Podmínky v Česku patří mezi nejlepší, vždyť v USA či Austrálii není žádný finanční příspěvek. Nejlepší podmínky jednoznačně mají maminky v Norsku.
Nárok na peněžitou pomoc v mateřství mají maminky ve všech členských zemích EU, i ve většině vyspělých zemích světa. Její délka a výše je však značně rozdílná. V Singapuru má maminka nárok pouze na 8 týdnů mateřské, v Norsku dokonce na 52 týdnů mateřské. Finanční pomoc mladým maminkám je v Česku velmi dobrá, především rodičovský příspěvek je na světové poměry vysoký.
Rozdíl mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou
V Česku, stejně jako ve většině evropských zemí, je vyplácena mamince mateřská a následně rodičovská dovolená. Hlavní rozdíl je ten, že „mateřská“ je dávkou z nemocenského pojištění a je vyplácena buď zaměstnavatelem nebo příslušnou Okresní správou sociálního zabezpečení. Nárok na mateřskou není automatický a maminka musí splnit několik zákonných podmínek. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory. Nárok na ni má rodič, jestliže po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě. Obvykle je čerpán do 3 let věku dítěte (lze však čerpat i do dvou nebo do čtyř let věku dítěte). O dalších dávkách je více v článku Sociální dávky v Evropě pod lupou.
Podmínky v členských zemích EU jsou jednoznačně lepší než v mimoevropských zemích, v Česku pak mezi vůbec nejlepší. České maminky tak mohou čerpat rodičovský příspěvek dokonce do 4 let věku dítěte, což je nejvíce ze všech členských zemí Evropské unie. Současně jeho výše (v porovnání s průměrnou mzdou) jedna z nejvyšších (3 800 Kč, 7 600 Kč nebo 11 400 Kč – dle délky čerpání). Taková podpora není ani v EU samozřejmostí. Např. ve Velké Británii mají maminky nárok na jeden rok rodičovské dovolené, v Polsku na dva roky, ve Finsku, Slovensku a Rakousku na 3 roky. Ve většině ostatních zemí je to však ještě méně.
O dávku je potřeba zažádat
Ve všech evropských zemích se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství již před očekávaným porodem a po porodu. Nárok na tuto dávku má manžel pouze ve výjimečném případě, pokud se nemůže maminka o dítě starat pro závažné onemocnění. V Česku se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje ženám od 6 až 8 týdne před očekávaným dnem porodu. Těhotná žena si podá žádost o peněžitou pomoc v mateřství, které ji samozřejmě potvrdí její ošetřující gynekolog. Tento tiskopis následně předá svému zaměstnavateli, který ji následně předá místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. V případě, že je těhotná žena osobou samostatně výdělečně činnou, potom předá tiskopis příslušné OSSZ sama. Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství je různá: 14, 22, 28, 31 nebo 37 týdnů. Nejběžnější je 28 týdnů – platí pro vdané ženy (je uvedena v přiložené tabulce) a 37 týdnů – platí pro osamělé ženy (svobodné, rozvedené nebo ovdovělé).
Nejlepší podmínky jsou v Norsku
V přiložené tabulce vidíme, že nejdéle mohou maminky peněžitou pomoc v mateřství pobírat v Norsku (až 52 týdnů). Úspěšnost Skandinávie potvrzuje i článek Kde se žije nejlépe? Česku patří spolu se Slovenskem prim z členských zemí Evropské unie (28 týdnů). Ve většině členských zemí se pohybuje od 16 do 18 týdnů. Ve všech zemích musí pro přiznání peněžité pomoci v mateřství žena splnit zákonné podmínky (především být účastna na nemocenském pojištění). V Česku musí žena být účastna na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 dní v posledních dvou letech před porodem, aby měla na peněžitou pomoc v mateřství nárok.
V mnoha zemích je výše příspěvku ve výši 100 % z vyměřovacího základu. V Česku je to od ledna 70 % z denního vyměřovacího základu. Denní vyměřovací základ se redukuje, redukční hranice od 1. ledna 2009 jsou:
- o 786 Kč (do konce letošního roku 610 Kč)
- o 1 178 Kč (do konce letošního roku 870 Kč a nad 870 se nezohledňuje)
- o 2 356 Kč
Do první redukční hranice se počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 % a z druhé do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.
Tabulka: Výše a délka peněžité pomoci v mateřství ve světě
Země | Výše příspěvku (v %) | Délka (v týdnech) |
---|---|---|
Norsko | 80-100 | 42-52 |
Austrálie | 0 | 52 |
Česko | 70 | 28 |
Slovensko | 55 | 28 |
Velká Británie | 90 | 26 |
Maďarsko | 100 | 24 |
Itálie | 80 | 20 |
Rusko | 100 | 20 |
Kanada | 55 | 17-18 |
Dánsko | 100 | 18 |
Irsko | 70 | 18 |
Litva | 100 | 18 |
Rumunsko | 85 | 18 |
Řecko | 100 | 17 |
Portugalsko | 100 | 17 |
Rakousko | 100 | 16 |
Kypr | 75 | 16 |
Francie | 100 | 16 |
Lotyšsko | 100 | 16 |
Lucembursko | 100 | 16 |
Nizozemí | 100 | 16 |
Polsko | 100 | 16 |
Španělsko | 100 | 16 |
Belgie | 75-82 | 15 |
Finsko | 70 | 15 |
Slovinsko | 100 | 15 |
Korea | 16,30 | |
Německo | 100 | 14 |
Japonsko | 60 | 14 |
Malta | 100 | 14 |
Nový Zéland | 100 | 14 |
Švédsko | 90 | 14 |
Švýcarsko | 80 | 14 |
Čína | 100 | 13 |
Korea | 100 | 13 |
Mexiko | 100 | 12 |
USA | 0 | 12 |
Singapur | 100 | 8 |
Zdroj:World Economic Forum - Global Gender Gap Report 2009.