Panasonic TH-42PX70E aneb HD ready do Vašeho obýváku...

Úvod a pohled na technické parametry

Plazmová technologie je na trhu již nějaký ten čas a za dobu své existence již prošla velmi rozsáhlými inovacemi, které odstranily nebo alespoň značně eliminovaly prakticky všechny ze záporných vlastností. My máme dnes "na stole" kousek, který je postaven na 10. generaci výrobní technologie což přináší zlepšení mnoha technických parametrů.

Při prvním pohledu Vás jistě zaujme moderní provedení v super lesklé černé barvě, která se poslední dobou stává čím dál tím více žádaným řešením (televizory Samsung, PS3 atd...) a pomalu ale jistě začíná vytlačovat stříbrné barvy, které před několika lety nahradily provedení v matném černém povrchu. Je vidět, že historie se s drobnými změnami neustále opakuje. Osobně považujeme tuto variantu za přijatelnější, neboť černá barva je neutrální a hodí se prakticky do jakéhokoliv interiéru. Jedinou nevýhodou lesklého povrchu je jeho velká náchylnost na "chytání" prachu - po několika dnech je potřeba celý povrch lehce otřít prachovkou.

Co nás ale zajímá nejvíce budou jistě samotné technické parametry a detailní pohled na jednotlivé součásti celého produktu. Již jsme si řekli, že se jedná o HD ready plazmu (rozlišení 1024 x 768 bodů) vyrobenou technologií 10. generace, která nám zase o něco prodlouží dobu životnosti a částečně eliminuje efekt "vysvícení".

Ovládání a OSD

Samozřejmostí každé moderní televize je slušné a bohaté OSD menu. Panasonic nám přinesl velmi širokou škálu možnosti nastavené dílčích součástí a to navíc kompletně v češtině dokonce s funkční diakritikou. I přes to jsme ale odhalili několik drobností, které by se u jinak velmi kvalitní televize neměly objevit.

Jako první se podíváme na volbu vstupu - po kliknutí na tlačítko AV na Dálkovém ovladači se nám zobrazí velmi přehledné menu, kde si můžeme pomocí šipek velmi snadno vybrat, jaký ze vstupů že to chceme pouštět na obrazovku. Tuto volbu velice vítáme neboť člověk si většinou nezapamatuje zda má video v AV1 nebo AV2 a díky tomuto menu vidí okamžitě, co je na daném vstupu za obraz. Barevná kombinace i celkové provedení můžeme ohodnotit na výbornou.

Stejně jako volba vstupu, je příjemně provedena i volba kanálu - uživatel se přepíná pomocí šipek a na obrazovce ihned vidí aktuální program - tato volba je nejlepší pro uživatele z řad chorobných "přepínatelů", kdy mají neustále k dispozici seznam kanálů a přitom vidí co se na daném děje.

Díky HD rozlišení si je možné na displeji velmi pohodlně zobrazit i výstup z počítače. To je potřeba například pokud si chcete pustit film, co máte na CD a nebo jste si jej stáhli z internetu - zda legálně či ne zde nebudeme rozebírat. Jediným problémem je opět statický obraz, který právě při zobrazení pracovní plochy tvoří 100% celé obrazovky není tím pravým ořechovým, a tak pokud uvažujete o pořízení HTPC, pak ho raději kombinujte s LCD-TV.

Testy obrazu

Panasonic ve svých reklamách slibuje "nebezpečně blízko realitě" ale je tomu opravdu tak? Základním problémem testování v našich končinách je fakt, že pořád nemáme k dispozici dostatečně kvalitní televizní signál pro posouzení kvalit HDready a Full HD televizorů. Jsme proto odkázáni na DVB-T, které sice znamená jistá krok kupředu, avšak pořád není tím pravým ořechovým - pokud vše vyjde jak má, tak v roce 2012 bychom se mohli dočkat prvního zkušebního vysílání v HD, ale to jen na omezených místech v republice.

Závěrečné hodnocení

Tato plazma si nás v redakci prakticky okamžitě získala. Její velmi moderní a hlavně líbivý design je velmi příjemný a čím dál tím více žádaným řešením. Další milé překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat a opět jsme byli potěšeni vynikajícím obrazem , vyváženým zvukem, který by se dal hodnotit jako nadstandardní a potěšení jsme byli také přítomnosti CI slotu. Z těchto pohledů můžeme Panasonic TH-42PX70E ohodnotit jako nadprůměrný televizor, který navíc přináší HD rozlišení - jeho využitelnost je ale pořád lehce diskutabilní. Samozřejmě chválíme i kompletní českou lokalizaci díky níž může každý jednoduše ovládat prakticky všechny funkce.

Na druhou stranu nám ale neušly některé drobné vady nebo nedostatky - jako jeden z hlavních považujeme kompletní absenci PiP (Picture in Picture), která je navíc opravdu nesmyslná když uvážíme, že televizor disponuje dvěmi velmi kvalitními tunery. Strohé EPG jsme již popsali v předešlých kapitolách a tak si můžeme opět pouze lehce povzdychnout.