Všechno je to o kontaktech

Pravděpodobně jste zaregistrovali tragickou kauzu podnikatele Petra Vlacha. Úspěšného stavitele vylákala pětičlenná skupina darebáků do francouzského Nice. Unesli ho, nějakou dobu ho věznili a mučili, a když od něj dostali, co si usmysleli, tak ho chladnokrevně zavraždili. Ačkoliv jsem pana Vlacha osobně neznal a nikdy jsem se s ním, pokud vím, nesetkal, jeho nešťastná služební cesta mnou hluboce otřásla.
 
V současnosti už to sice neplatí, ale v minulosti jsem se nějakou dobu také zabýval realitní činností. Prodej jednoho rodinného domu mne svedl dohromady s člověkem, který ho chtěl koupit bývalé manželce a svým dvěma dětem. Šlo o movitého podnikatele, který tím tehdy zcela spontánně projevoval svoji velkorysost. Náš obchod měl různá úskalí a komplikace vedly k tomu, že jsme se vzájemně blíže poznali. Mimo jiné jsem se od svého klienta dozvěděl, že často navštěvuje Spojené Arabské Emiráty, a že má díky tomu v této zemi řadu přátel a známých.

V téže době mne telefonicky kontaktoval německy mluvící cizinec, kterého údajně zaujala jedna mnou inzerovaná nemovitost. Šlo o secesní činžovní dům v ceně několika desítek miliónů korun. Zájemce se mi představil jako člověk, který pracuje pro bohatého šejka z Dubaje. Ten měl podle jeho slov hned následující den přiletět do Bruselu s tím, že se v Evropě zdrží maximálně 2 dny. Za tu dobu měl mít v úmyslu utratit stovky miliónů eur za předem vytipované budovy.

Proč na mě tak pospíchá?

Ovládla mne směsice protichůdných pocitů. Na jedné straně jsem uvěřil tomu, že se mi rýsuje šance zobchodovat prakticky „bezpracně“  a za rekordně krátkou dobu objekt, z něhož mohu mít královskou provizi, na druhou stranu jsem k volajícímu pojal určitou nedůvěru. Sám sebe jsem se musel ptát: „Proč na mě tak pospíchá? Jak to, že ten dům nepotřebuje vidět, vždyť o něm de facto vůbec nic neví?“ Na misky pomyslných vah jsem kladl všechna pro a proti a výsledkem bylo, že jsem se už viděl na jednání v Bruselu. Mému odjezdu ale předcházelo ještě několik spěšných telefonátů a jeden nebo dva maily. Vyplynulo z nich, že schůzce se šejkem musí být osobně přítomen majitel nemovitosti. Toho vidina prodeje nepotřebného domu zaujala stejně jako mě.

Další glosy:

• HOMO pracant
• Kde je Ti konec, příteli?
• Řešíte své stáří?
• Velký třesk a pak…? Nic?
• Chudoba cti tratí

Už jsme měli skoro sbaleno, když jsem si vzpomněl na svého klienta s kontakty v SAE. Požádal jsem ho, jestli by nebyl tak laskav a nepokusil se prověřit společnost, s jejímiž představiteli jsme se měli potkat v Belgii. Právě teď v tuto chvíli si jasně uvědomuji, že jsem toho po něm rozhodně nechtěl málo. Přesto mi vyhověl. S výsledkem pátrání mě seznámil pár hodin před plánovaným odletem.

Člověka, který mě kontaktoval, nikdo neznal

Stejně tak neznal nikdo firmu, pro kterou měl pracovat. Na adrese, kde měla sídlit, ji nebylo možné dohledat. Tyto indicie stačily k tomu, abychom od cesty na poslední chvíli upustili. Ano, možná jsme se tím připravili o skutečně velký kšeft. Možná jsme si tím ale naopak ušetřili spoustu nepříjemností a problémů. A z celé této nevydařené anabáze si odnáším právě tento pocit. Zvláště nyní, poté, co se přihodilo panu Vlachovi ve Francii. Nebýt mého vynikajícího KONTAKTU, třeba by už nikdy nevznikla tato glosa. Zpětně bych mu touto cestou chtěl ještě jednou poděkovat. A současně potvrzuji: je to pravda- všechno je o kontaktech.