Snaha o nalezení spravedlivého řešení otázky výživného je předmětem řady soudních rozhodnutí. Ústavní soud předkládá myšlenku určité hranice výše výživného pro dítě, jelikož peníze nejsou to jediné, co dítě od rodičů skutečně potřebuje.
Střídavá výchova a určení výživného
Ústavní soud ve svém nálezu stanovil, že rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu porušily základní právo stěžovatele jako rodiče na výchovu jeho dětí zaručené Listinou základních práv a svobod. Z jakého důvodu tyto soudy porušily dle Ústavního soudu práva stěžovatele?
Soud prvního stupně rozhodl o svěření nezletilého dítěte po dobu po rozvodu manželství do střídavé výchovy rodičů. Zároveň soud prvního stupně uložil otci dítěte povinnost hradit výživné pro nezletilé dítě ve výši 100.000,- Kč měsíčně a stanovil povinnost uhradit dluh na výživném ve výši přes 10 milionů korun. Odvolací soud potvrdil z podstatné části rozsudek soudu prvního stupně.
Otec dítěte podal vůči těmto rozsudkům ústavní stížnost, kdy vytýkal soudům, že při určení výše výživného postupovali zcela mechanicky, přičemž se nezabývaly otázkou, jaká je současná životní úroveň nezletilého a co je jeho nejlepším zájmem.
Hranice výše výživného
Ústavní soud vymezil v rámci odůvodnění svého nálezu, že rodiče s nadstandardními příjmy by sice měli hradit vysoké výživné, avšak jeho výše by měla mít určité hranice, kdy soudce by neměl být pouhým počtářem jeho výše, ale měl by se zamýšlet i nad smyslem a účelem hrazení výživného.
Životní úroveň rodičů a dětí má být stejná, souhlasil Ústavní soud, avšak stejná životní úroveň by neměla znamenat, že děti by měly mít k dispozici stejné množství finančních prostředků jako rodiče. Ústavní soud je přesvědčen, že vysoké příjmy rodičů jsou dány jejich snahou, náročností práce a spojenou odpovědností, kdy poskytnutí vysokých finančních prostředků dítěti by bylo bezpracným příjmem, který by ve svém důsledku mohl mít negativní dopad na rozvoj dítěte. Ústavní soud dále poukazuje, že shodu v životní úrovni rodičů a dětí je nutné hledat ve způsobu života a využívání kulturních, sportovních a společenských událostí.
Smysl výživného
Smyslem výživného by mělo být zajištění srovnatelných podmínek dítěti jako by rodiče žili spolu a řádně se o dítě starali, deklaruje Ústavní soud, který dále stanovuje, že nejlepším zájmem dítěte není pouze jeho materiální zajištění, ale zájem na poměřování materiálních a nemateriálních hodnot.
Kompletní znění citovaného nálezu Ústavního soudu naleznete pod spisovou značkou IV. ÚS 650/15 na webových stránkách www.usoud.cz. Budete-li řešit případ vymáhání výživného, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.