Kde je Ti konec, příteli?

Argumenty zněly přesvědčivě, ale pochybnosti se zcela nerozplynuly. Váš kamarád byl přece tak dobrý kumpán, nikdy nepokazil žádnou legraci, nikdy vám neodmítnul žádnou prosbu o pomoc… Tenhle BEZVADNÝ člověk že by se obohatil na lidech v nouzi?
 
O co šlo? Kořistí se tentokrát stali zájemci o práci. Čím déle ji sháněli, tím ochotněji podepsali novému obchodnímu partnerovi kromě jiného také směnku na bezmála 50 tisíc korun. O zaměstnavateli v klasickém smyslu toho slova nelze hovořit. Každý zájemce o spolupráci si musel obstarat živnostenský list a jeho příjmy měly mít formu provize z dosažených obratů. Předmětem činnosti byl prodej pojistných produktů.
 
Většina nadšenců velmi brzy ochladla, v praxi pochopili, že tady jim pšenka nepokvete. Za normálních okolností by poděkovali a zavřeli za sebou dveře. V tomto případě se ale z ukončení spolupráce museli vykoupit. Důvod? Směnka. Ano, ta padesátitisícová. Kde ovšem vzít tolik peněz a nekrást? Pro mnohé otázka, na kterou neexistuje odpověď. Proto z firmy odcházeli bez úhrady vyděračského palmare.

Přesně v ten moment se jeho cena zdvojnásobila. Jak totiž zaznělo v reportáži, firma mého kamaráda všechny nevyplacené směnky prodala jiné firmě. A ta už za ně od výstavců chce bez pár drobných rovnou 100 tisíc! To už je dost na to, aby se ke každému z nich dříve nebo později pozval exekutor. Hořká odměna za to, že se ti lidé pokusili vzdorovat nepřízni osudu.

A tu hořkost jsem kvůli, říkejme mu třeba J., pocítil i já. Chtěl jsem od něj nějaké vysvětlení, ale jeho telefon byl beznadějně nedostupný. Až o Vánocích mi z něj přišla jakási zdravice. Využil jsem příležitosti a v odpovědi jsem se J. zeptal na jeho mediálně proslavenou kauzu. Snažil se mi vysvětlit, že je všechno jinak, a že se na něm podepsali neprofesionální novináři. Nepřesvědčil mě, ale určitě zviklal.

Před týdnem jsme se s J. stali přáteli na facebooku. Toto naše přátelství nám vydrželo přesně dva dny. Ale to předbíhám.

Čekal jsem od něj nulovou aktivitu, nebo opatrnou aktivitu odpovídající tomu, že má z ostudy kabát. Když ale na sociální síti zveřejnil svoji fotku, na které nasedá do zánovního BMW, tak jsem zbystřil. Kolem tohoto lehce provokativního obrázku se okamžitě rozproudila živá debata. J. ji promyšleně využil k další propagaci svého hanebného know-how. „Chcete taky takovou káru? Tak pojďte dělat se mnou,“ sliboval když ne nejbližším, tak určitě minimálně svým hodně blízkým kamarádům a známým. Dlužno dodat, že je na rovinu upozorňoval na určitá negativa svého podnikání: „Můžete přitom přijít o některé přátele,“ přiznal otevřeně J. Pochopil jsem, že i tahle cena za BMW je pro něj přijatelná.

Vás J. a jemu podobní neznají. Nečekejte od nich proto ani kapku slitování. Než někomu podepíšete směnku nebo dlužní úpis, zkuste se podívat na internet, komu že se to máte upsat. Podvodníci nežijí pod vodou. Dokonce ani ti odhalení nebudou po zbytek života strkat hlavu do písku. Nespoléhejte se na jejich pokoru, nebo že by snad měli zpytovat svědomí. Jejich jména jsou slušnou zárukou toho, že se s nimi ženete do průšvihu. Lidé se mění. Bohužel. K horšímu.