Divadlo kolem penzijní reformy: komedie, anebo drama?

Vynucená superkonzervativní strategie. Že dokonce ani ta není samospasitelná, předvedl peněžní trh na podzim 2008. Tak třeba loni penzijní fondy připsaly průměrně 1,7 % při inflaci 2,4 % (míře inflace, tj. klouzavém průměru 1,92 %) a letos bude inflace v obou měrách bezpečně přes 3 %. Ale lidé po „jistotách“ touží víc než po Ježíškovi, což se v současné rozkymácené době zas tolik divit snad ani nelze.

Komedie Zlaté koruny

Seminář nezklamal: ekonomický expert ČSSD zahřímal nejen kritikou (do vlastních řad?), že zavádět reformu v recesi je zločin, ale také, že až se jeho strana dostane ke kýžené vládě (za 2 roky nebo za 6 let), tak druhý pilíř zruší. Halasný byl prý i proto, aby svůj výrok mohl použít jako obhajobu při případných arbitrážích, které by penzijní společnosti proti ČR chtěly vést. Zároveň ovšem potvrdil, že účastníkům 2. pilíře umožní převést všechny peníze z něj (tj. 3 % + 2 %) do třetího pilíře. A protože ona 3 % jsou (budou) ze sociálního pojistného – která by jinak skončila v bezedném pilíři průběžném, máme tu úžasný produkt se 150% výnosem p.a.

Zřejmě ani ostřílení bankéři něco takového v životě ani na světě nikdy neviděli. Smutně premiér Petr Nečas glosoval, že měl Mládek ještě na závěr zazpívat Internacionálu, a obrázek by byl kompletní. Věcněji zacitoval náměstek minfin Radek Urban svého oblíbeného filosofa Méďu Béďu: „V teorii není mezi teorií a praxí žádný rozdíl, ale v praxi je propastný“. A na závěr ředitel jednoho fondu poděkoval nejen vládě, ale i opozici – za to, že se o reformě tolik mluví i v médiích.

Problém médií

Bohužel naivita nejen novinářů, ale i průzkumů a vůbec veřejnosti je nebetyčná a jejich logika žádná, anebo dokonce zcestná. Všichni spekulují zas jen o „jistotách“ a v lepším případě se zamotávají do podivných propočtů. Nikdo se nezajímá o drsné snižování důchodů v mnoha zemích, nikdo nechápe, že i v Německu či Švédsku se na důchodech vyplácí jen tolik, kolik se na pojistném vybere. Navíc je náš systém nejvíc solidární v OECD, takže nízkopříjmoví berou až 80 % svých předchozích příjmů, kdežto ti s vysokými příjmy to nejen „platí“, ale pak berou i méně než 20 % svých příjmů.

Média citují blábolící socialisty, ale aby jim někdo připomněl, že před časem chtěli velmi zásluhový „švédský model“, nepadne ani slovo. Proti němu je náš 2. pilíř něžné neviňátko.

Matoucí kalkulačky

Výhled totiž žádná kalkulačka nespočte, protože každá musí z něčeho vycházet a tudíž počítá s ceteris paribus – „jinak za stejných podmínek“. Ale víte, že během minulých 20 let proběhlo 15 změn, které všechny byly k tíži, ne ke zvýhodnění? Takže kdyby někdo kalkuloval před 20 lety, vyšly by mu zcela nesmyslné údaje.

Kdyby se například jen dodržela valorizace o plnou hodnotu inflace a o třetinu růstu reálných mezd, zvýšily by se výdaje na důchody a kumulace schodků by vytvořila dluh v roce 2050 ve výši 135 % HDP a v roce 2060 by byl již 180 % HDP.

Na konci tunelu

Závěr ekonoma Ondřeje Schneidera z think-tanku IDEA při CERGE-EI je jasný: „Pokud srovnáme důchod z reformovaného systému s takto realisticky odhadnutým důchodem ze státního systému, je zjevné, že reforma je výhodná prakticky pro všechny obyvatele České republiky mladší 40 let. To oni budou muset ještě nejméně 30 let odvádět do důchodového systému 28 % svých mezd a za to dostanou důchod ve výši možná 35 % mzdy, možná ještě méně. Kdyby takové zhodnocení nabízela jakákoliv finanční instituce, obvinění z tunelování by bylo na místě. U státu si pochvalujeme, jaký bezpečný produkt nám to nabízí…“.