Výdaje členských zemí Evropské unie  na penze jejich občanů přesahují  13 % k HDP. Nejvíce obyvatel starších 65 let žije v Itálii (19 %), v Německu (18 %) a v Řecku (17 %). Nejmladší obyvatelstvo žije v Irsku, kde je podíl občanů starších 65 let nejnižší (11 %), následuje Slovensko (12 %) a Kypr (12 %). V Evropě se věková hranice v posledních dvaceti letech výrazně zvýšila. Již ve čtyřech zemích je  nyní zákonem stanovená hranice pro odchod do důchodu dokonce 67 let pro muže i ženy (Dánsko, Island, Německo a Norsko) a další země o tom uvažují (Švédsko, Velká Británie). Samozřejmě ještě v některých zemích dobíhají zákonné lhůty, takže se odchod do důchodu v 67 let ještě netýká čerstvých penzistů.  Běžná důchodová hranice ve většině západoevropských zemích je 65 let pro ženy i muže. Ve východní Evropě je prozatím v průměru o 3-4 roky nižší, ale již nyní se postupně důchodový věk zvyšuje a do budoucna se očekává stejná důchodová hranice jako v západní Evropě...

Trendem je předčasný důchod

Současným trendem v Evropě je ovšem odchod do důchodu dříve než činí státem stanovená hranice (ve většině evropských zemích je 65 let). Jedním z hlavních důvodů je vysoké pracovní tempo. V průměru  odchází v Evropské unii  muži do důchodu v 61,4 letech a ženy v 59,6 letech. Ve všech členských zemích Evropské unie se v průměru dožívají ženy vyššího věku než muži (rozdíl je více než 6 let).  To při stejném důchodovém věku znamená, že si ženy déle užijí penze. Např. Němci chodí díky prodlužující se věkové hranici do penze později než v minulosti - v průměru  v 63 letech. Současně však klesá počet lidí, kteří pracují až do 65 let (v roce 1996 pracovalo do 65 let 30 % Němců a v loňském roce to bylo již skoro  o 3 % méně). Protože dochází ke zvyšování důchodového věku, má možnost přestat pracovat v 60 letech čím dál méně Němců a zatímco v roce 1996 pracovalo pouze do 60 let 40 %, v loňském roce  to bylo  již pouze 27 %. V Česku může na předčasný důchod odejít člověk, který  získal dobu pojištění nejméně 25 let a do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše tři roky. Čím později půjde, tím bude mít menší krácení důchodu. Krácení je totiž za každých 90 dní i započatých o 0,9 %.

Nejvyšší penze mají Lucemburčané

Nejvyšší životní úroveň penzistů je v Lucembursku, kde průměrný důchod dosahuje téměř 90 % průměrného příjmu. V Lucembursku je rovněž nejvyšší penzijní bohatství (tj. ukazatel penzijního příslibu). Přes 80 % hranici jsou ještě penze v Nizozemí, Španělsku a Rakousku. Naopak ve  Velké Británii a v Irsku jsou nejnižší státní penze v Evropské unii, protože jsou zde pouze základní schémata a výše státních náhrad je těsně nad 30 % hranicí. Obdobně je na tom Mexiko, Nový Zéland či USA. V těchto zemích jsou celkově nízké státem poskytované důchody, současně však občané během svého produktivního života přispívali méně do systému (odvádí nižší sociální pojištění než v ostatních zemích). Poměr průměrného důchodu k čisté mzdě v Česku činí cca. 55 %.

Podmínky pro nárok na důchod v Česku

Ve všech evropských zemích se důchodový věk postupně zvyšuje, Česko nevyjímaje – vždyť v roce 1995 odešla žena vychovající dvě děti do důchodu v 55 letech a v roce 2012 odejde v 61 letech a to dnešní čtyřicátníky a mladší s největší pravděpodobností čeká důchodový věk 65 let…Aby se člověk mohl stát penzistou a každý měsíc dostat od státu důchod, musí splnit tři základní podmínky: důchodový věk, potřebný počet let pojištění a také si o důchod musí požádat na příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení. Automaticky se penze nikomu na účet nepřipíše. Počet let pojištění činí 25 let (15 let při věku 65 let). Důchodový věk se v Česku v současné době zvyšuje tak, aby v roce 2012 byl potřebný věk pro odchod do důchodu 63 let pro muže, u žen záleží na počtu vychovaných dětí (63 let pro ženy, které nevychovaly žádné dítě a 60 let pro ženy, které vychovaly tři a více dětí).  Tyto věkové hranice pro nárok pro starobní důchod tedy  platí pro všechny občany narozené po roce 1959. Splňuje-li člověk zákonné podmínky a chce jít do penze, ukončí své zaměstnání a požádá si na příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení o důchod (dle místa bydliště). Jestliže ovšem ještě nechce odejít do důchodu, je to jenom jeho rozhodnutí, protože důchodový věk není v žádném případě výpovědní důvod. U žádosti na Okresní správě sociálního zabezpečení je potřeba předložit mimo jiné tyto doklady (občanský průkaz žadatele a manželky (manžela), stačí si jen poznamenat rodné číslo manžela, všechny doklady o studiu, muži vojenskou knížku, ženy rodné listy všech vychovaných dětí, všechna potvrzení úřadu práce o evidenci, znát průběh zaměstnání všech zaměstnání (od kdy – do kdy), kde byl žadatel zaměstnán). Po vyplnění žádosti již žadatel jenom čeká na pravidelné zasílání jeho důchodu.

Bez vlastního spoření to nepůjde

Vzhledem ke stárnutí populace budou státní penze ve všech evropských zemích mírně klesat, Česko nebude výjimkou. Kdo si chce užít penze, musí se přestat spoléhat na stát a vzít odpovědnost z velké části do vlastních rukou. Současné nastavení důchodů v evropských zemích je poměrně velkorysé (v EU činí penze přibližně 70 % příjmu před odchodem do důchodu) a budoucí vlády vzhledem ke stárnutí populace těžko udrží nastavené systémy. Soukromé úspory na penzi (ať už ve formě obligací, penzijního a částečně životního  připojištění nebo jiných úročených vkladů v různých finančních formách)  jsou již pro čtyřicátníky naprostou nutností, jednoduché to není pro nikoho, především však pro dnešní třicátníky – musí se splácet hypotéka, spořit dětem na studia a ještě si šetřit na stáří…

Pramen: