Sociální dávky v Evropě pod lupou

V EU a vyspělých evropských zemích (Norsko, Island, Švýcarsko) je celkové daňové zatížení občanů výrazně vyšší (tj. včetně sociálního a zdravotního pojištění) než v ostatních vyspělých mimoevropských zemích světa. Jedním z důvodů je právě propracovaná evropská sociální politika, která v mnoha zemích narazila na své možnosti a je výrazně štědřejší. Většina Evropanů samozřejmě odvede do systému více peněz než čerpá. Ke snižování daní dochází ovšem i v Evropě, což přináší nižší finanční prostředky na státní dávky, které se v některých zemích tak alespoň nezvyšují (při inflaci tak reálně klesají).

Každý občan má jiné preference

Většina Evropanů chce, co nejvyšší sociální jistoty a  současně co nejnižší daně. Obojí mít však nelze, najít správnou hranici není snadné a zavděčit se všem nelze nikdy. Proto v Česku současně se snižující se daňovou zátěží (nejenom u daně z příjmů fyzických osob, ale i u daně z příjmu právnických osob), klesají sociální jistoty. Od letošního roku je např. délka základní podpory v nezaměstnanosti kratší o jeden měsíc (z 6 měsíců na 5 měsíců – do 50 let věku), na nemocenskou má občan nárok při splnění zákonných podmínek až od 15. dne nemoci (prvních 14 dní dostává náhradu mzdy od svého zaměstnavatele a první 3 dny nemoci nemá dokonce žádný příjem).

Evropský komfort

Sociální odpovědnost v mimoevropských vyspělých zemích světa (USA, Kanada, Japonsko, Austrálie…) leží na každém jednotlivci a jeho rodině. Na každém občanovi závisí, jak se finančně zabezpečí proti nečekaným sociálním situacím (např. kombinací několika finančních produktů). Spousta státních dávek v těchto zemích není vůbec zavedena a když tak jsou nižší. Celý sociální systém je jednodušší. Celkové daňové zatížení je zde však nižší. Občané jsou více vedeni k odpovědnosti a jenom na nich záleží, jaké pojištění si uzavřou a v jaké výši či jak se zabezpečí na stáří. Na druhou stranu na to doplácí řada občanů. Např. trvalým problémem v USA  je zdravotní péče pro zdravotně nepojištěné, kterých je více než 43 milionů. V USA tak  čím dál více zaměstnavatelů přijímá příspěvkové plány, ve kterých jsou vyčleněny částky, za které si každý zaměstnanec může nakoupit zdravotní péči. Vůbec nejštědřejší jsou systémy ve Francii, Švédsku a Dánsku. V těchto zemích se státní výdaje sociální povahy pohybují okolo 30 % k HDP. I vzhledem k propracované sociální politice je v Evropě nejméně „chudých“ na světě“.

Kdo je v EU „chudý“?

Za chudého se v EU považuje každý, jehož příjem je nižší než 60 % mediánu v zemi (v některých případech se používá průměrná mzda). V tabulce máme uveden počet chudých občanů v jednotlivých zemích před obdržením státních sociálních transferů a po jejich obdržení. Největší a nepropracovanější síť sociálních dávek je v EU poskytována ve Švédsku. Díky nim klesá „chudoba“ ve Švédsku z 28 % na 11 % (snížení o 17 %!). Švédsko totiž v minulosti usilovalo především o plnou zaměstnanost a budovalo stát blahobytu. Nejméně aktivní v oblasti státních dávek jsou: Itálie, Španělsko a Řecko, kde se počet „chudých“ díky státním dávkám snižuje pouze o 4 % a „chudý“ je po jejich obdržení každý pátý. Nejméně „chudých“ je potom v Česku, Nizozemí a Islandu, kde po obdržení všech státních dávek má příjem nižší než 60 % mediánu pouze každý desátý. Poměrně nízké jsou státní dávky i na Maltě a Kypru, kde pro tyto dvě země je charakteristické, že většina státních plateb je stanovena v paušální výši (např. podpora v nezaměstnanosti či nemocenská).

Jak podporovat mladé rodiny?

Z velké části jsou v EU, stejně jako v Česku, státní sociální dávky určeny mladým rodinám. Evropa se totiž potýká s nízkou porodností. Právě mladé rodiny, kde jeden z partnerů je na mateřské dovolené jsou často postiženy “evropskou chudobou“. Proto jsou ve většině zemí zavedeny přídavky na děti, porodné… Většinou mají na tyto dávky rodiče v EU nárok automaticky, což není motivující. Mnohem efektivnější pomoc je formou vyšších daňových slev (na děti, na manžela/ku) či nižšího sociálního pojištění na každé dítě. Aby mohl občan využít tyto úlevy, musí jeden z partnerů pracovat, což u automatických dávek není splněno. Navíc je tato forma finanční podpory mladým rodinám pro stát velice levná – nerozděluje žádné finance, úlevy si spočítají všechny OSVČ sami a za zaměstnance mzdová účetní.

Tabulka: Počet chudých občanů v Evropě (údaje za rok 2007)

Prameny: Eurostat Tabelle: Armutsgefährdungsquote vor Sozialleistungen  und Armutsgefährdungsquote nach Sozialleistungen