Na řadě je životní pojištění

Součástí vládního návrhu novely zmíněného zákona je i daňové zvýhodnění životního pojištění a právě této problematiky se týká řada pozměňovacích návrhů poslanců Zdeňka Kořistky a dalších. Návrhy na daňové zrovnoprávnění těch produktů životního pojištění, které obsahují prvek zabezpečení ve stáří, s penzijním připojištěním lze jen uvítat, vždyť životní pojišťovny čekají na příslušnou daňovou úpravu již několik let jako na nezbytnou podmínku dalšího rozvoje tohoto pojištění.

Nyní navrhovaná daňová podpora ze strany vlády i poslanců znamená v zásadě pochopení a docenění širokého spektra výhod životního pojištění pro stát, národní hospodářství, občany i pojišťovny. Není to podpora všeobecná či plošná, neboť daňové úlevy se mají týkat těch produktů životního pojištění, jež mají funkci doplňku ke státnímu důchodovému pojištění. V tomto ohledu jistě nebude v budoucnu pozice životního pojištění nikterak okrajová. Již v roce 1999 činily technické rezervy u této třídy pojištění, pokud jde o členy České asociace pojišťoven, cca 76 mld. Kč a v platnosti bylo přes 6 mil. kusů pojistných smluv. Není žádný důvod, aby se životní pojištění vyvíjelo v ČR jinak, než je tomu v zemích EU, a nedosáhlo postupně obdobného významu. V Německu v roce 1999 představovalo předepsané pojistné u životního pojištění 110,8 mld. DM a příspěvky vybrané v rámci státního důchodového pojištění činily 311,2 mld. DEM, což znamená, že hodnota pojistného životního pojištění má rozměr cca 35 % hodnoty příspěvků získaných do státního systému. V České republice dojdeme ve stejném roce obdobným postupem k proporci 12,3 % (pojistné 19,9 mld. Kč, příjmy státního důchodového pojištění celkem 161,4 mld. Kč).

I když vládní návrh a poslanecké pozměňovací návrhy jdou systémově jedním směrem, jsou zřetelné dva konkrétní rozdíly. Vládní návrh počítá s odpočtem zaplaceného pojistného od základu daně do výše 12 tis. Kč za zdaňovací období, kdežto poslanecký návrh s částkou 18 tis. Kč. Jelikož je vládou ČR uznáván princip rovnosti podmínek pro operátory ve 3. pilíři, jimiž jsou v České republice penzijní fondy a životní pojišťovny, tak rozhodování mezi oběma částkami je otázkou kalkulace. Při ní je nutno vycházet z toho, že penzijní připojištění má kromě daňové podpory do výše 12 tis. Kč platné od 1. 1. 2000 též podporu formou státního příspěvku. Kalkulace provedené naší asociací prokazují, že pokud získá životní pojištění výhodu jen v rozsahu vládního návrhu, tak neekvivalence potrvá. Odpočet do výše 18 tis. Kč lze již považovat za únosnou mez.

Druhý rozdíl mezi vládním a poslaneckým návrhem leží v oblasti podmínek pro získání nároku na daňové výhody. Oba sice shodně předpokládají poskytování daňových úlev v případě uzavření pojistné smlouvy na dožití se věku minimálně šedesát let, vládní návrh však tuto podmínku navíc podmiňuje sjednáním výplaty pojistného plnění v pojistné smlouvě až po 60 kalendářních měsících. Druhá podmínka poslaneckého návrhu je na dosažení minimálního věku 60 let nezávislá, podle ní by měl na daňové zvýhodnění právo každý, kdo si pojištění sjedná na dobu nejméně 240 měsíců trvání pojištění.

Při posuzování tohoto problému je třeba nejprve konstatovat, že vládní návrh se snaží nastavit podmínky pro uplatnění daňových výhod tak, aby byl podporován penzijní systém. To životní pojišťovny, resp. asociace, uznávají, a proto vymezily ty pojistné produkty, jež mají charakter tzv. spoření na stáří. Domnívají se však současně, že by bylo účelné získat pro spoření formou životního pojištění též osoby ve vstupním věku 40-50 let. Model "20 let" (240 měsíců) je uplatňován například v Rakousku.

Jednou z otázek, která je namístě, je, zda osoby (fyzické i právnické) budou mít po přijetí novely větší zájem o životní pojištění. Již výsledky pojišťoven v roce 1999 a v 1. pololetí t. r. naznačují změnu v investičních preferencích obyvatelstva ve prospěch životního pojištění. Předepsané pojistné se v r. 1999 zvýšilo o 33 % na 19,9 mld. Kč oproti r. 1999. Tento trend pokračoval i v prvním pololetí r. 2000, kdy se pojistné oproti stejnému období předešlého roku zvýšilo o 18,9 %. Mezi možné důvody tohoto nárůstu lze řadit rozšiřující se nabídku pojistných produktů, lepší péči o klienta i to, že populace si začíná být stále více vědoma nezbytnosti zabezpečení existenčních rizik vlastními silami. Vliv měl nesporně i pokles úrokových sazeb u bankovních vkladů.

Další impuls pro rozvoj životního pojištění by mohl nastat po schválení daňové podpory. Vždyť jeho potenciál pro jednotlivce, rodinu, podnikatele i stát u nás není stále zdaleka využit. Ukazuje nám to srovnání s vyspělým světem. Např. v České republice je v platnosti zhruba 6 mil. pojistných smluv, tj. 0,6 pojistky na jednoho obyvatele, zatímco v některých západoevropských zemích jsou to až 2 pojistky na obyvatele. Výrazný rozdíl je i pokud jde o roční pojistné na jednoho obyvatele apod.

Vládní i poslanecký návrh počítá s daňovou podporou též pro skupinová pojištění, kdy pojistné nebo jeho část platí za zaměstnance zaměstnavatel, tedy s motivací pro tzv. 2. pilíř. Česká asociace pojišťoven chtěla znát možnou reakci podnikové sféry, a proto provedla ve spolupráci s agenturou STEM/MARK kvalitativní výzkum trhu zaměřený na problematiku skupinového životního pojištění.

Výsledky výzkumu ukázaly, že v případě schválení daňových úlev by se zájem o různé formy skupinového pojištění výrazně zvýšil. Odstranila by se totiž jedna z hlavních bariér dosavadního nezájmu podnikatelů, neboť v současné době platí zaměstnavatel pojistné ze zisku po zdanění a zaměstnanci je zdaňováno jako příjem. Z odpovědí manažerů lze vyvodit, že na skupinové životní pojištění by mohla většina firem uvolnit pojistné v rozsahu 100-2000 Kč na zaměstnance měsíčně.

Pojišťovny sdružené v České asociaci pojišťoven (ČAP) plně podporují vládní návrh daňové podpory životního pojištění s tím, že by bylo optimální ho upravit ve dvou výše uvedených případech ve smyslu poslaneckého návrhu.