EU: Harmonizace právní úpravy DPH

Daň z přidané hodnoty (dále jen “DPH“) je jednou z nejmladších daní ve světě a přesto, nebo právě proto, je tato daň také jednou z nejoblíbenějších. Svědčí o tom nejen to, že je základem nepřímého zdanění ve většině vyspělých zemí světa, ale také fakt, že se tato daň stala jako prozatím jediná objektem daňové harmonizace v rámci Evropského společenství (dále jen “ES“). ES, uvědomujíc si důležitost jednotné úpravy DPH pro fungování jednotného vnitřního trhu, přistoupilo k postupnému sjednocování národních regulací této daně v zájmu zpřehlednění a rozvoje evropského hospodářství. Pro zajištění fungování společného trhu je harmonizace DPH nezbytná. Objektem sjednocování je, kromě hmotněprávní úpravy této nepřímé daně, rovněž její správa.

Směrem k souladu daňových systémů

Jelikož u DPH neexistuje v ES shoda pro přímou úpravu ve formě nařízení, probíhá sjednocování především prostřednictvím směrnic. Výsledkem harmonizačního procesu by měl být soulad daňových systémů členských států ES, přičemž způsob, jakým k tomuto cíli jednotlivé země dospějí, je jen na nich. Členské státy si tedy samy určují, jak bude vypadat konečný právní předpis. Buď pouze přeloží text dané směrnice a prezentují ho jako zákon (u nás bohužel častější praxe) nebo probíhá delší diskuse na více úrovních a legislativní proces je sice delší, ale za to výsledný produkt vykazuje neskonale vyšší úroveň a zdařile reaguje na již existující právní stav.

Harmonizace DPH probíhá na základě hlavního dokumentu ES, kterým je Smlouva o založení ES. Původně byla jediným státem ES uplatňujícím systém DPH Francie. Ostatní státy měly zaveden systém několikastupňových kumulativních daní, které svou rozdílností a složitostí neumožňovaly srovnání a vypořádání při přechodu přes hranice. Členské státy si byly vědomy uvedených disproporcí daňových systémů, a proto byla v průběhu 60. a 70. let minulého století přijata řada směrnic, které postupně DPH zavedly. Konečné sjednocení systému DPH bylo dosaženo k 1. lednu 1973.

Recast zavedl významné změny

Do konce roku 2006 byla DPH v ES fakticky regulována tzv. Šestou směrnicí č. 77/388/EHS. Tato směrnice však prodělala mnoho novelizací a změn. Proto bylo v roce 2006 z důvodu její přehlednosti a srozumitelnosti rozhodnuto, aby byla přepracována a nahrazena směrnicí novou. Vytvořená Směrnice č. 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (tzv. Recast) se stala od 1. ledna 2007 novým pramenem harmonizace této daně.

Nová směrnice se svými 413 články rozhodně nepatří mezi ty nejstručnější. Na druhou stranu ale daňová problematika vyžaduje podrobnou úpravu, aby nedocházelo k daňovým únikům a aby byl daňový subjekt dobře obeznámen se všemi svými právy a povinnostmi. Mezi nejvýznamnější změny, které Recast zavedl, bylo stanovení minimální hodnoty základní sazby daně do roku 2010 na 15 %. O výši základní sazby daně po roce 2010 rozhodne Rada Evropské unie. Minimální hodnota snížené sazby daně byla stanovena na 5 %. Horní hranice sazeb stanovena nebyla, takže je na členských státech, jak vysokou sazbu daně stanoví. Kromě výše uvedených změn je přínosem Recastu rovněž úprava nepřesného českého překladu původní směrnice, který působil v praxi mnoho problémů. Důležité jsou také přílohy nové směrnice, které vymezují položky, které mohou být zařazeny do snížené sazby daně.

Od země určení k zemi původu

V současné době je DPH v Evropské unii vybírána na základě principu země určení. Podle něj se daň vybere až v členském státě, ve kterém se nachází příjemce plnění a použije se tedy sazba platná pro zemi, ve které bylo zboží spotřebováno. Evropské instituce však usilují o zavedení nového principu, a to principu země původu. Podle tohoto principu by byla DPH vybírána už ve státě, odkud se zboží dodává nebo se poskytuje služba. V tomto případě by se tedy pro výpočet daně použila sazba platná pro zemi původu. Problémem tohoto řešení je ale to, že by přechod na princip země původu znamenal také zavedení jednotné sazby daně pro všechny členské státy, a k takovému kroku prozatím neexistuje ze strany vlád jednotlivých zemí ochota.

S jistým respektem se snaží popostrčit harmonizaci DHP kupředu dvě nové směrnice přijaté v minulém roce s účinností od 1. ledna 2010. První z nich zavádí nová pravidla pro určování místa poskytování služeb mezi obchodníky, kdy se bude toto poskytování služeb zdaňovat ve státě, kde se nachází zákazník. Pro poskytování služeb konečným spotřebitelům se však bude i nadále uplatňovat princip země původu. Druhá směrnice zavádí elektronický systém a zjednodušuje pravidla pro vrácení DPH osobám povinným k dani usazeným v jiném členském státě než je stát vrácení daně.

Bez výjimky: Výjimky z pravidel

Tak jako pro jiné oblasti regulované evropským právem, je i pro daňovou oblast charakteristické nepřeberné množství výjimek z pravidel, které si pro sebe vymínily členské státy v průběhu legislativního procesu či následně, např. nejaktuálněji se jedná o přesunutí restauračních služeb, kadeřnictví atd. ze základní sazby do sazby snížené. Neochotu členských států vzdát se některých svých benefitů dokazuje dohoda z roku 2005, na základě které si státy prodloužily aplikaci snížených sazeb na služby s vysokým podílem lidské práce až do 31. prosince 2010 a už dnes se uvažuje o opětovném prodloužení této lhůty.

ČR je v Recastu několikrát výslovně zmíněná a platí pro ni také některé zvláštní režimy a odchylky. První odchylku najdeme ve stanovení limitu obratu pro povinnou registraci plátce DPH. Zatímco původní členské státy mohou stanovit toto osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat byl menší než 5 000 EUR, je pro ČR stanoven limit až na 35 000 EUR (český zákonodárce stanovil tento limit na 1.000.000 Kč). Druhá výjimka je trvalého charakteru a týká se osvobození od DPH u mezinárodní přepravy osob, dokud stejné osvobození uplatňuje některý z členských států.

Kromě toho může ČR na základě rozhodnutí Rady ES uplatňovat sníženou sazbu DPH u úklidových prací prováděných v domácnostech, u domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany, u renovací a oprav soukromých bytů a obytných domů, s výjimkou materiálů, které tvoří podstatnou část hodnoty poskytnuté služby, a u staveb pro sociální bydlení, a to nejdéle do 31. prosince 2010.