Zadluženost fyzických osob je zásadní problematikou řady domácností. Způsob řešení úpadku prostřednictvím oddlužení nabízí určitou „záchranu“ pro tisíce dlužníků k novému začátku, a to nejčastěji plněním splátkového kalendáře schváleného insolvenčním soudem. Dlužník však musí dodržovat stanovené podmínky a nesmí sledovat oddlužením nepoctivý záměr.
Z oddlužení do konkursu
V projednávaném případě byl předmětem dovolání k Nejvyššímu soudu spor, kdy dlužnici bylo Krajským soudem zrušeno schválené oddlužení a prohlášen konkurs na její majetek. Krajský soud vycházel v rámci dokazování ze skutečnosti, že bylo schváleno oddlužení ve formě splátkového kalendáře s tím, že oddlužení mělo být plněno ze zabavitelné části starobního důchodu dlužnice a z pravidelného měsíčního příjmu poskytovaného na základě smlouvy o důchodu synem dlužnice.
Při následném jednání insolvenčního soudu vyšlo najevo, že syn dlužnice neplní svou povinnost, jelikož nevidí v hrazení částky důchodu důvod, když jsou sráženy jeho matce ze starobního důchodu. Dlužnice mimo jiné neplnila jednomu z věřitelů řádně zálohy na energie a platby do fondu oprav. Z důvodu neplnění podstatné části oddlužení a narůstání dluhu vůči věřiteli bylo tedy schválené oddlužení zrušeno.
Smlouva o důchodu
V rámci dovolání k Nejvyššímu soudu dlužnice poukazovala, že důvodem pro sjednání a uzavření smlouvy o důchodu byla skutečnost, že obdržela od insolvenčního soudu sdělení, podle něhož z jejího měsíčního příjmu ve výši 10.529,- Kč lze srážet toliko částku 1.016,- Kč a pro povolení oddlužení je nezbytné doložit další příjem, např. smlouvou o důchodu. Za této situace se syn dlužnice zavázal k finanční výpomoci dlužnici prostřednictvím smlouvy o důchodu, ve které se zavázal poskytnout dlužnici insolvenčním soudem požadovanou částku ve výši 2.700,- Kč. Následně vyšlo najevo přípisem od České správy sociálního zabezpečení, že namísto částky ve výši 1.016,- Kč, bude strhávána částka ve výši 3.124,- Kč, syn dlužnice považoval tímto smlouvu o důchodu za zrušenou, jelikož výše strhávané částky splní podmínku splacení minimálně 30 % zjištěných pohledávek věřitelů.
Nepoctivý záměr dlužníka
Nejvyšší soud stanovil, že vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení. Nejvyšší soud vycházel v daném případě ze skutečnosti, že smlouva o důchodu byla uzavřena jen proto, aby insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice, přičemž smlouva o důchodu obsahovala ujednání, podle kterého „důchod se může snížit, zvýšit či zaniknout při navýšení či snížení příjmů dlužníka tak, aby vždy bylo dodrženo požadovaných 30 % plnění a činnost insolvenčního správce“. Dle Nejvyššího soudu tak „dlužnice zcela zjevně na základě označených smluv o důchodu (nově) nabyla další příjmy, a to za podmínek v těchto smlouvách vymezených; o vzdání se již existujících příjmů dlužnicí (jak dovodil odvolací soud) evidentně nešlo.“
Otázka nepoctivého záměru patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu k volnému uvážení.
S ohledem na složitost problematiky, individualitu každé právní otázky a neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a legislativy, lze jedině doporučit v případě řešení obdobné problematiky pro osobní potřeby, obrátit se na odborníky ke konzultaci.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 71/2013 ze dne 26. 2. 2014
„To, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení [§ 395 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), § 405 odst. 1 insolvenčního zákona], neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Stejně tak skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni [§ 5 písm. a) insolvenčního zákona].
Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo.“