Nevhodně vyřešené dispozice a vzájemná vazba jednotlivých zařizovacích předmětů, nábytku a doplňků nám ani v plošně velkorysé koupelna radost nepřinesou. Při plánování pozic jednotlivých zařizovacích předmětů bychom se měli držet alespoň těch základních obecně platných pravidel. Umývadlo, které je používáno nejčastěji, by mělo být dobře přístupné, nejlépe v blízkosti vchodu do koupelny. Protože by nad ním vždy mělo viset zrcadlo, neumísťujme ho pod okno. Po stranách zrcadla pamatujme na nástěnné skříňky zajišťující dostatečně dimenzovaný úložný prostor. Pokud preferujeme po celý rok příjemně nahřáté ručníky, nezapomeňme na topný žebřík. Toaletní mísa by měla být vždy v těsné blízkosti umývadla, případně doplněná bidetem. Častou chybou je umístění bidetu do koupelny, ve které není klozet. Bidet pak nemůže být účelně využíván – jeho kouzlo tkví v pohodlném a operativním “přesednutí“ přímo z klozetové mísy.
Další rozšířenou dispoziční neobratností je umístění WC přímo proti vchodovým dveřím, případně uprostřed rozlehlého prostoru velkoryse koncipované koupelny. Pro mnoho lidí spočívá pocit komfortu v alespoň částečném prostorovém a optickém oddělení klozetu, kolem kterého vzniká klidné zákoutí. Vzhledem k tomu, že WC v patře bývá používáno až večer, nejčastěji před použitím vany nebo sprchového koutu, je vhodné umístit ho „za roh“, do výklenku nebo jeho polohu v rámci místnosti vymezit polopříčkou. K těmto účelům se výborně hodí skleněné tvárnice, které propouštějí světlo a současně zachovávají potřebné soukromí a intimitu.
Okno plánujme s rozvahou
Dalším atributem běžně spojovaným s moderní, potažmo luxusní koupelnou je okno. V nepovolaných rukou se však tento stavební prvek může velmi snadno proměnit v nenapravitelný handicap celé koupelny. Například velmi atraktivní francouzské okno s sebou do interiéru vnáší hned několik nevýhod. Pro možnost jeho otevření před něj nemůžeme postavit žádný zařizovací předmět, nábytek ani jiné vybavení koupelny. Vytápění je zpravidla řešeno jedním nebo dvěma topnými žebříky s dostatečně dimenzovaným výkonem, případně jejich kombinací s podlahovým topením. Jsme-li vyznavači ekologie a nepřáteli zbytečného mrhání energie, velkého francouzského okna v koupelně se raději vzdejme. Vždyť koupelna by měla být nejteplejší místností celého domu a rozlehlá prosklená plocha francouzského okna tvoří slabý článek v tepelném odporu obvodové konstrukce. I při použití kvalitního skla s dobrými izolačními parametry okno neúměrně zvyšuje tepelné ztráty místnosti.
Pro možnost přirozeného větrání a přístupu slunečních paprsků nebo denního světla do koupelny je však funkce okna nezastupitelná. Proto do koupelny volme přiměřeně velké okno s vyšším parapetem, který nám dovolí pod něj umístit vanu, WC, bidet nebo nízkou skříňku. Pokud se nám z koupelny naskýtá kouzelný výhled do okolí, je na místě udělat výjimku. Jestli se poštěstí postavit dům na dobře dostupném místě a současně v blízkosti neporušené přírody, můžeme si dovolit umístit okno tak, že se výhledem z něj můžeme těšit nejen z vany, ale i při sezení na WC! V ostatních případech, kdy na náš plot navazují parcely s domy sousedů, se zásadně vyhýbejme oknům, kterými bychom mohli být viděni v choulostivých situacích. Tato okna jsme pak po první nemilé zkušenosti nuceni zatemňovat a zakrývat textiliemi, roletami, žaluziemi nebo fóliemi.
Dřevo stále v oblibě
Současné trendy preferují zařizovací předměty, které se tvarem, materiálový řešením i celkovým pojetím radikálně liší od klasických umývadel, klozetů i vany. Módní umývadla jsou na rozdíl od svých konzervativních oblých předchůdců hranatá. Oblíbená jsou také umývadla škopíková volně stojící na dřevěných, laminovaných či kamenných deskách, které vytvářejí odkladní plochy i pro polozápustná a zápustná umývadla. Oblé tvary „obyčejných“ umývadel však mají své opodstatnění – při běžném užívání a při pravidelné údržbě po nich voda přirozeně stéká a tedy odtéká do kanalizace, nestojí na umývadle a nevytváří na něm nepříjemné mapy vodního kamene. Naproti nim se některá moderní hranatá umývadla velmi špatně čistí a ve spárách zůstává voda, která může v krajním případě i zahnívat.
Také oblíbené dřevěné odkladní plochy navazující na umývadlo sice vypadají velmi luxusně až exkluzivně, ovšem jen dočasně. I dokonale povrchově ošetřené dřevo při každodenním působení odstřikujících vodních kapek rychle degraduje. Navzdory své choulostivosti a malé odolnosti vůči působení vody je dřevo je materiálem, se kterým se v současné koupelně setkáme poměrně často. Na malých plochách nástěnných skříněk nebo mělkých polic proti němu nelze nic namítat. Pokud je nábytek dostatečně vzdálen od zdrojů přímo odstřikující vody, je vystaven pouze vysoké vzdušené vlhkosti. Případné deformace i masivních částí nábytku jsou vzhledem k jeho zpravidla skromným rozměrům zanedbatelné. U větších solitérů lze případné deformace eliminovat použitím dýhovaných desek, případně vrstvených bio-desek. Moderní a elegantní je koupelnový nábytek puristicky čistých tvarů vycházející ze základních geometrických těles krychle a kvádru. Elegance pravoúhlých linií je často zvýrazněna kovovými profily, které dodávají koupelně lesk a noblesu. Pamatujme však na jejich správné umístění tak, aby nevyčnívaly do prostoru. Předejdeme tak zbytečným úrazům, obzvláště v rodinách s malými dětmi.
Dřevo v koupelně se stává natolik módní záležitostí, že se ocitá nejen na nábytku a doplňcích, ale také na podlaze a samotných zařizovacích předmětech – umývadle nebo dokonce vaně. Ačkoliv designeři volí mezi dřevy ty nejhouževnatější a nejodolnější druhy, přesto je lépe se dřevu v extrémně vlhkém prostředí koupelny vyhnout.
Od purismu k marnivosti
Koupelně bude nejlépe slušet styl zvolený pro celý dům. Obzvláště v menších domech vypadá nejlépe důsledné dodržení stylu, podpořené jednotnou podlahou a barevností. V nabídce koupelnových studií převažuje jednoduchý až strohý purismus, který stejně jako jinde v domě potřebuje dostatek prostoru. Takto zařízená koupelna je důsledně zbavena všech zbytečností včetně úložného prostoru. Nábytek jednoduchých tvarů nechávají vyznít zcela hladká dvířka, často povrchově ošetřená vysoce lesklým nátěrem. Eleganci a tvarovou čistotu podtrhují nenápadné, popřípadě zapuštěné úchytky a subtilní kovové podnoží, které díky možnosti zavěsit skříňky na zeď často chybí.
Absolutním protipólem moderního strohého výrazu je stálice v oblibě konzervativních klientů – koupelna stylová a romantická. Nezastírá svou dekorativnost a z ní vyplývající lehkou nepraktičnost, které bohatě vyvažuje dojmem pohodlí, přepychu až marnivosti. Stylová koupelna si svého uživatele dokonale hýčká. Srdcem celé místnosti je zpravidla centrálně situovaná vana na nožičkách, často doplněná atypickou armaturou. Stěnám budou nejlépe slušet keramické obklady napodobující textilní tapety s plošným květinovým vzorem.
Prostorné koupelně laděné do vesnického stylu bude slušet solitérní skříň – almara, sloužící jako velkorysý sklad koupelnového textilu a domácí drogerie. Světlé pastelové barvy pohladí duši romantika a nechají v romantické koupelně krásně vyniknout čistě bílé zařizovací předměty. Noblesu a současně útulnost dodá vyššímu prostoru koupelny zavěšený několikaramenný lustr. Může být tepaný ze surového železa, tradiční křišťálový velkoryse zdobený ověsky nebo naopak moderní až lehce avantgardní.
Trvale oblíbený zůstává styl inspirovaný přírodou, který se v interiéru snaží důsledně uplatňovat pouze přírodní materiály – kámen, dřevo a beton, méně pak kov a sklo. Tento trend se odráží především v oblibě neutrálních a hnědých tónů v koupelnové keramice. Mezi koupelnovou dlažbou i obklady všech výrobců proto najdeme překrásně sladěné ucelené řady těžících z harmonie hnědých tónů: zpravidla světlý smetanový nebo béžový základ doplňují efektně sytější odstíny oříškové a zrzavé přičemž akcenty tvoří detaily v barvě hořké čokolády nebo černé kávy.
Kdo se nechce omezovat hranicemi jednotlivých stylů, může je s citem a vkusem svobodně překračovat a vzájemně kombinovat. Při výběru jednotlivých komponentů je sice třeba vážit na lékárnických vahách, výsledkem je však často osvěžující a oku lahodící koktejl.