Už studie domu jednoznačně určí, jaký tvar budou okna mít a jak budou se stavbou ladit. U typových projektů je jejich podoba víceméně daná, i když se při individuálních úpravách projektu lze okna vyměnit nebo alespoň zvolit jiné dělení. Po vizualizacích přichází na řadu volba materiálu, který se v současné době omezuje na dřevo, plast a hliník a jejich vzájemné kombinace. Optimální okno by mělo být praktické, funkční, technicky vydařené a esteticky přijatelné vzhledem k charakteru stavby.
Svůj k svému
Tvary oken musí ladit se stavebním stylem domu – musí křivky domu podpořit a doplnit, nikoli je rozhodit nebo narušit. Zvlášť velký důraz je třeba klást na tvar oken při rekonstrukcích starších domů. I zde při volbě oken platí: Svůj k svému. Není nic horšího než zářivá nová okna, která sice splňují svůj technický účel, ale optický nepoměr proporcí oken k hmotě domu je díky pronikavé disharmonii středem pozornosti kolemjdoucích. Při projektování domu bychom se tedy neměli omezovat pouze na okna normalizovaných rozměrů, ale vybírat ta, která budou domu „slušet“. Na trhu je celá řada výrobců, kteří jsou individuální požadavky stavebníků schopni a ochotni splnit a navíc technicky je možné uspokojit i toho nejnáročnějšího zákazníka – vyrobit lze okno jedno či dvoukřídlé, obloukové nebo hranaté, jednoduché i dělené, to vše v jakékoli velikosti a ze všech dostupných materiálů.
Tři hlavní materiály
Stavebník si v zásadě může vybrat okna ze tří dostupných materiálů – dřevo, hliník a plast. Tradiční dřevo je standardně nahrazováno ve většině případů plastem, zejména z praktických, ale i finančních důvodů. I přes stálé zdokonalování dřevěných oken je jejich údržba ve srovnání s plastem náročnější a životnost menší. Plastová okna jsou navíc levnější, rozměrově přesná, odolávají klimatickým vlivům a zachovávají tvarovou stálost – nekroutí se. Výběr plastových oken, respektive dodavatelské firmy, má však také svá úskalí. Stavebník by se měl vyvarovat plastových profilů z recyklovaného plastu, které jsou složeny ze dvou vrstev. Bílá krusta na vnější straně navozuje dojem plnohodnotného profilu, přičemž uvnitř profilu se nachází tmavě šedá vrstva z recyklátu. Tento problém lze odhalit pouze na řezech profilů, které ale dodavatelská firma nemusí být ochotna vůbec ukázat. S tímto problémem se můžeme setkat především u levnějších oken dovážených ze zahraničí, jejichž cena může být signálem pro ostražitost stavebníka a důvodem k vyžádání technických specifikací oken. Hliníková okna jsou na trhu stále výrazně dražší než plastová a dřevěná, ale ke cti jim je třeba přičíst jejich nezničitelnost a barevnou neomezenost.
Technické parametry jsou na místě
Důležitým faktorem ovlivňujícím kvalitu okna je hloubka profilu. Na trhu se můžeme setkat s profily čtyř- až osmi komorovými, přičemž například za optimální stavební hloubku pětikomorového profilu se považuje 70 mm.
Nezbytnou součástí okna je použité izolační dvojsklo. V dnešní době je standardem dvojsklo označované jako 4-16-4; skládá se ze dvou 4mm skel a 16mm vzduchové mezery. Novinkou jsou tak zvané teplé rámečky pro vyztužení meziskelního prostoru, které nahrazují dříve používaný hliník. Tyto teplé rámečky mají různé označení podle výrobce skla. Bývají vyrobeny z oceli, plastu nebo na bázi silikonové pěny označované Super Spacer. Tento typ skel má hodnotu prostupu tepla 1,1 W/m2K. Obecně platí, že čím je hodnota prostupu tepla nižší, tím jsou tepelně izolační vlastnosti okna lepší. Zejména u nízkoenergetických domů se postupně začínají prosazovat izolační trojskla plněná buď argonem (hodnota prostupu tepla 0,7 W/m2K) nebo kryptonem (0,5 W/m2K).
Tepelně izolační vlastnosti skla a tím i celého okna se zásadně snižují s použitím okrasných meziskelních mřížek z vodivého hliníku. Kromě pochybné estetické hodnoty tak vzniká okno, které se kvůli potenciálnímu riziku vzniku kondenzace par v okně stává kritickým prvkem obvodového pláště.
S přihlédnutím ke stáří
Pokud ve starším domě nahrazujeme původní okna novými, je třeba přihlédnout také ke stáří stavby a jejímu technickému stavu. Důležitým faktorem je zejména vnitřní vlhkost v obytných prostorech a umístění oken. Jakkoli výrobci plastových oken sami zdůrazňují, že instalací nových plastových oken se omezí přirozené větrání méně těsnými okny na minimum, řada stavebníků toto varování nebere příliš vážně a řeší systém větrání až dodatečně, když se na stropech a v ostění oken začne objevovat plíseň. Intenzitu větrání je třeba zvýšit v případě, že jsou v místnostech umístěny zdroje vlhkosti –velké rostliny, akvária, sušáky s prádlem.
Většina výrobců nabízí v zásadě dva systémy těsnění: vývojově starší je systém dorazový pracující na principu utěsnění styku mezi rámem a křídlem na vnější a vnitřní straně. Modernějším způsobem zajištění proudění vzduchu je středový systém se základním větráním, který umožňuje regulovanou výměnu vzduchu při zavřeném okně. Princip systému je založen na prostupu vzduchu z venkovního prostředí mezi rám a křídlo do vnitřní komory před středovým těsněním. Odtud se pak dostává otvory umístěnými v horní části okna do místnosti již částečně předehřátý čerstvý vzduch.
Při výběru konkrétního typu výrobku i dodavatele hraje další roli kování, způsob montáže nebo třeba stavební začištění. V každém případě by však nová okna měla být kombinací estetiky, praktické funkce a cenové dostupnosti.