To, že pojišťovny budou hradit nároky klientů cestovních kanceláří jen ve sjednané výši, navrhl do zákona vložit Senát a Sněmovna poté na jeho pozměňovací návrh přistoupila. Původní sněmovní verze novely pojišťovnám určovala, aby hradily nároky klientů při úpadku cestovní kanceláře bez ohledu na limit pojištění. Pojišťovny by ovšem za této podmínky nemohly v pojištění pokračovat, nezískaly by totiž zajištění. Kvůli tomu už začaly cestovním kancelářím rozesílat výpovědi smluv o pojištění proti krachu. Cestovní kanceláře by zase bez povinného pojištění nesměly prodávat zájezdy.
Pojišťovny by měly s cestovními kancelářemi sjednat limit pojistného plnění ve výši minimálně 30 procent ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů nebo v případě, že tyto tržby mají být nižší než tržby v předchozím roce, minimálně 30 procent těchto tržeb v předchozím roce. Cestovní kanceláře budou muset během trvání pojištění udržovat limit pojistného plnění v takové výši, aby v případě pojistné události byly uspokojeny veškeré nároky jejich zákazníků.
Norma také stanoví, že cestovní agentury budou muset u prodávaných zájezdů nově uvádět, která cestovní kancelář zájezd organizuje. Cestovní kanceláře budou muset předkládat pojišťovnám před uzavřením smlouvy mimo jiné údaje o hospodaření a počtu zájezdů. Budou muset pojišťovnám každý měsíc dodávat údaje o počtu cestujících a prodaných zájezdů, o celkové ceně prodaných zájezdů nebo o výši záloh a tržeb za zájezdy.