Tlak akcionářů na americké ředitele se zvyšuje. Místo je mohou stát špatné výsledky, skandál, zhoršené personální vztahy, odlišná vize, usnutí na vavřínech nebo násilné pře vzetí konkurencí.
Šéfové velkých amerických společností se ve svých funkcích "dožívají" v průměru sedmi až osmi let pak z nich odcházejí.Buď po dobrém, kdy jdou sami za lepším, nebo po zlém. Tato druhá varianta, kdy jsou současní ředitelé buď přímo vyhozeni, nebo přinuceni rezignovat, je přitom v poslední době stále častější. Podle průzkumu, který zveřejnil prestižní americký čtrnáctideník Fortune, se proti minulosti stále zvyšuje počet těch, co musí ze své funkce odejít již po pár letech. Jiný výzkum zase prokázal, že nynější řed
itelé mají třikrát větší pravděpodobnost, že budou vyhozeni, než jakou měla předchozí generace.Konkurence se zvyšuje
Hospodářství Spojených států nejsilnější ekonomiky světa vždy těžilo z vyspělosti svých firem a obrovské konkurence, která mezi nimi panovala. Tato konkurence se v posledních letech ještě zvyšuje. Uvolňují se světové trhy, snižují se obchodní bariéry do Ameriky se začínají tlačit i dravé firmy z Japonska a Evropy.
Velký vliv na stále rostoucí tlak na šéfy amerických korporací má také rozvo
j nových technologií, například internetu a elektronického obchodování. Díky "ecommerce" se na trhu objevují nové štiky, které donedávna nemohly s velkými kolosy soupeřit. Internet má ještě jeden významný dopad. Lidé se mohou mnohem snadněji dostat k potřebným informacím o tom, jak si firma stojí na trhu vzhledem ke konkurenci, jaké jsou její hospodářské výsledky. Šéfové společností přestávají sedět ve své "věži ze slonoviny", kam na ně nikdo nemohl.Stačí jedna chyba - a dost
Na ředitele firem vyvíjejí největší tlak akcionáři. Více než padesát procent akcií ve velkých amerických společnostech přitom drží tzv. institucionální investoři fondy, banky, jiné firmy. Ti mají své zástupce ve správních radách, a ovlivňují tak i jmenování jejich šéfů. Stačí pak j
edna chyba, a dosavadní "vládce firmy" se tak na jejich popud může ocitnout "na dlažbě". To je třeba případ šéfa CocaColy Douga Ivestera, kterému srazily vaz skandály s přiotrávenými spotřebiteli v Belgii.Uvedená chyba často nemusí být až tak smrtelně závažná. Někdy stačí pouze mírné zpomalení dosavadního růstu, někdy osobní rozpory mezi členy vedení. Šéfové si musí dávat pozor i na to, aby se jejich vize dalšího vývoje firmy nezačala lišit od té, kterou hájí zástupci akcionářů ve vedení firmy. Jejich čast
ou chybou je i jakési opotřebování, snížení dravosti. To nakonec může akcionáře přinutit k personálním změnám, které mají zaručit "transfuzi nové krve".V
poslední době přišlo o svůj výsadní post také několik ředitelů, kteří nedokázali svou firmu uhájit před násilným převzetím ze strany konkurence. Abychom nehovořili pouze o Americe, došlo k tomu třeba v případě převzetí Telecom Italia firmou Olivetti, kdy po své prohře musel šéf TI Franco Bernabe postoupit své místo vítězi Robertu Colaninnovi. Podobná "potupa" čeká s největší pravděpodobností i současného šéfa německého Mannesmannu Klause Essera, když jeho společnost pohltila britskoamerická firma Vodafone AirTouch.Zdroj: LN z 17. 2. 2000
Je libo formule, dvě, tři? Bývalý šéf F1 Ecclestone prodává svoji historickou sbírku, v nabídce je i Schumacherovo mistrovské Ferrari
Nejen Mototechna: jak se kupovala auta v létech 1945 až 1989 (první část)
Hledají se pozorní čtenáři, kteří mají automobilové detaily v malíčku. Zvládnete tento kvíz?
Seat Leon slaví čtvrt století existence. Zažil slávu a okruhové závody, teď ve své původní podobě čeká na konec existence
Druhá generace ještě populárnější: nedostatkový Barkas 1000 byl v Československu fenoménem
