Doba přeje sendvičům

Jak toho docílí? Princip je prostý a ne nepodobný tomu používanému při přípravě zmiňovaného pokrmu: obvodovou stěnu tvoří vnitřní a vnější vrstva, mezi níž je vložena tepelná izolace, kterou někdy doplňuje vzduchová mezera ještě zvyšující tepelný odpor. Odtud pojmenování sendvič, respektive sendvičové zdivo. Než se podrobněji podíváme na jednotlivé variace sendvičového zdiva, porovnáme parametry vícevrstvé konstrukce s klasickým jednovrstvým systémem.

Jak je na tom klasika?
Typickým představitelem jednovrstvého zdicího systému jsou keramické vylehčené tvarovky tloušťky 440 mm a pórobetonové tvárnice v tloušťce 375 mm. Jednovrstvý systém ušetří nepochybně finance i čas při vlastní výstavbě, nicméně tepelně technické parametry takto zhotovené stěny nedosahují zrovna oslnivých výsledků. Mluvíme-li v konkrétních číslech, pak doporučený součinitel prostupu tepla U obvodové stěny je asi 0,3-0,33 W/m2K (což odpovídá tepelnému odporu R cca 3,0 m2K/W), zcela běžně se ale setkáváme s hodnotami U pod 0,2 W/m2K. Pórobetonové tvárnice tloušťky 375 mm dosahují nejnižší hodnoty U (čím je hodnota U nižší, tím lépe stěna tepelně izoluje) 0,29 W/m2K, keramické tvarovky jsou na tom již lépe, konkrétně v případě řady Supertherm 0,24-0,26 W/m2K, řada Porotherm P+D pak vykazuje hodnoty U okolo 0,28-0,33 W/m2K. Zlepšení tepelně technických vlastností zdi je možné přidáním tepelné izolace.

Vylepšené cihly
Dostáváme se tak k prvnímu druhu sendvičového zdiva – zdiva z kusových staviv, doplněného izolací a přizdívkou. V případě, že investor realizuje novostavbu, stojí za uvážení promyslet tloušťku zdiva. K poměrně rozměrným tvarovkám (tloušťka zmíněných je 44 cm) je možné přidat izolaci o maximální tloušťce cca 5 cm. Pokud by tato vrstva byla silnější, mohla by finální tloušťka zdiva i s přizdívkou a omítkou překročit hranici šedesáti centimetrů. Alternativou je vystavět dům z 30 cm silných tvarovek, které nejsou primárně určené pro výstavbu obvodových konstrukcí. Ty zajistí statické požadavky na stavbu, tepelně izolační naopak obstará velmi silná vrstva tepelné izolace – 15 cm izolace zaručí výsledný součinitel prostupu tepla U = 0,2 W/m2K). Skladba zdiva bude v obou případech stejná. Na vnitřní, nosnou část zdiva se přilepí tepelná izolace (polystyren, minerální vlna, případně pěnové sklo) a k té se poté vyzdí přizdívka. Přizdívka z cihel je s nosným zdivem spojena kovovým rámem, který zajišťuje její stabilitu. V exteriéru pak většinou není zakryta omítkou pro zachování efektu lícového zdiva. Pro další zlepšení tepelné izolace je možné zachovat mezi přizdívkou a tepelnou izolací vzduchovou mezeru (její tloušťka by neměla být menší než 30-60 mm podle doporučení výrobce).

Kompletně komplexní
Na trhu existuje i ucelený systém sendvičového zdiva s názvem Sendwix. Nosnou konstrukci tohoto sendviče tvoří vápenopískové kvádry o tloušťce 240 nebo 290 mm, na které se lepí 100-200 mm teplené izolace (opět buď polystyren nebo minerální vlna). Následuje armovací mřížka, zajišťující dostatečně tuhý podklad pro omítku, penetrace a samotná omítka. V interiéru se kvádry omítají, existuje ale i řada realizací z poslední doby, které ponechávají zdivu přirozený vzhled. Celý systém lze řešit jako kontaktní i nekontaktní (skladba nekontaktního systému obsahuje vzduchovou mezeru), přičemž výsledná tloušťka stěny se v závislosti na mocnosti tepelné izolace a případné vzduchové mezery pohybuje od 370 do cca 550 mm, součinitel prostupu tepla U dosahuje hodnot okolo 0,2 – 0,3 W/m2K.

Dřevěný sendvič
Typickým příkladem sendvičového zdiva jsou stěnové panely montovaných dřevostaveb. Provedení takových panelů může být dvojího druhu – buď nosnou konstrukci tvoří rám z dřevěných hranolů, nebo je panel lepený pouze z OSB desek. První řešení je pochopitelně daleko více únosné. Skladba je následující: nosný rám, tepelná izolace (většinou minerální vlna) a opláštění z obou stran – v interiéru nejčastěji pomocí sádrokartonu, v exteriéru OSB deskami, které se v drtivé většině omítají. Lepené panely oproti trámkovým panelům neobsahují dřevěné hranoly a tepelná izolace bývá provedena ze samozhášecího polystyrenu. Hlavní devizou dřevěných sendvičových panelů je rychlost výstavby, malá tloušťka obvodových stěn (200-250 mm) při zachování dostatečného tepelného odporu (velkou část mocnosti stěny tvoří tepelná izolace). Počítat je ovšem nutné s nižší odolností proti akustickému tlaku, horší tepelnou akumulací a především v případě lepených panelů i s nižší únosnosti stěny.
Přednosti vícevrstvých konstrukcí mohou využít i majitelé masivních dřevostaveb, které na dnešní standardy izolují poměrně málo. Řešením je obklad vnějších stěn izolací, instalací dřevěného roštu a finálního obkladu dřevem.

Ztracené bednění – získané teplo
Asi nejoblíbenějším sendvičem současné doby je nepochybně systém ztraceného bednění prezentovaný pod obchodními názvy Durisol nebo Velox. „Obálku“ stěny tvoří dvě štěpkocementové desky zapřené proti sobě pomocí speciálních spon. Tyto desky jsou mimochodem velmi dobrým nosičem omítky, takže investor ušetří za armovací vrstvu a penetraci. Část mezery mezi deskami se vyplní poměrně silnou vrstvou polystyrenu (cca 120-150 mm) a zbylá část se vylije betonem. Ten pak plní funkci nosné části zdiva. Výhodou je, že tepelná izolace stěn je průběžná a na stěny typologicky navazuje stropní konstrukce, proto se riziko vzniku tepelných mostů snižuje na minimum. Výsledné parametry stěny? Součinitel prostupu tepla U = cca 0,18-0,25 W/m2K při tloušťce stěny 300-350 mm. Nevýhody jsou v zásadě dvě – omezená možnost výstavby svépomocí (nutný pronájem čerpadla na vhánění betonu z důvodu odstranění technologických přestávek, které mohou mít za následek špatné propojení jednotlivých betonových vrstev a tím i snížení celkové pevnosti zdiva) a z toho plynoucí vyšší cena při realizaci takzvaně na klíč.
Kromě výše zmíněných variant sendvičů se lze na našem trhu setkat i s betonovými tvarovkami s polystyrenem (Liatherm) nebo například se systémem Betong, který používá netradiční princip instalace izolace na vnitřní část tvarovky.