Caro Gardavsky a jeho reportážní víkend v Miláně

Tak jsem se konečně dostal do Milána - centra módy. Je pravdou, že zde probíhá více módních veletrhů než v Paříži a nachází se zde proslulé předváděcí módní centrum Giorgia Armaniho, jednoho z nejvýznamnějších hybatelů módními trendy. Je-li ovšem Miláno opravdovým centrem všeho dění v oblasti módy, o tom bych silně pochyboval.

Nemohu si pomoci, ale italští mužové mi silně připomínají opice. Jak svým chováním, tak svým zevnějškem. Všichni mají podobné účesy, nechutné kotlety a naprosto totožné oblečení. Velké oblibě se zde těší Dolce & Gabanna a právě Armani. Každý druhý člověk v Miláně má na sobě alespoň “ spoďáry” od jedné z těchto značek.
Popravdě jsem Milánem poněkud zklamán. Celkově jsem čekal víc od tak věhlasného města. Jak trefně podotkla jistá babička ukazujíc na stavby z devadesátých let a na množství obchodů s oblečením:
“Merda, merda, merda!” (hovno, hovno, hovno).

Přesně to povídala tato roztomilá paní, kterou jsme potkali, když venčila svého psíka. Chválila mi moje boty a oblečení a ptala se, odkud že jsme a co děláme v Miláně.

Dali jsme se do řeči. Paní pracuje na recepci v budově britského konzulátu. Říkala, že po druhé světové válce to v Miláně stojí za zmíněné “merda”. Všude jsou prý obchody s hrozným oblečením a hnusné baráky. Vzpomínala, jak bylo kdysi Miláno krásné a plné historických skvostů, luxusních obchodů a krásných restaurací.

Úžasné stavby a nádherné památky zde ovšem určitě najdete i dnes. Kdo neviděl katedrálu Duomo a alespoň nenakoukl do nejslavnější evropké opery La Scala, nemůže s klidem zemřít.
Miláno je hodně šedivým městem zvláštního charakteru. Podíváte-li se do ulic s luxusními módními značkami, zjistíte, že tak velkolepé to s nimi rozhodně není. Až na butik Viktor & Rolf jsou ostatní obchody poněkud fádní. Čekal bych větší kreativitu, co se výzdoby výloh a interiéru týče. Vstoupíte-li do butiku Viktor & Rolf, máte pocit jako byste chodili vzhůru nohama. Vtipně zde totiž strop pokryli parketami a přilepili na něj malé židličky. Na podlaze naopak “visí” lustry směrem ke stropu. Jediné, co je ve správné poloze jste vy, prodavačka, oblečení a pokladny.
Další zajímavostí je Armaniho klub. Je pod jeho obchodem a chodí sem všichni modelové, některé celebrity a smetánka. Zvláštností tohoto klubu je, že vás do něj pustí jen pokud jste úžasně oblečení a nějak zajímaví. Pak vás tam také samozřejmě pustí, pokud jste známí, prokazatelně bohatí, či slavní. Kolem tohoto klubu jsme jen projížděli taxíkem. Bohatý ani slavný nejsem, a tak jsem nenašel odvahu čelit možnému zamítnutí přístupu a raději jsem to tedy nezkoušel. Musím ale podotknout, že mě to “svrbí” doteď.

Abych to tedy shrnul.. Dle mého názoru je móda tam, kde se děje něco nového. To znamená, že v Miláně to není. Jediné, co se tady děje, je obehraný lifestyle devadesátých let a k tomu hraje k smrti nudná, již pět let se neobměňující house music. Ne že by to u nás bylo výrazně odlišné, ale jak jsem již předeslal, od Milána jsem čekal trochu víc.

Člověk žijící v Praze se nemá za co stydět. Sice rozhodně nejsme módní metropolí, ale co se malebnosti týče, málokteré město může Praze konkurovat.

AUTOR: Caro Gardavsky 
ZDROJ: Moda.cz – internetový magazín o módě, kosmetice, zdraví a stylu