Náklady na bydlení
V Evropě i u nás se vyskytují v podstatě dvě základní formy bydlení - nájemní a vlastnické bydlení. Kromě nich existuje ještě v řadě zemí, i u nás, forma družstevního bydlení. Ta se podle typu právní úpravy v jednotlivých zemích řadí buď k jednomu, nebo druhému ze dvou hlavních typů. V České republice jsou jednotlivé formy bydlení rozvrstveny zhruba takto: 38 % nájemní bydlení, 41 % vlastnické bydlení a 21 % družstevní bydlení. V současnosti se družste
vní bydlení započítává do nájemního bydlení, přestože jeho charakter spíš odpovídá bydlení vlastnickému (družstevník si splácí nájemným svůj podíl, což ho k bytu váže mnohem více než běžné nájemné). Pokud se týká bytů, existují tři formy, které mají některé odlišnosti, a proto si je nejdříve osvětlíme.Byt v osobním vlastnictví
Převod, výměna nebo nájem bytu, takzvané majetkové dispozice v osobním vlastnictví nepodléhají žádným omezením. Byt lze dědit jako jakoukoliv jinou nemovitou či movitou věc.
Za byt se samozřejmě nic neplatí. Podíl na úhradě nákladů souvisejících s opravami, údržbou, provozem a správou společných prostor a zařízení v rozsahu podle velikosti se počítá podle velikosti spoluvlastnického podílu. Při stoprocentním podílu (absolutním vlastnictví), například v rodinném domku, se samozřejmě nic nedělí.Nájemní byt
Majetkové dispozice bytu nejsou umožněny, ale je možné - i bez souhlasu majitele - v bytě ubytovat osoby, které budou s nájemníkem sdílet společnou domácnost. Tyto osoby však musí splnit ohlašovací povinnost. Pozor: písemný souhlas majitele, respektive pronajímatele je potřebný při sjednávání podnájmu a při výměně bytu! Podnájem je něco úplně jiného než společná domácnost.
Nájemný vztah nelze dědit, ale práva přecházejí - pokud nejde o byt ve společném nájmu manželů - na děti, vnuky, rodiče, sourozence, zetě či snachu, kteří sdíleli s oprávněným nájemcem společnou domácnost v den jeho smrti či trvalého opuštění domácnosti, případně přecházejí na cizí osoby, které s ním sdílely spol
ečnou domácnost alespoň tři roky. U manželů podobně jako u příbuzných v přímé řadě je právní nárok na přechod nájmu, pokud žili ve společné domácnosti a nemají vlastní byt.Za užívání bytu se platí nájemné v souladu s Vyhláškou MF ČR č. 176/93 Sb., v platném znění (na jaře 1999: Vyhláška MF ČR č. 41/1999 Sb.). Zálohy se stanovují na základě prokazatelných nákladů předchozího období s přihlédnutím k vydaným cenovým výměrům, případně změnám věcně usměrňovaných cen při změně množství nebo kvality poskytovanýc
h služeb.Družstevní byt
Družstevní byt lze převést dohodou o převodu členských práv a povinností podle §230 obchodního zákoníku bez souhlasu družstva. Pokud se týká výměny nebo podnájmu podléhají dohody souhlasu příslušného orgánu družstva.
Úmrtím nájemc
e družstevního bytu přechází jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl podle §706 občanského zákoníku.Za užívání bytu se platí splátky investičního úvěru včetně 1 % úroku, případně splátky jiných zvýhodněných úvěrů v rámci takzvané úhrady za užívání bytu (plus podíl na tvorbě rezervy na opravy a údržbu společných částí domu, dani z nemovitosti a pojištění, poplatek na správu za užívání výtahu, osvětlení a úklid společných prostor, odvoz odpadu a podobně) a zálohy
na úhradu služeb v souladu s Vyhláškou č. 85/97 Sb.STOP:
Vlastník bytu v obytném domě nepodává přiznání k dani z nemovitostí
Poznámka
V květnu 1994 vstoupil v platnost zákon o vlastnictví bytů (zák. č. 72/1994 Sb., ve znění zák. č. 273/1994 Sb.), který zrušil do té doby platný zákon o osobním vlastnictví k bytům (zák. č. 52/1966 Sb.). Hlavním smyslem dlouho očekávaného zákona bylo umožnit, aby se právnická nebo fyzická osoba stala vlastníkem bytu či nebytového prostoru. Existence zákona o vlastnictví by
tů dala podnět k tomu, aby se skutečně rozvinul legální trh s byty. Ve výše uvedeném kontextu se týká nájemních a družstevních bytů.A nyní k daním: Zákon o dani z nemovitosti v ustanovení §7, odst. 1 říká, že předmětem daně ze staveb jsou stavby. Takže, jednoduše řečeno, zákon o dani z nemovitosti se v definici předmětu daně ze staveb o bytu nebo nebytovém prostoru vůbec nezmiňuje. Přiznání k dani ze staveb podává jeden ze spoluvlastníků nemovitosti, a to za celou stavbu, nikoliv za jednotlivé byty nebo n
ebytové prostory. Pokud tedy má vlastnické právo k obytnému domu více subjektů (družstvo a několik vlastníků bytů či nebytových prostor), jsou tyto subjekty povinny platit daň společně.Výklad je poměrně složitý, ale závěr je velice jednoduchý: vlastník bytu, který přešel do vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., není oprávněn podat daňové přiznání pouze za tento byt nebo nebytovou prostoru (ale, ze vzniku spoluvlastnictví k celému obytnému domu společně ručí za řádné zaplacení daně z nemovitostí z celéh
o obytného domu!).Významnými faktory, které ovlivňují poměr obou základních typů bydlení, jsou forma a způsob regulace nájemného, legislativa týkající se práv a povinností vlastníků a nájemníků a druhy a výše podpory státu. Regulace nájemného se vždy vnímá jako negativní faktor, a proto mívá ve většině zemí charakter přechodného opatření. Ovlivňuje nejen konkrétní nedostatek bytů fakticky nebydlících občanů (mladé rodiny), ale i mobilitu těch občanů, kteří by se chtěli stěhovat z důvodu zaměstnání. V Česk
é republice je nájemné stále regulováno.U nájemního bydlení v České republice je ještě velmi důležité rozlišovat nové nájemní bydlení od dřívějšího, takzvané ”nové a staré nájemné”. Pro nové nájemní domy je již možné stanovovat neregulované smluvní nájemné. Protože však tyto domy zatím tvoří pouze zanedbatelné procento nájemního sektoru, nemohou konkurovat regulovaným cenám ”zbytku”. Nové byty tak téměř nemají na trhu šanci. Až teprve po uvolnění všeho nájemného dostane nová výstavba nájemních domů stejno
u příležitost a nový impulz.K vyšší míře deregulace se vláda bojí z politických, a snad i sociálních důvodů, přistoupit, a tak z tohoto stavu kapitalismu/nekapitalismu vzniká zajímavá směsice různých podpor: stavební spoření, bezúročné státní půjčky (někdo ano, někdo ne), úhrady části úroku hypotečního úvěru či odpočitatelnost hypotečních úroků od daňového základu. Má to ovšem jeden podstatný ”nekapitalistický” a pro většinu lidí málo postřehnutelný háček - stát ”socialisticky” zvýhodňuje vlastnický sekto
r a vlastnické bydlení na úkor nájemního bydlení a činí tak nekonkurenceschopným tržní nájemní bydlení (!) a ve svých důsledcích si sám komplikuje problematiku bydlení. Opět jeden pěkný příklad politické rétoriky a opravdových kvalifikovaných znalostí.Jiné výdaje
Otázka absolutní výše příjmů (mezd a platů, ale i starobních důchodů) není z pohledu příjmů rodin a domácností až tak důležitá, jak by se na první pohled zdálo, pokud by příjmům odpovídaly výdaje. Občany však čeká, a to bude ještě pár roků trvat, než se vyrovnáme stabilizovaným ekonomikám, další zdražování, které prohloubí rozdíly v příjmech a výdajích domácností. Dražší bude určitě jízda vlakem, ale i autem nebo autobusem. Především městská doprava bude ještě dražší.
Dražší bude také voda a telefony, i když po masovém útoku na
SPT Telecom z konce roku 1998 a začátku roku 1999 se dá z jeho strany snad už očekávat rozumnější přístup, než jaký předváděl dosud v režii socialisticko-kapitalistického monopolu. Pokud se ale týká nájemného, lze předpokládat, že se cenové šoky již zřejmě opakovat nebudou. Zvláštní novou ”kategorii” jiných výdajů, která svým způsobem patří také pod hlavičku ”zdražování”, tvoří poplatky, které souvisí s právními službami a notářskými úkony. V minulosti ”nestály za to”, dnes je však nutné v každé domácnosti počítat i s nimi.Zdroj: www.profese.cz