Eurozóna: ti slabší a silnější. Je to překvapení?

V dluhové krizi sevřená Evropa již delší dobu bojuje o záchranu společné měny. Měny, která měla být symbolem jednotné Evropy. Je však existence eurozóny v její současné době udržitelná i do budoucna? A dala se současná situace vůbec předvídat?

Odlišné zájmy

S trochou nadsázky by se dalo říci, že členské země eurozóny již delší dobu bojují o její záchranu. Některým zemím však na budoucnosti eura záleží více a jiným méně.  Nelze se tomu divit, neboť pro některé země je důležité, aby bylo euro silnou měnou a aby ekonomicky profitovaly na existenci široké měnové oblasti. Pro jiné země je členství v eurozóně spíše rádoby důkazem jejich ekonomické vyspělosti. Nebezpečí této druhé skupiny zemí spočívá v tom, že se svým způsobem schovávají za důvěryhodnost eurozóny jako celku. Důvěra v euro se však neodvíjí od nejsilnějších zemí jako např. Německa, ale z dlouhodobého hlediska se odvíjí právě od nejslabších článků (např. Řecko).

Finanční transfery napříč eurozónou

Životnost eurozóny je tak jednoznačně limitována ochotou fiskálně disciplinovanějších zemí přímo a nepřímo financovat země fiskálně nedisciplinované a předlužené. Přímé financování probíhá přes nejrůznější „záchranné“ balíčky. Nepřímo financuje a předlužené země drží nad vodou Evropská centrální banka, která svými nákupy srazila úrokové sazby např. z italských vládních dluhopisů. Přestože to nemusí být patrné na první pohled, tento nepřímý zdroj financování může mít pro eurozónu v budoucnosti výrazné následky. Bezprecedentní intervence ECB na trhu se státními dluhopisy asi jen stěží zůstanou bez důsledků, neboť jsou zdrojem velkého objemu peněž nalitých do eurozóny, a tudíž potenciálně inflačních tlaků. Nakolik se ECB tímto jednáním zpronevěřuje svému cíli v podobě stability cenové hladiny, je otázkou.

Eurozóna je heterogonním seskupením zemí, které jsou na různé ekonomické úrovni a navíc, možná právě proto, jen velmi těžko hledají společný názor. Seskupením, které je možná až příliš heterogenní než aby mohlo fungovat jako jednotná měnová unie se stabilní měnou. Současná krize je jenom důkazem toho, že společná měna jednoduše není pro všechny. Členství v měnové unii klade na země nezanedbatelné požadavky, mezi které fiskální disciplinovanost rozhodně patří. Každá členská země měnové unie si navíc musí být vědoma toho, že její interní problémy mohou mít negativní dopad na celou eurozónu. Země, které nejsou schopny toto akceptovat, by v eurozóně jednoduše neměly být.

Užší měnová unie?

Pokud chtějí členské země udržet eurozónu v její stávající podobě, bude to za cenu nemalých finančních transferů napříč unií. Z dlouhodobého hlediska by se však jako udržitelná jevila spíše užší měnová unie, která by byla složena z opravdu vyspělejších a ekonomicky podobnějších zemí.