Jak utopit stres

Stresu dnešní doby lze zdravě odolávat snad jedině relaxací a odpočinkem v podobě každému vlastní. Takovým místem může být třeba právě venkovní bazén a jeho bezprostřední okolí. Není nic příjemnějšího, než po náročném pracovním dni utopit starosti v průzračné vodě venkovního bazénu uprostřed zeleně. Ale jak by měl vypadat?

Na velikosti záleží
Bazén si pořizujeme většinou z důvodů rekreačních, relaxačních, kondičních a jiných, ale vždy víme proč. Právě důvod má zásadní vliv na rozhodování o velikosti bazénu, s čímž souvisí i velikost pozemku, který stavbě venkovního pozemku obětujeme. Venkovní bazén by se měl stát přirozenou součástí rodinného sídla, proto je nutné i jeho velikost a tvar přizpůsobit stávající situaci, pokud nechceme investovat nemalé finanční prostředky do většinou nákladné změny. Ideální pozemek pro realizaci bazénu, který by neměl přesáhnout padesát procent celkové plochy zahrady, by měl mít orientaci k jihu či k jihozápadu a být „za větrem“. Přihlédnout je třeba i ke všem možným způsobům zastínění, jaká zahrada i dům mohou způsobit – stín vrhaný domem i okolními stavbami, stín korun stromů a podobně. Přáním každého stavebníka je jistě mít bazén v návaznosti na obytný prostor, ale nezapomínejme, že v zimě bude nutné jej přikrýt. Pokud uvažujeme o pozdějším pořízení zastřešení, vybírejme místo pro bazén také s ohledem na to, aby pak pohled z pohovky v obýváku nebyl takovou konstrukcí cloněn. Při tom všem plánování ale nezapomínejme na příslušná stavební povolení a dodržování předepsaných vzdáleností například od sousedova pozemku.
Rozměr bazénu a jeho tvar jsou zpravidla určovány velikostí pozemku, počtem osob, které budou bazén využívat, a v neposlední řadě jejich plánovanými aktivitami v bazénu. Pro běžné plavání jsou doporučovány bazény s hloubkou 1,2 metru, která zajišťuje i optimální ekonomické parametry provozu. Při této hloubce není bezpodmínečně nutné zajištění umělého ohřevu vody v nádrži, protože voda je přirozeně temperována slunečními paprsky. Minimální rozměry pro bazén, kde lze udělat alespoň několik temp, jsou 8x4x1,2 metru, při použití protiproudu lze rozměry zhruba o polovinu zmenšit. Pro příjemné rodinné koupání jsou vhodné minimální rozměry 6x3 metry.

Tíha rozhodování
Bazénů je na trhu celá řada, ale v zásadě lze rozlišovat mezi výrobky nadzemními a zapuštěnými (částečně nebo zcela). Nadzemní fóliové bazény jsou většinou oválného nebo kruhového tvaru a jsou oblíbeny pro jednoduchost montáže při sezónním využívání. Jejich nosná konstrukce je obvykle tvořena z umělé hmoty nebo ocelových plechů, jejich slabinou je však snadná zranitelnost konstrukčních materiálů, vizuální nedokonalost (tvorba záhybů) a omezená životnost použité fólie. Pokud je naší prioritou kvalita, rozhodně volíme bazén zapuštěný. Nejpoužívanějším materiálem pro stavbu takových bazénů je beton. Stavba pak má nejdelší životnost a vyniká i odolností proti mechanickému opotřebení, pevností, trvanlivostí a odolávají i agresivním vlivům vody i zeminy. Patří tak i mezi finančně nejnákladnější a časově na přípravu nejnáročnější. Základem těchto bazénů bývá železobetonová nebo betonová vana, jejíž vnitřní povrch je následně upraven podle přání klienta (keramický obklad, mozaika, ale i vyložení fólií). Betonovým je v podstatě i bazén vybudovaný technologií ztraceného bednění z polypropylenových panelů , jehož nespornou výhodou je možnost vytvoření jakéhokoli tvaru bazénu podle individuálních přání stavebníka.
O poznání levnější investicí jsou bazény laminátové, jejichž výhodou je navíc i rychlá montáž, naprostá hygienická nezávadnost a vyšší životnost ve srovnání s plastem. Korpus bazénu tvoří jednolitý laminátový celek, který se pokládá na připravenou armovanou desku. Při její přípravě je nutné dbát kvalitní připravenosti, aby nedošlo k následnému poškození laminátové vany. Nevýhodou laminátového bazénu je jeho tvarová a velikostní omezenost. Bazénem rovněž náročným na stavební připravenost je bazén plastový. Jeho předností je jeho pořizovací hodnota – je jednoznačně nejlevnějším zapuštěným bazénem. Bazény z plastu jsou vyráběny jako samonosné nebo vyztužené žebry či sedacím lemem. Pro toho, kdo dává přednost nevšedním materiálům, je vhodný bazén z kovu, který však někdy může působit nepřirozeně a studeně. Materiálem pro výrobu kovových bazénů bývá ocel, slitiny hliníku nebo nerez.

Teplota „tak akorát“
Dostatečnou teplotu vody v bazénu s hloubkou do 1,2 metru běžně zajistí sluneční paprsky.  Vhodné teploty pro koupání kolem 23˚C však dosahuje v našich podmínkách voda v bazénu přirozenou cestou jen po velmi krátké období. Proto je nutné vodu v bazénech s větším objemem temperovat pomocí kotle ústředního vytápění přes tepelný výměník, elektrickým nebo plynovým kotlem s akumulačním zásobníkem, průtokovými ohřívači nebo jinými způsoby. Je nasnadě, že uvedené způsoby ohřevu vody by znamenaly znatelné položky v rodinném rozpočtu, proto se pro tyto účely stále častěji využívají alternativní energie. K sezónnímu ohřevu vody jsou nejvíce využívány kovové nebo plastové absorbéry s UV filtrem. Účinnosti těchto zařízení je dosahováno hladkým povrchem a dobrým odvodem tepla. Pro ohřev vody ve venkovních bazénech připadá na 1 m² vodní plochy bazénu 0,8 až 1 m² absorbéru u nezakryté vodní plochy a 0,4 až 0,5 m² u vodní plochy zakryté například plovoucí fólií. K ohřevu vody může sloužit stejně dobře i tepelné čerpadlo, případně rekuperační výměníky tepla, které využívají teplo ze vzduchu odváděného při větrání nebo teplo odpadní vody. Při udržování teploty v bazénu bychom měli pamatovat na to, že každé zvýšení teploty vody o jeden stupeň s sebou nese zvýšení nákladů na ohřev zhruba o deset procent. Proto neudržujeme teplotu vody na stálé teplotě, ale zvyšujeme ji až před samotným využitím bazénu.

Náklady na náklady
Aby byly zvýšené náklady na provoz bazénu co nejpřijatelnější, je účelné vynaložit finanční náklady na snížení budoucích výdajů. Výpar tepla z vodní hladiny při ohřevu vody lze omezit zastřešením bazénu nebo zakrytím vodní hladiny, což je levnější varianta. V případě zastřešení vodní plochy značně prodloužíme koupací sezónu až na pět měsíců a získáme mnoho výhod a úspor navíc: snížíme tepelné i kvantitativní ztráty vody, ohřejeme vzduch v zastřešeném prostoru, ochráníme vodu před mechanickými nečistotami, ušetříme za chemické přípravky k ošetření bazénové vody i tepelnou energii pro vytápění bazénu a zajistíme větší bezpečnost pro děti a domácí čtyřnohé oblíbence. Rozpočet provozu zoptimalizujeme i správným výkonem čerpacích jednotek a motorů ve filtračních zařízeních i v přídavných zařízeních (například protiproud). Proto věnujeme pozornost i výběru jednotlivých bazénových technologií tak, abychom zbytečně nepředimenzovávali výkon jednotlivých jednotek a nedocházelo tak k větší spotřebě energie, než je nezbytně nutné.  Úspora jedné kilowatthodiny vede ke snížení nákladů o stovky korun. 

Navzdory stavebník chemikem
Voda v bazénu podléhá přirozeným přírodním procesům jako každá voda kdekoli jinde na světě. Abychom zajistili její potřebnou kvalitu, měli bychom ji ošetřovat speciálními prostředky shrnutými pod názvem bazénová chemie, přičemž se vyhýbáme neznámým a neověřeným prostředkům, které mohou napáchat více škody než užitku. Aplikované množství lze ovlivnit i mechanickým čištěním vody – sběrem klacíků, listí, nečistot z hladiny pomocí speciálních síťek a významným pomocníkem je v tomto ohledu i vodní vysavač, bez kterého se neobejde žádné dno domácího bazénu. Samotné chemické přípravky používáme na základě vyhodnocení stávající vody v bazénu pomocí testerů, které určí tvrdost vody, stupeň znečištění, obsah chlóru a podobně.
Významnou veličinou je v tomto směru kyselost vody. Její optimální hodnoty jsou v rozmezí 7,2 až 7,6 a jejích hodnoty ovlivňují i účinnost použitých desinfekčních prostředků, dochází k rychlejšímu stárnutí vnitřních vrstev bazénu, zdravotním problémům uživatelů bazénu, opotřebování přídavných součástí bazénu a podobně. Hrozbou každé vody jsou bakterie, kterým se nevyhneme ani v případě bazénu. Účinnou zbraní proti nim jsou přípravky na bázi chloru nebo kyslíku. Bazénovou chemii bychom měli v každém případě používat na základě doporučení dodavatelské firmy, která stavbu bazénu realizovala, nebo kde jsme bazén pořídili a ctít co je psáno na návodech k použití. Jedině tak se vyhneme dalším nepříjemnostem spojeným s odstraňováním například bílého povlaku ze schůdků do bazénu a zbytečným nákladům navíc a místo bazénu na utopení stresu se budeme utápět v ještě větším stresu, ale na suchu…