Bankovní unie v eurozóně: posun vpřed nebo jen další nárůst regulace?

Čtyři pilíře bankovní unie

Budoucí bankovní unie by se měla podle návrhu z pera Evropské komise opírat o čtyři pilíře. Jejím základem by měl být společný bankovní dohled pod taktovku Evropské centrální banky. Plánovaný přesun pravomocí týkajících se dohledu nad bankovními trhy od národních regulátorů na „super regulátora“ v podobě ECB je poměrně výrazným přesunem kompetencí z úrovně členských zemí eurozóny na instituci Evropské unie a může způsobit názorové štěpení v EU.

Motivací Evropské komise pro zavedení super dohledu je skutečnost, že díky provázanosti bankovního sektoru v EU, by případná bankovní krize v jedné zemi měla přeshraniční dopady i do jiných zemí, zatímco regulace tohoto sektoru probíhá „pouze“ na národní úrovni. Tato úvaha se sice jeví jako logická, nicméně je otázkou, zdali by jeden super regulátor zvládl bankovní dohled na vyšší úrovni než jednotlivé národní centrální banky, které přece jenom mají lepší přehled o specificích bankovních sektorů v jednotlivých zemích. Je taky otázkou, jestli problémy bank v některých zemích eurozóny nezpůsobilo spíše jejich rizikové chování než špatná, potažmo nedostatečná, regulace.

Společné ručení za vklady

Dalším pilířem případné bankovní unie je definování společných pravidel pro fungování bank. Definice takovýchto pravidel jde ruku v ruce se společným bankovním dohledem, neboť fakticky vytváří rámec pro jeho fungování. Třetí pilíř by měl spočívat ve vytvoření jednotného systému pro pojištění vkladů. Cílem tohoto opatření je zabránit tzv. „runu“ (čili hromadnému výběru vkladů) na banky, který by mohl ohrozit jejich stabilitu. Musíme však dodat, že společný systém pojištění vkladů může stírat rozdíly mezi rizikovostí a stabilitou jednotlivých bank a umožnit tak zisk depozit i méně stabilním bankám, pro které by v opačném případě mohl být zisk depozit složitý. Tímto je pak de facto bráněno přirozeným mechanismům, aby čistily bankovní trh.

Přímá rekapitalizace bank

Posledním, čtvrtým pilířem by měl být společný mechanismus pro řešení bankovní krize. Měl být vytvořen fond pro případnou přímou rekapitalizaci bank participujících zemí. Fond by měl operovat s výpůjční kapacitou přibližně 500 mld eur a finanční prostředky by pocházely z příspěvků bank v eurozóně. Do jisté míry však vytvoření takového fondu zavání tak trochu tím, že obezřetnější banky budou „sanovat“ ty méně obezřetné, které by se dostaly do problému díky rizikovějšímu apetitu, který by mohl být živen možností čerpat pomoc z fondu v případě problémů.

Plán Evropské komise je více než ambiciózní a s ohledem na významný přesun kompetencí směrem od členských zemí na instituce EU nebude lehké jej prosadit. Stávající návrh však spíše posiluje nadnárodní regulaci, než aby přinášel kvalitativní zlepšení dohledu nad bankovním sektorem. V mnohých ohledech navíc může paradoxně ubrat na ukázněné disciplíně a obezřetnosti jednotlivých bankovních domů.