Evropská unie nemá zcela jasno o příštím sociálním modelu, mezi jednotlivými zeměmi jsou stále značné rozdíly. Podle všeobecného názoru však bude nutno jít cestou úspor a omezování stále rostoucích sociálních výdajů. Neformální zasedání ministrů sociálních věcí Evropské unie v Lisabonu minulý týden bylo především předznamenáno incidentem, jehož obětí se stala rakouská ministryně. Při jejím projevu opustily zástupkyně francouzské a belgické vlády sál na protest proti jejímu členství v pravicově populistické straně FPÖ.
Samotné jednání pak prokázalo, že evropská spolupráce má širší dimenze a že se nemůže omezit pouze na hospodářskou a měnovou spolupráci. Na změny v sociální oblasti ovšem nejsou zatím jednotné
náhledy. V nitru unie se již po řadu let diskutuje o tzv. evropském sociálním modelu, který ovšem naráží na vysokou zeď reality. Je tu především vysoká nezaměstnanost, která se ve státech patnáctky pohybuje v současné době kolem 17,5 miliónu. V této souvislosti nutno připomenout, že až do roku 1974 tu bylo bez práce méně než tři procenta aktivního obyvatelstva. Degradace na trhu práce pak dosáhla svého vrcholu v roce 1994, kdy nezaměstnanost vystoupila na 11,3 procenta, nyní poklesla slabě pod deset procent (podle nejnovějších údajů je to 9,6 procenta). Ve Spojených státech byla v roce 1974 situace podstatně horší, od osmdesátých let se ale neustále zlepšuje.Země Evropské unie lze v podstatě rozdělit do dvou skupin. V té první, do níž bychom mohli zařadit Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Dánsko, se nezaměstnanost daří držet pod pěti procenty. Do středu by se mohla zařadit Velká Británie s 6,3 a Švédsko se 7,4 procenta. V ostatních zemích se podíl lidí bez práce pohybuje nad 10 procenty, je
to ve Finsku, Francii, Itálii, nejhorší situace je ve Španělsku se 17,4 procenta.Druhým závažným problémem hypotetického sociálního modelu patnáctky je stárnutí obyvatel. V současné době žije v zemích EU 375 miliónů obyvatel, v roce 2030 však prý jich bude jen 363 miliónů. Podíl obyvatel starších 65 let vystoupí až na 65 procent proti současným 49 procentům. Model vysokého sociálního zajištění proto nebude možné uplatnit. Otázkou pak je ladění kritérií systému, který je v současné době dosti odlišný.
V s
everní Evropě vznikl pod tlakem silných odborů pevný sociální kontrakt, který se týká většiny obyvatel. V její jižní části jsou rozšířeny bilaterální vztahy mezi zaměstnavateli a odbory, které jsou ovšem podstatně slabší. Podstatné rozdíly přetrvávají i u sociálních dávek, kde v podstatě přetrvávají dva systémy, jejichž zastánci jsou Británie a Francie. Zatímco rozdíly v sociální oblasti se v Británii promítají především do daňového systému, ve Francii je položen důraz na sociální příspěvky.Sjednocení vše
ch hledisek v sociální oblasti je hudbou vzdálené budoucnosti, ovšem odpovědní ministři shromáždění v Lisabonu doufají v pokračování harmonizace. Nejefektivnější cesta by podle nich byla v širokém jednání mezi odbory a zaměstnavateli pod patronací EU, z něhož by vzešla jakási sociální charta. To ovšem zatím není na programu dne, harmonizace v sociální oblasti na sebe dá ještě dlouho čekat.Zdroj: HN z 17. 2. 2000