Budzinski: Zaměstnanec má právo na odškodnění v plné výši

Dopravní nehoda, pracovní úraz, pozůstalí po zemřelém. Společným prvkem jest právo na náhradu škody po osobě, která svou povinnost úmyslně nebo nedbalostně porušila. Bohužel často následuje překvapení v podobě nízkého pojistného plnění ze strany pojišťovny. Lze se efektivně bránit? Může obrazně řečeno „David porazit Goliáše“ ve spleti paragrafů při vymáhání nároků v roli poškozeného zaměstnance nebo pacienta? Nejen na tyto otázky odpovídá Mgr. Petr Budzinski, advokát se specializací na náhrady škody na zdraví a práva zaměstnanců.

Ve své praxi se specializujete se náhrady škody na zdraví a tématiku pracovních úrazů. Mohl byste již úvodem čtenářům ve stručnosti představit nějaký typický příklad, kdy je zaměstnanec zkrácen na svém oprávněném odškodnění?

Nejčastějšími případy v oblasti pracovních úrazů a odpovědnosti zaměstnavatele jsou situace, kdy zaměstnavatel jednoduše odmítá svou odpovědnost. Musíme si uvědomit, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za pracovní úraz, když škoda zaměstnanci vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zcela se zprostit své odpovědnosti může zaměstnavatel pouze z omezených důvodů. Například v důsledku opilosti zaměstnance nebo užití drog. To nejdůležitější je ale nenechat se odbýt a trvat na svých právech.

Představme si extrémní případ, kdy důsledkem pracovního úrazu je zde pozůstalá manželka, která dle zákona je oprávněna požadovat částku 240.000,- Kč. Jeví se Vám tato částka jako adekvátní za smrt manžela? Lze určitým způsobem navýšit danou částku?

Je to složitější otázka. V případě pracovního úrazu má zaměstnanec právo na odškodnění, které zahrnuje ztrátu na výdělku, bolestné, ztížené společenského uplatnění, věcnou škodu apod. Samozřejmě jednu ze složek v případě úmrtí zaměstnance představuje jednorázové odškodnění pozůstalých. A právě zde se nachází „kámen úrazu“. Výše odškodnění při škodě na zdraví je stále vázána na bodové ohodnocení dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví nebo v případě úmrtí na částku jednorázového odškodnění, které mnohokrát zjevně není schopno objektivně odškodnit zraněného zaměstnance. Proto se zde nabízí možnost podat žalobu na ochranu osobnostních práv po konzultaci s advokátem, kde soud již není vázán „stropy“ odškodnění a poměrně často se poškozenému zaměstnanci takto zajistí adekvátní odškodnění.

Namísto 240.000,- Kč, mohou být soudem přiznány miliony. Smrt mladého člověka, který byl otcem a živitelem dvou dětí musí být odškodněna nikoliv dle tabulek, ale zdravého rozumu.

Setkáváte se v praxi i s případy zaměstnanců, kterým po pracovním úrazu nic zaměstnavatel nezaplatil a dokonce je „pro jistotu“ propustil ze zaměstnání? Jak se mohou efektivně poškození v tomto případě bránit?

Ano, i s těmi případy jsem se setkal. Jednání zaměstnavatele je v těchto případech nejen neetické, ale především zcela protiprávní. V daném případě je velká šance na úspěch v soudním sporu. Výpověď udělená zaměstnavatelem bude shledána neplatnou, zaměstnanci bude přiznáno právo na odškodnění v plné výši.

Především je důležité to nevzdávat, urgovat zaměstnavatele, a jakmile jsou veškeré žádosti zamítnuty, vyhledat odbornou pomoc. Zdraví je to nejcennější a odškodnění zaměstnance se může pohybovat dle typu úrazů ve statisících, v případě těch nejvážnějších v milionech.

Zaměřme se nyní více na medicínské právo. Myslíte si, že jsou lidé vůči doktorům a zdravotnickým zařízením ochotni již častěji vymáhat své nároky škody na zdraví nebo zde existuje stále posvátný vztah vůči doktorům vybudovaný za minulého režimu?

Už svítá na lepší časy, jak říká klasik. Stále máme ve společnosti hluboko zakořeněno, že co řekne lékař, musíme považovat za správné. Všichni jsme jenom lidé a lidé dělají chyby. Bohužel v oblasti zdravotnictví je výsledkem takovéto chyby v lepším případě delší léčba, v tom horším trvalé následky nebo smrt.

V případu, který jsem v nedávné době řešil, navštěvoval pacient více než rok svého plicního lékaře s nekončícím kašlem. Lékař, odborník ve svém oboru nejprve po půl roce diagnostikoval úplně jinou nemoc a nebyl schopen rozpoznat rakovinu plic. Rakovina plic byla rozpoznána ihned při posouzení rentgenových snímků jiných lékařem, bohužel již nebylo možno zahájit jinou efektivní léčbu než chemoterapii a šance na přežití pacienta jsou mizivé. A přitom stačilo vykonávat své lékařské povolání více obezřetně a posoudit diagnózu správně.

Jaké jsou nejčastější pochybení zdravotnických zařízení při poskytování péče? Slyšel jsem o nesterilních nástrojích a chybách v zápisech zdravotnické dokumentace vedoucí k nesprávnému zákroku.

Ano, nedbalost v zápisech do zdravotnické dokumentace pacienta není výjimkou a o nesterilních nástrojích není třeba příliš hovořit. Nemůžeme však říci, že lékaři a zdravotnická zařízení nedělají svou práci dobře a svědomitě. Většina z nich ano a své povolání považuje za poslání. Někteří však svoji práci dělají nedbale a nechtějí přijmout odpovědnost.

Velkým problémem a právem na ochranu není jenom samotné poškození zdraví, ale taktéž otázka důstojnosti pacienta a zacházení s ním. V této oblasti se máme ještě hodně co učit. Porušení našich osobnostních práv si můžeme představit například v situaci, kdy je babička v nemocnici ponechána v nečistých prostěradlech po celé dny a její převlékání se děje za přítomnosti ostatních pacientů s otevřenými dveřmi na chodbu, kde se pohybují další pacienti. Neberme svoji důstojnost a osobností práva na lehkou váhu a braňme se.

Je pravdou, že mnozí advokáti při sporech o náhradu škody na zdraví nevyžadují po klientech placení dle úkonů, ale dohodnou se na procentech z vysouzené částky?

Běžný občan si představuje, že pokud si bude přát účelně bránit svá práva, bude nucen hradit nemalé částky za právní zastoupení. V oblastech sporů o náhradu škody na zdraví a ochrany osobnostních práv se v mnoha případech dohodne s klientem podíl na soudem přiznané částce bez dalších právních nákladů, samozřejmě v souladu se zákonem o advokacii a příslušnými předpisy České advokátní komory. Alespoň naše advokátní kancelář v některých případech takto postupuje. V neposlední řadě si musíme uvědomit, že ve sporech o náhradu škody na zdraví se ze zákona nehradí soudní poplatek.

Považujete tento přístup za ideální? Jeví se jako motivační pro právního zástupce přivést případ do vítězného konce.

Klient v roli poškozeného pacienta nebo zaměstnance nemá jednoduše co ztratit. Soudní poplatek jak jsme si uvedli výše, se v těchto sporech o náhradu škody na zdraví nehradí. Advokát je motivován k úspěchu ve věci s vysouzením co nejvyššího odškodnění s ohledem na jeho podíl na zisku.

Na závěr máte prostor, pokud si přejete našim čtenářům cokoliv říci o této tématice.

Kde je vůle, tam je cesta. Jste-li poškozeni na svých právech a bylo-li Vám poškozeno zdraví, nevzdávejte se svých zákonných práv. V těchto sporech lze nalézt kvalitní a efektivní právní zastoupení, kdy nemusíte hradit statisíce za právníky.

Děkuji Vám za rozhovor,
Zbyněk Drobiš, Finance.cz