Mini Cooper S - malý, ale přeplňovaný

Mini vlastní BMW a v BMW pracuje Chris Bangle. Mini chystá novou generaci svého jediného auta. Ještě nedávno jediné možné rozuzlení této zápletky znělo – Chris a jeho tým nakreslí auto, které vyrazí svými odvážnými tvary všem dech a nastolí v Mini úplně nový směr. Jenže situace nyní a například před čtyřmi, pěti lety se velmi liší. BMW se uklidnilo, už nešokuje a spíše dává pozor, aby nepřekročilo hranici, na které stojí.

Bavorská automobilka na přelomu tisíciletí ohromě zariskovala, od základů změnila svá auta a mnoho lidí tím naštvala. Naštvání mnohých brzy pominulo, někteří zůstali naštvaní dodnes. Nové Mini mělo jednu výhodu. V době svého představení a uvedení na trh naštvalo málokoho, snad jen tradicionalisty odmítající přiznat, že sedmdesátá léta jsou nenávratně pryč. Mini se naopak velmi líbilo a dočkalo se vřelého přijetí.

No a co uděláte, když máte v nabídce model, který se stále dobře prodává, ale všeobecně se tak nějak očekává, že po šesti letech prodeje nabídnete klientům nový model? Když radikálně změníte design, naštvete zástupy spokojených majitelů předchozího auta, když neuděláte nic, budete působit dojmem, že spíte na vavřínech a klienti jsou vám tak nějak ukradení. Nic z toho si nemůžete dovolit.

No a tak sednete k počítači a napíšete zadání – minimální změny optické, maximální změny technické. Tedy vnější skořápka zůstane téměř stejná, čímž si zajistíte zájem příznivců, vnitřek dostane nějaké ty nové materiály a ozdobné prvky, ale většinu energie věnujete úpravě podvozku a motorů. Takže nové Mini jsme na Auto.cz testovali poprvé na začátku února letošního roku a vnitřní a vnější změny jsme podrobně popsali.

Hlavně nikoho nenaštvat
Exteriér a interiér proto vezmu letem světem. Z vnějšku pozná v novém Mini nové Mini skutečně málokdo, řekl bych že až na pár nadšenců téměř nikdo. Příď se sice více zaoblila, světlomety zakulatily, maska nafoukla a zmohutněla, boky zpevnily a zadní sdružené svítilny zvětšily, ale celkově vzato žádná revoluce. Ovšem pozor. To, co před námi stojí, není obyčejný Mini Cooper, redakčním testem prošel Mini Cooper S.

A ten se pyšní prvky, jimiž se základní Cooper pochlubit nemůže. Ano, tohle není zásluha evoluce, i předchozí Mini Cooper S vypadal agresivněji, ale víte co, jakákoliv změna potěší. I když upřímně, okolí vůbec nezajímá, zda se právě prodává, první, druhá nebo třetí generace Mini Cooperu s podobným, ne-li stejným designem. Pokud si vyberete správnou barvu, postavíte Cooper na 17palcová kola, ozdobíte kapotu dvěma bílými pruhya vyleštíte bílou střechu, máte u lidí vyhráno.

Na parkovišti se potom můžete klidně postavit vedle Porsche 911, aniž byste měli komplexy z toho, že všechnu pozornost stáhne právě Porsche. Byl jsem u toho, když kolem testovaného Mini Cooperu S kroužily čtyři slečny a Porsche si ani nevšimly. Pánové ovšem volili jinak – nejdříve devětsetjedenáctka, až potom Mini Cooper S. Modrý dráček však dokázal, že jeho přitažlivost a schopnost překvapovat zdaleka nekončí na parkovišti.

O tom ale dále. Nejdříve malý exkurz do interiéru. I tady zůstalo vše při starém. Palubní desce vládne obrovský, centrálně umístěný rychloměr s širokým řádkovým displejem a oranžovým podsvícením, za volantem se krčí otáčkoměr s dvojicí malých displejů zobrazujících informace z palubního počítače. Nejen přístrojová deska, ale i vše  ostatní se podřídilo retro stylu.

Retro kam se podíváš
Místo moderních kruhových ovladačů vyrůstají z různých míst palubní desky či stropu chromované páčky, kde už nebylo zbytí a musely přijít na řadu tlačítka, dostala pochopitelně zcela originální tvar. Tak například regulace teploty a intenzity foukání probíhá dvěma ovladači zajímavě zapuštěnými do středové konzoly, za povšimnutí stojí audiosystém a také dok na klíček a startovací tlačítko.

Přijít na chuť retro ovladačům chvíli trvá, na sobě jsem si však ověřil, že z hlediska vyššího principu ergonomického nepředstavují chromované páčky jako vystřižené z kokpitu letadla žádný problém. Když už mám hovořit o problémech či spíše nepříjemnostech, pak jedině v souvislosti s místem na zadních sedadlech a zavazadlovým prostorem. Za 185 cm vysokého řidiče se pasažér s výškou okolo 180 cm poskládá jedině s velkým sebezapřením.

Jízda vypadá asi tak, že se řidič dotýká koleny volantu, v křeči ovládá spojkový pedál a řadí, pasažér za ním potom s koleny zabořenými do řidičových zad a výrazem čerstvě naložené sardinky odříkává modlitby a doufá, že brzy dorazí do cíle. V zadu opravdu není mnoho místa a než na zadní sedadla posadíte někoho většího než 160cm, dobře si to rozmyslete. O mnoho lépe se necítí v 160litrovém kufru zavazadla.

Skvělou práci odvedli všichni ti, kdož se podíleli na vývoji a výrobě předních sedadel. Příjemná sportovní tuhost, dlouhý sedák a pocit souznění s vozem patří mezi dobré stránky, silné boční vedení ukončené už ve dvou třetinách opěradla mezi slabší. Poměrně nepříjemně se za denního světla lesklo velké krycí sklo rychloměru. To k slabým stránkám.

Sláva přeplňování
Bílé pruhy a 17palcová kola si dnes může dát na auto kde kdo, ale v táhlých stoupáních a na dlouhých rovinkách se všechno ukáže. Čtrnáctistovka v půli kopce těžce oddechuje, zatímco pravověrné malé hot hatche hnané kupředu dvoulitrovými atmosférickými motory nebo malým přeplňovanými čtyřválci skotačí na horizontu. A mezi nimi Mini Cooper S nebo ještě lépe před nimi.

Nový Mini Cooper S dostal od sudiček do vínku bojovnou náturu, po otci zdědil pořádnou muskulaturu a genetika mu zajistila i silné srdce. Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1,6 litru s turbodmychadlem TwinScroll, přímým vstřikováním benzínu a vysokým kompresním poměrem vyvine maximální výkon 128 kW při 5500 ot./min. a maximální točivý moment 240 Nm dostupný v širokém rozmezí 1600 – 5000 ot./min.

Při akceleraci lze zvýšením plnícího tlaku dosáhnout krátkodobého momentového maxima 260 Nm. Nutno uznat, parametry motoru jsou na šestnáctistovku impozantní, ale jízda teorii mnohonásobně předčí. Mačkám tlačítko start a čekám na odezvu. Motor si na úvod značně podporován výfukem hlasitě oddechne, ale v zápětí se uklidní a tiše přede v motorovém prostoru. Řadím jedna a opatrně přidávám plyn.

Spojka má tužší chod, řazení jednoznačně potvrzuje mnichovskou nadvládu, brknutí do brzdového pedálu naznačuje kousavou charakteristiku. Řadím za dva a zvedám otáčky na 2000. Je to k nevíře, ale motor začíná díky nízko položenému kroutícímu momentu táhnout téměř od volnoběhu. S jídlem roste chuť, takže přidávám plyn a nechávám ručičku otáčkoměru vystoupat na 3000.

No a pak to přichází, exploze síly, nárůst výkonu podržený stále dostupným maximem točivého momentu a vystřelení hatchbacku z místa rychlostí blesku. I ten řidič Porsche s otevřenými ústy sleduje, jak se něco malého, modrého, s bílými pruhy ztrácí v dáli. Jde o moment překvapení. Za chvíli samozřejmě v zpětném zrcátku vidím rychle se blížící objekt s xenonovou září okolo a už se dívám na krásný zadeček Porsche 911 997.

Smutný z toho nejsem, protože přeplňovaná šestnáctistovka Mini Cooperu S společně s výfukem vytvořila duet a hraje mi pro dobrou náladu. Otáčky ochotně stoupají ze tří na šest tisíc a stoupaly by i dále, kdyby je za 7000 jemně nezastavil omezovač. Nádhera, jedním slovem nádhera. Blíží se město, a tak brzdím. Z vlka se stává beránek, jenž se klidně a přitom hbitě proplétá hustým městským provozem.

Spotřeba momentálně lehce překračuje 10 litrů, což na daný styl jízdy není děsivá hodnota. Uklidnění vášní přináší i snížení spotřeby na 8 litrů, což se posléze ukazuje být reálná dlouhodobá spotřeba.

Továrna na zábavu
Jízda v Mini Cooperu S stále připomíná jízdu v motokáře. Úpravy podvozku zahrnují větší rozchody kol či delší rozvor, ale tuhost se nezměnila, spíše Coooper S ještě malinko přitvrdil. A to ve všech ohledech. Retro hatchback postavený na 17palcových kolech pochopitelně sedí na silnici jako přikovaný, doslova a do písmene a pokud už má někdy z cesty uhnout, skončí to pravděpodobně škaredým bourákem.
  
Zatáčky jsou místo, kde veškerá radost z jízdy bobtná až nakonec exploduje a ústí v jeden silný proud emocí. Coooper S není žádný pohodlný dálniční expres, na panelech naší legendární „déjedničky“ nervózně poskakuje a pomalu likviduje vnitřnosti celé posádky. Cooper S není (zvláště na českých vozovkách) pohodlný, ale ani praktický variabilní automobil. Zato je pekelně rychlý a hlavně zábavný.

Motor táhne jako starší přeplňované dvoulitry či dokonce ještě motory s větším objemem, řazení odpovídá bavorským kočárům, čili patří mezi špičku, brzdy jsou ostré a přitom neúnavné a řízení nesmírně přesné a upovídané. Pokud jste navíc rádi středem pozornosti, těch 650 000 Kč vydaných za základní model nového Mini Cooperu S litovat určitě nebudete.

Plusy

• atraktivní vzhled vnějšku i vnitřku
• kvalitní sedadla
• přesné komunikativní řízení
• silný a úsporný přeplňovaný motor
• ostré brzdy
• výborné jízdní vlastnosti

Minusy

• extrémně tuhý podvozek
• malý vnitřní a zavazadlový prostor