Jedním z velkých problémů členských zemí unie je špatná platební morálka. Odklad v plnění finančních závazků ekonomických partnerů je tu příčinou každého čtvrtého úpadku. V důsledku neplnění finančních závazků podniků se podle statistik Evropské unie (EU) každým rokem ztrácí v zemích patnáctky asi 450 tisíc pracovních míst. Nesplacené dluhy se přitom loni vyšplhaly na víc než 23 miliard eur. Nejvíce je těmito úpadky v důsledku neplacení závazků obchodních
partnerů postižena Francie, následují Velká Británie, Irsko a Německo. Na spodní příčce tohoto neradostného žebříčku jsou obě země Pyrenejského poloostrova Španělsko a Portugalsko.Způsoby placení za dodávky zboží a vykonané služby se v jednotlivých zemích unie od sebe značně liší. Všeobecně však platí skutečnost, že nejhorším plátcem za objednané zboží či služby je státní sektor, u něhož se platební lhůty stále prodlužují. Ve vztazích mezi podniky pak ti velcí vystupují z pozice síly a snaží se platební
lhůty co nejvíce prodlužovat.Evropská komise, která si dala za úkol vytvořit harmonizaci právních norem v tomto odvětví, zjistila, že například ve Španělsku vyrovnávají velké stavební firmy své závazky dodavatelům nezřídka až po 200denní lhůtě, u nemocnic to bylo dokonce až po třech stech dnech. Zatím nejlepší situace je v severských zemích. Ve třech členských státech EU (Švédsku, Dánsku a Finsku), k nimž se druží i Norsko, nutí negativní důsledky prodlení (vysoké úrokové sazby) k dodržování lhůty splatnos
ti pod 33 dnů.O nutnosti zavést jednotnou legislativu v tomto odvětví se na půdě Evropské unie uvažuje již od roku 1995, zatím se ale nedospělo ke společnému stanovisku. O jednotlivých bodech panují rozdílné názory především mezi představiteli bruselské exekutivy na jedné a v radě ministrů na druhé straně. Během řady minulých jednání se stanoviska sice poněkud sblížila především u lhůty splatnosti, která by se měla určit v zásadě na 21 dnů, nestanoví-li dohoda mezi oběma partnery lhůtu jinou.
Rozdíly přetrvávají při definování dodatečných úroků po překročení termínu splatnosti. Kamenem úrazu je přitom zapojení státních subjektů do tohoto systému. Evropský parlament soudí, že pro státní instituce je navrhovaná lhůta příliš krátká a měla by být stanovena ne
jméně na 60 dnů. Ovšem i tato výjimka by v mnoha zemích představovala proti současnému stavu velké zlepšení, protože skutečné lhůty plateb státních podniků jsou v řadě případů mnohem delší.Zdroj: HN z 24. 2. 2000