V současné době se diskutuje častěji o tvarech oživení a méně o tom, jestli recese již skončila. Pozitivní obrázek kazí již „jen“ nezaměstnanost a spotřeba. Oba ukazatele jsou přitom klíčové pro udržení rychlosti ekonomického růstu a pro uzavření kapitoly ekonomické krize.
Co potáhne spotřebu dál?
Zatímco akciím stačí růst spotřebitelské důvěry, reálné ekonomice nikoli. Spotřeba v USA klesá, i když podle posledních údajů pomaleji. Potenciál jejího růstu je omezený mírou nasycenosti trhu a ekonomicko-demografickým profilem domácností.
Při oživení ve 30. letech domácnosti kupovaly auta, protože je většina z nich neměla. Nenasycenost trhu výrazně pomohla růstu soukromé spotřeby a celé ekonomiky. Současný automobilový průmysl nemůže dál poskytovat takový potenciál růstu, jestliže na každou domácnost připadají více než dvě auta.
Při pokrizovém oživení začátkem 80. letech převzal hlavní roli trh s bydlením, protože trh s auty byl již v té době více méně nasycen. Minimálně jedno vozidlo měla tehdy téměř každá domácnost, ale dům na hypotéku vlastnila asi jen třetina. To byla příležitost nejen, jak se rychleji dostat z recese, ale jak zajistit růst na několik let dopředu. Za čtvrt století dospěl trh s bydlením do podobného stavu nasycenosti jako automobilový průmysl počátkem 80. let. Dnes bydlí ve vlastním přibližně stejná většina domácností, jako měla svoje vlastní auto v roce 1984. Co tedy potáhne růst spotřeby dál, když ve třetím autě nemá kdo jezdit a v druhém domě kdo bydlet?
Demografický profil spotřebitele představuje další limity
Vyšší reálné příjmy a životní úroveň přivedly strukturu výdajů domácností do stavu, ve kterém se staly rizikem pro celou ekonomiku. Struktura výdajů, kde potraviny představují už jen vedlejší a nikoli hlavní položku, ochránila domácnosti před hladem, ale přivodila kolaps spotřeby. Bydlení a doprava ukrajují z celkových výdajů amerických domácností asi polovinu, a to již déle než čtvrtstoletí. Jejich podíl by měl klesat ve prospěch jiných rychleji rostoucích výdajů. Ty nejprogresivnější - výdaje na vzdělání, pojištění, zdravotnictví a zábavu, představují z celku asi čtvrtinu. Její růst by proto musel být asi dvojnásobný, aby stačil dorovnávat výpadek tempa ve výdajích na bydlení a dopravu. To není reálné. Demografický profil spotřebitele představuje další limity. Růst podílu žen a vysokoškoláků na pracovní síle, který zvyšoval spotřebu v 80. a 90. letech, se v tomto století zastavil. Žádné masové rezervy v podobě žen v domácnosti v ekonomice již nejsou.
Přirozená cesta obnovy
Současný trh postrádá šlágr srovnatelný s auty ve 30. letech nebo hypotékami v 80. letech. Přirozenou cestou obnovy je mírnější růst spotřeby. Pokles cen nemovitostí a šrotovné přinášejí oživení, nejsou však předpokladem žádného ekonomického zázraku.
Autor je analytik a působí v Pioneer Investments