Úprava dědického práva v novém občanském zákoníku si klade za cíl odpovídat potřebám běžného života a k tomu odpovídajícím mezilidským vztahům. Vůle zůstavitele má být vždy nejvíce chráněným prvkem v dědickém právu. V rámci rekodifikace dědického práva nabízí nový občanský zákoník dědicům dva nové nástroje realizace jejich práv, a to zřeknutí se dědického práva a vzdání se dědictví.
Čtěte také: Dědická smlouva v novém soukromém právu
Zřeknutí se dědického práva
Současná právní úprava neumožňuje dědicům dopředu se zříci svého dědického práva. Tato situace vyvolává někdy v rámci dědického řízení konflikty mezi dědici, a to zejména v případech, kdy některý z dědiců získal za života zůstavitele již podstatnou část jeho majetku. Pokud tedy např. zůstavitel daroval za svého života velkou část majetku pouze jednomu svému potomkovi a přeje si, aby v případě jeho úmrtí došlo ke spravedlivému rozdělení dědictví a nenastaly konflikty mezi jeho dětmi, může zvážit využití zřeknutí se dědického práva. Předem se lze dědického práva zříci formou smlouvy se zůstavitelem.
Není-li ujednáno jinak, působí zřeknutí i proti potomkům. Tato smlouva avšak vyžaduje formu veřejné listiny, tj. notářského zápisu.
Vzdání se dědictví
Druhou novou možností pro dědice k uplatňování jejich práv je vzdání se dědictví. Dědic se může vzdát dědictví v případě, že dědictví neodmítnul, a to v dědickém řízení před soudem. Vzdát se lze dědictví ve prospěch druhého dědice, který ale musí nejprve se vzdáním vyslovit svůj souhlas. Pokud se dědic vzdal platně dědictví, ale přitom byl zůstavitelem obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, který má splnit jen osobně, nedochází ke zbavení se povinnosti dědice splnit tyto opatření.
Dědic tak může před zůstavitelovou smrtí uzavřít se zůstavitelem smlouvu o zřeknutí se dědictví. V případě smrti zůstavitele bez zřeknutí se dědického práva, může dědic dědictví ve stanovených lhůtách odmítnout. Neuplatní-li se ani odmítnutí dědictví, lze se v rámci dědického řízení vzdát dědictví ve prospěch druhého dědice, pokud s tímto druhý dědic souhlasí.
Bez notáře to neriskujte
Nové možnosti dědického práva sebou přinášejí i nové povinnosti a určitou právní nejistotu. Zůstavitel i dědicové by měli úpravu svých práv a povinností vždy konzultovat s odborníkem na dědické právo, a to ideálně s notářem pro ochranu jejich práv a předcházení případným sporům.
Jak zákon káže…
Nový občanský zákoník
§ 1484
Zřeknutí se dědického práva
(1) Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.
(2) Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
(3) Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.
§ 1490
Vzdání se dědictví
(1) Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.
(2) Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.