Práva a povinnosti občana ČR pracujícího v EU

Téma týdne: Jak se žije v Evropské unii

Průměrné výdělky v České republice zatím ani zdaleka nedosahují úrovně řady vyspělých zemí západní Evropy. Mnoho našich občanů proto využívá vstupu naší země do EU a možnosti zaměstnání v některé z těchto zemí. Řada z nich svůj pracovní trh již uvolnila a nevyžaduje pracovní povolení. Kromě něj je ale stále potřeba vyřídit si řadu jiných důležitých věcí a náležitostí. Podívejme se tedy, které to jsou.

Povolení k pobytu
Na občany Evropské unie se vztahuje právo volného pohybu osob vyplývající ze Smlouvy o založení Evropského Společenství a z tohoto důvodu není vstup na území jiného členského státu podmíněn vydáním vstupního víza nebo povolením k pobytu. Pokud nemáte v úmyslu pobývat v jiné zemi EU déle než 3 měsíce, pak potřebujete pouze pas nebo občanský průkaz. Pokud zůstanete v zemi více než 3 měsíce, ale méně než rok, můžete požádat o povolení k pobytu na předmětné období. V ostatních případech můžete požádat o povolení k pobytu pro občana EU. Příslušné úřady jsou oprávněny po vás vyžadovat potvrzení o zaměstnání/studiu, zda máte dostatečné finanční zdroje a zdravotní pojištění. Tento dokument slouží pouze jako potvrzení a není podmínkou k uplatnění vašeho práva žít v dané zemi. Úřadem příslušným k vydání povolení jsou regionální správní úřady nebo policie.

Pracovní povolení
Rozhodnete-li se pro práci v některém z členských států Evropské unie měli byste se zajímat o podmínky přístupu na tamní trh práce, zejména potřebu pracovního povolení. Některé „staré“ členské státy Unie aplikují přechodné období pro volný pohyb pracovních sil, které v konečném důsledku znamená nutnost mít pracovní povolení před zahájením pracovního poměru.

Pracovní povolení budete potřebovat v Belgii, Dánsku, Francii, Itálii, Lichtenštejnsku, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Rakousku a Švýcarsku.

Pracovní povolení naopak nepotřebujete v členských státech EU, které s námi 1. 5. 2004 vstoupily do Unie – tedy Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko a ve státech, které neuplatňují přechodné opatření - Irsko, Švédsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. K těmto států od 1. května 2006 patří také Finsko, Island, Portugalsko, Řecko a Španělsko.

Zdravotní a sociální pojištění
Se vznikem pracovního poměru se většinou pojí také odvody do systémů zdravotního a sociálního pojištění. Protože se tyto systémy v každé zemi liší, existuje v Unii právní úprava, která vytváří mechanismy bránící tomu, aby migrující pracovník ztratil nárok na dostatečnou zdravotní péči a sociální zabezpečení. Pracovník podléhá ve většině případů právním předpisům o zdravotním a sociálním pojištění pouze jednoho členského státu. To znamená, že platí odvody do systému pouze v jednom státu a podle právních předpisů tohoto státu má také nárok čerpat dávky a zdravotní péči. Podle obecného pravidla podléhá pracovník právním předpisům státu, ve kterém je zaměstnán. Jednotlivé instituce sociálního a zdravotního pojištění členských států mezi sebou komunikují prostřednictvím tzv. E-formulářů. Všechny tyto formuláře jsou zpracovány v zrcadlové podobě podle dohodnutého vzoru ve všech jazycích členských států EU, takže s porozuměním obsahu formuláře v jiném státu Unie by neměly být potíže. Kompetentními institucemi pro vydávání jsou zejména: správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, úřady práce a referáty státní sociální podpory. Pro potřeby úřadů práce je důležité, abyste si před návratem do ČR nechali potvrdit formulář E301, který potvrzuje odpracovanou dobu a dobu pojištění v jiném členském státu a slouží k započtení tohoto pracovního poměru pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti. Vydání formuláře E301 může trvat i několik týdnů a můžete o něj zažádat i po návratu do ČR. Pracujete-li v některém z členských států déle než 1 rok, máte nárok na čerpání poměrné částky starobního důchodu i ze systému důchodového pojištění tohoto státu. Po podání vaší žádosti o důchod zahajuje Česká správa sociálního zabezpečení mezistátní důchodové řízení na základě předložení formuláře E207, kde žadatel uvede období a zaměstnavatele v jiném členském státě, kde vykonával činnost zakládající účast na pojištění. Toto řízení se však řeší až krátce před dovršením důchodového věku. Pro vás je z tohoto hlediska důležité uchovávat veškeré doklady, které dokumentují vaši pracovní činnost v zahraničí – zápočtové listy, pracovní smlouvy apod.

Uznávání kvalifikace
Oblast vzájemného uznávání odborných kvalifikací pro účely výkonu povolání je upravena obecným systémem Evropského společenství pro vzájemné uznávání odborných kvalifikací. Týká se většinou povolání, u nichž jsou právním předpisem upraveny podmínky přístupu k těmto povoláním a odborným činnostem – tzv. regulovaná povolání. Jinými slovy řečeno, k výkonu regulovaných povolání bývají stanoveny určité kvalifikační požadavky. Chce-li občan ČR vykonávat v některé zemi EU regulované povolání, musí požádat zodpovědnou instituci v cílové zemi o uznání odborné kvalifikace. Uznávacím orgánem bývají příslušná ministerstva, v jejichž působnosti je dotyčná činnost regulována. K oprávnění vykonávat regulovanou činnost se mohou vyjadřovat i profesní komory. Na základě žádosti podané u příslušné instituce je zahájeno řízení o uznání kvalifikace. Řízení o uznání kvalifikace probíhá samostatně v případě uchazečů o zaměstnání nebo jako součást řízení, ve kterém se rozhoduje o zahájení podnikání. Výsledkem procesu profesního uznávání je rozhodnutí, zda dotyčná osoba má dostatečné znalosti a schopnosti, aby mohla vykonávat konkrétní povolání nebo činnosti.

Jiným typem uznávání kvalifikace je akademické uznávání. V tomto případě jde o uznávání diplomů, kvalifikací nebo částí studijních programů domácí vysokoškolské instituce zahraniční vysokou školou. Výsledkem procesu akademického uznávání je rozhodnutí, zda je vzdělání získané v zahraničí rovnocenné vzdělání poskytovanému v ČR a naopak. Všechny certifikáty a dokumenty, na jejichž základě žádá český občan o uznání kvalifikace, by měly být přeloženy do příslušného jazyka a úředně ověřeny.

Bankovní účet a zdanění výdělku
Pro otevření účtu v zahraničí potřebujete prokázat svou identitu a adresu, na které se v dané zemi zdržujete. Některé banky chtějí také prokázat příjem, např. výplatní páskou. O konkrétním postupu se informujte u zahraničního bankovního ústavu.

Základní otázkou pro určení způsobu zdanění je to, zda je poplatník v příslušném roce daňovým rezidentem České republiky nebo daňovým rezidentem jiného státu. U daňových rezidentů České republiky podléhají zdanění v České republice jejich celosvětové příjmy. Podle českých daňových zákonů je českým daňovým rezidentem osoba, která má na území ČR bydliště nebo se v České republice zdržuje alespoň 183 dnů. V případě, že si jiný stát než Česká republika činí nárok na zdanění celosvětových příjmů fyzické osoby, použije se pro určení daňové rezidence příslušná bilaterální smlouva o zamezení dvojího zdanění. Tato smlouva obsahuje kritéria, na jejichž základě se určí, ve kterém státě je tato osoba rezidentem. Obvykle je osoba rezidentem v tom státě, ve kterém má středisko svých životních zájmů (rodinné příslušníky, byt, trvalé bydliště atd.). Pokud český daňový rezident obdrží příjmy ze zdrojů v zahraničí, musí tyto příjmy uvést ve svém daňovém přiznání v České republice. Pokud tyto příjmy byly již v cizině zdaněny, postupuje se při výpočtu daně podle příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění, přičemž existují čtyři možné způsoby výpočtu. Pro další postup se obraťte na místně příslušný finanční úřad. Daň zaplacená v zahraničí se prokazuje potvrzením zahraničního správce daně.

Zdroj: EURES

Další finanční tipy a triky najdete na http://www.finance.cz/aktuality/.