Odvody pojistného na Slovensku

Prvním krokem při výpočtu čisté mzdy (resp. čistého příjmu) na Slovensku je stejně jako v tuzemsku výpočet pojistného na zdravotní a sociální pojištění. Vyměřovacím základem pro výpočet tohoto pojistného je hrubá mzda. Sumu pojistného na zdravotní a sociální pojištění dostaneme vynásobením vyměřovacího základu příslušnou sazbou pojistného.

Jak stanovit vyměřovací základ?
Pro zaměstnance a zaměstnavatele je to hrubá mzda. Pro osobu samostatně výdělečně činnou (OSVČ), která je povinně důchodově a nemocensky pojištěná je to polovina z poměrné části základu daně z příjmu, přičemž poměrná část je jedna dvanáctina ročního daňového základu daně z příjmu. OSVČ si mohou vyměřovací základ snížit až do 3 % poměrné části základu daně, pokud si soukromě spoří. OSVČ, která je pojištěná dobrovolně si vyměřovací základ určí sama. Minimem vyměřovacího základu je v zásadě minimální mzda kromě speciálních případů, jako invalidní důchodci atd.

Maximální limity
Podstatným rozdílem oproti České republice je existence stropů pojistného, přesněji řečeno maximální výše vyměřovacího základu. U důchodového pojištění (starobní, invalidní), pojištění v nezaměstnanosti, zdravotního pojištění a rezervního fondu solidarity je to 3-násobek jedné dvanáctiny všeobecného vyměřovacího základu, u nemocenského pojištění a garančního fondu 1,5-násobek. Tyto stropy se týkají jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců (i OSVČ).

Zavedení maximální výše vyměřovacího základu je významnou změnou. Jde o pokus řešit situaci, kdy lidé s vyššími příjmy odvádějí do sociálního a zdravotního systému nepoměrně více ve srovnání s tím, kolik mohou ze systému následně dostat. Tato nucená solidarita v důsledku trestá úsilí a podporuje šedou ekonomiku, či ekonomickou pasivitu. Je věcí názoru, je-li spravedlivá, či ne. Z ekonomického hlediska však přerozdělování a nucená solidarita zpomaluje ekonomický růst.

Sazby pro výpočet
Sociální pojištění je narozdíl od České republiky na Slovensku rozděleno na sedm druhů pojištění (a sice nemocenské, starobní, invalidní, úrazové, garanční, v nezaměstnanosti a rezervní fond solidarity). Jednotlivé sazby pojistného jsou tedy stanoveny pro každý druh pojistného zvlášť a celková sazba (zaměstnanec a zaměstnavatel dohromady) je sumou všech těchto sazeb. Toto podrobnější rozdělení poskytuje poplatníkům pojištění lepší přehled o tom, kolik do jakého systému přispívají. Nevýhodou je naopak vyšší administrativní náročnost.

1) sazba se snižuje o 0,5 % za každé nezaopatřené dítě; snížené sazby platí pro ty, kteří si soukromě spoří na důchod
2) u úrazového pojištění je stanoveno 10 stupňů nebezpečnosti a k nim přiřazené sazby od 0,3 do 2,1 %

pozn.: snížené sazby (2, 5, 7 %) platí pro zdravotně postižené

Spoření na důchod
Možnost spoření do soukromých penzijních fondů zachovává povinnost odvádět pojistné ve výši 18 % hrubé mzdy na jednoho pojištěnce. Na rozdíl od ČR se však může pojištěnec rozhodnout, zda si bude z poloviny spořit na důchod prostřednictvím soukromých důchodových správcovských společností (tzn. odvádět 9 % státní Sociální pojišťovně a 9% soukromým důchodovým správcovským společnostem).

Důležitý je přechod od průběžného systému na individuální typ spoření, který posiluje zodpovědnost každého občana za sebe samotného, mezigenerační vazby v rodině a je funkční i při nepříznivém demografickém vývoji. I přes liberalizaci důchodového pojištění však stát dává občanovi vybrat pouze ze dvou možností spoření, což diskriminuje lidi, kteří by se raději na stáří zajistili jinak, protože jiný typ investice, či spoření je pro ně výhodnější.

Změnou oproti stávajícímu systému je i přesun odvodů zaměstnavatele za zaměstnance na zaměstnance. Odvody zaměstnavatele za zaměstnance pouze ztěžují zaměstnanci orientaci v tom, kolik do jakého systému přispívá a co za to má. Zcela přehledným by se systém stal v okamžiku, kdy by státu všechny odvody ze mzdy odváděli zaměstnanci. Mohli by tak lépe ohodnotit kvalitu služeb zajišťovaných státem.