Kdo se v České republice jednou dostane na manažerský vrchol, většinou ve vysokých funkcích zůstává i po odchodu z nejvyššího postu. Nevadí, že ve své funkci mnohdy dělal základní manažerské chyby. Má kontakty, takže je pro nového zaměstnavatele zajímavý. Někteří neúspěšní manažeři se právě díky svým kontaktům dostali na teplá místečka, jiní své známosti ale i určité znalosti uplatňují při vlastním podnikání či v poradenských firmách.
Cesta na skutečný vrchol je dlouhá, a jak ukazují konkrétní příklady, trvá dlouho i pád. Někdejší topmanažer má dostatek možností udržet se na některém z nižších stupňů žebříčku. Asi nejlépe dokázal využít situaci někdejší úředník Státní banky Československé a pozdější šéf Ko
merční banky Richard Salzmann. Odešel "za pět minut dvanáct" a díky svým politickým kontaktům nyní v klidu působí jako senátor za ODS.Velmi dobře skončil také jeho kolega z České spořitelny Jan Klapal. Toho současné vedení banky "uklidilo" na místo generálního ředitele ČS-Živnostenské pojišťovny, která je dceřinou společností spořitelny. Neúspěšní náměstci ředitelů obou bank Bořivoj Pražák a Josef Kotrba zase našli azyl jako ředitelé u auditorské firmy Deloitte & Touche, která se "proslavila" například fo
renzním auditem ODS. Z neúspěšných manažerů soukromých či polostátních společností skončil nejlépe prezident chemického impéria Chemapol Group Václav Junek. Manažer, který po roce 1989 dokázal vytvořit obří chemický holding, se nyní nečekaně vrhl na lesnictví.Jeho manželka neví, co Junek momentálně dělá, ale podle údajů agentury Čekia je předsedou dozorčí rady Lesní společnosti Trhanov, Lesní společnosti Horšovský Týn či firmy Foresta Group. Další "nešťastnou" postavou je někdejší šéf ČKD Praha Holding Jiří Maroušek. Manažer, který s rozhodnutím o zvýšení základního jmění čekal tak dlouho, až bylo pozdě, se dál věnuje firmě INPRO, která patří jemu a dalším bývalým manažerům ČKD. Nyní se o jeho aktivity začíná zajímat policie. Policie vyšetřuje také dalšího
neúspěšného manažera Lubomíra Soudka. Bývalý šéf plzeňské Škodovky, který na zadlužený podnik nabaloval další a další firmy, přivedl k bankrotu i svou vlastní společnost NERo, po které zbyl miliardový dluh. Ani další neúspěšný manažer, Jaroslav Roušal, který zcela zruinoval dříve největší stavební společnost Vojenské stavby, nemá existenční starosti.Člověk blízký někdejšímu automobilovému závodníkovi a posléze podnikateli Antonínu Charouzovi dál předsedá dozorčí radě zbytku kdysi obrovské společnosti a sedí ve statutárních orgánech celé řady dalších firem. Vrcholnou funkci musel opustit také někdejší šéf společnosti zahraničního obchodu Centrotex Milouš Červencl. V současné době pomáhá likvidovat firmu, kterou několik let vedl. "Potom si budu hledat práci,"
říká.P
řiznává, že ve své funkci dělal chyby. "Největší chybou bylo, že jsem šel dělat manažera," krčí rameny. "Po revoluci bylo tolik neznámých a my jsme do toho přesto šli. Věřili jsme prognózám. Všechno vzalo za své," dodává. Začínajícím manažerům si radit netroufá: "Nejsme tady od toho, abychom radili. Prohráli jsme. Doba je někde jinde. My jsme sbírali zkušenosti v jiných podmínkách. Vidím to na svých dětech." Na vysokou manažerskou funkci jenom vzpomíná i někdejší generální ředitel Královopolské strojírny Zdeněk Pánek. "Vrátil jsem se k tomu, co jsem dělal předtím, tedy k realizačnímu inženýringu a zabývám se realizací staveb.Původně jsem stavěl čističky," vysvětluje. Že by udělal ve své funkci nějakou zásadní chybu, nepřipouští. "Možná jsem nebyl dostatečně rozhodný při jednání s Fondem národního majetku. Fond nám totiž účetně předal jiný majetek, než ve firmě skutečně byl." To, že podnik nevedl špatně, podle jeho slov dokazuje skutečnost, že nový vlastník ponechal Pánkem vybraný tým vedoucích praco
vníků beze změn.Zdroj: LN z 17. 2. 2000