Tajný život vašich peněz

Kdo by neměl radost, když mu poštovní doručovatelka zazvoní u dveří se složenkou v ruce a vyplatí příslušný obnos. Přebíráme peníze a ani netušíme, kolik dobré práce už stačily vykonat od doby, kdy je pošta přijala u přepážky. Svěřené peníze totiž pošta dokáže nejen doručit, ale i zhodnotit na finančním trhu. To druhé ovšem jen pro sebe.

Tuplované peníze

Každé ráno se na generálním ředitelství České pošty schází analytická skupina a rozhoduje, kam investovat značnou část z peněz, které jí zákazníci svěřili k přepravě. Než peníze doručí k adresátům, na chvíli je uloží v některé bance, třeba jen přes noc, anebo za ně dokonce nakoupí podílové listy investičních fondů. Vzhledem k tomu, že za přepravu peněz zákazníci předem zaplatí, vydělá na nich pošta hned dvakrát.

Nebo prodělá. Pochopitelně že ne vždy jsou finanční transakce pošty úspěšné. Část peněz při nich dokonce nenávratně zmizela. Nevyděsilo nás to jen proto, že jsme o tom nevěděli. Podle nedávného - a značně překvapivého - zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu pošta provedla v roce 1995 investici, ze které nyní zbyla "nevyřešená vnitřní ztráta" 131 milionů korun. Tehdy nakoupila "za prostředky zákazníků určené k poštovní přepravě" akcie IPB. Podle usnesení vlády je měla Česká pošta nakoupit z vlastních zdrojů, ale jak NKÚ konstatoval, "bývalé ministerstvo hospodářství toto nezabezpečilo".

Pošta nakonec použila svěřené prostředky, což může svědčit o neúctě k penězům zákazníků i o stylu práce tehdejšího kabinetu. Následující kabinet věci nasadil korunu, když IPB koupené z peněz poštovních zákazníků prodal strategickému investorovi, ale poště za ně nezaplatil. Náměstek generálního ředitele pro ekonomiku České pošty Oldřich Černoch zachovává klid: "Akcie IPB byl výhodný nákup. Použité peníze jsme postupně spláceli z dividend. Není naše vina, že stát naše prodal a s námi se nevyrovnal. Nakonec to bude muset vláda nějak vyřešit."

Tajní magnáti

Pošta o svých hrátkách s penězi těch druhých nerada mluví a na podrobnosti je skoupá. Zatím se jí daří investovat peníze svěřené k přepravě tak, že o tom její zákazníci nemají ani tušení. Nejvyšší kontrolní úřad celou věc odhalil jen náhodou, když nedávno na poště prověřoval hospodaření s majetkem státu. Ukázalo se, že pošta loni přijala k přepravě 639 miliard korun a z toho 488 miliard průběžně ukládala na krátkodobé termínované vklady. Když si to podělíme počtem obyvatelstva včetně nemluvňat, každý z nás přispěl výnosem z vkladu (byť krátkodobého) necelými 50 tisíci. O takovém byznysu mohou jiní investoři jen snít.

O druhé výhodě se možná konkurence bojí i snít. Poštovní úředníci si totiž "půjčovali" peníze, aniž by se obtěžovali o něčem takovém uvědomit ty, kteří jim je předali za zcela jiným účelem, to jest k bezrizikové přepravě za účelem přímé platby. V magických rukou pošty tak peníze prodělaly nejvýznamnější proměnu, na které stojí světové finance, a sice přechod ze stavu peněz skutečných do stavu peněz slíbených. Obyčejně se to děje v opačném směru, slíbené peníze se mění na skutečné a procesu se říká investice. Pokud se peníze skutečné mění na slíbené bez vědomí klienta, procesu se říká defraudace nebo také loupež. Ale pozor, na tom nemusí být nic špatného, za určitých okolností se krást smí.

Brzy je zbytečně

Poštovní odborníci zapojují do práce na finančním trhu zejména ty peníze, jejichž doručení nespěchá. Některé typy plateb totiž mají být připsány na účet příjemce až k určitému datu, ale zákazníci je poslali o něco dříve. K tomu se jakoby samy nabízejí peníze za nájemné, elektřinu atd.

Pošta má zkušenost s rytmem finančních toků a nečiní jí potíže odhadnout výši částky, kterou může vyčlenit na své finanční podnikání. Podle náměstka Oldřicha Černocha si tak k vlastním ziskům mohla za poslední čtyři roky připsat 400 milionů korun.

Není divné, že pošta podniká s penězi zákazníků bez jejich souhlasu? Podobnou otázku si položili pracovníci Nejvyššího kontrolního úřadu. S překvapením zjistili, že podle našeho právního řádu je to v pořádku. Přesněji řečeno, žádný zákon takové podnikání poště nezakazuje. "Na obchodování s penězi neexistují pro poštu žádná pravidla shora. Sami se tomu divíme," poznamenává k tomu Oldřich Černoch.

Kdo se diví, diví se správně. Pokud by pošta sáhla vedle a vložila peníze do banky, která si vzápětí lehne, což v našich poměrech není zase až tak nepředstavitelné, pravděpodobně nikdo nic nepozná. Lidé pořád někomu něco platí a neuváženě to dělají dřív, než opravdu musí. Nové peníze by nahradily chybějící staré. A na finanční ranveji začne rolovat buclaté letadlo.

Banka bez licence

Divme se ale hlavně tomu, že se divíme. Jestliže se peníze na platby promění v rukou pošty na vklad, byť krátkodobý, chová se jako banka, ale bez licence. Zdá se, že nejde o problém ani tak pro Nejvyšší kontrolní úřad, ale pro Českou národní banku.

Nicméně ještě než Nejvyšší kontrolní úřad stačil závěry své prověrky na České poště publikovat ve věstníku, situace se změnila. Od 1. července 2000 začal platit nový zákon o poštovní přepravě. Ten možnosti ranních porad finančních analytiků na poště neomezil, jak bychom si mysleli, ale dokonce ještě rozšířil. Kromě jiného totiž zrušil dřívější povinnost pošty doručit odeslané peníze do dvou pracovních dnů. Teoreticky tak mohou svěřené prostředky poště vynášet víc než kdykoliv předtím, neboť s jejich doručením nemusí chvátat.

V silách pošty přitom je doručit peníze hned následující pracovní den. Jen je jí třeba za tuto službu zaplatit zvláštní příplatek. Ten činí osmdesát korun, i když posíláte byť jen stokorunu.

Vše nasvědčuje tomu, že legislativci připravili nový zákon poště na míru. Jak na to přišli a co je k tomu vedlo, to si zaslouží samostatnou studii. Úplně volné ruce při nakládání s cizími penězi však poště přece jen nedali. Když vznikne problém, individuální zákazník možná jen slabě pípne, ale berňák už by uměl zařvat jako lev. Platby za daně a pojistné proto musejí být doručeny do dvou dnů.

Nulové akcie

Kdyby nebylo mrzutosti s akciemi IPB, nikdo by o ničem nevěděl. Akcie, se kterými z rozhodnutí Komise pro cenné papíry už nelze na veřejných trzích obchodovat a mají být v účetnictví oceněny nulou, přitom pošta zřejmě odbchodovala víckrát. Z kontrolního nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu vyplývá, že IPB koupila Česká pošta přinejmenším ještě jednou a opět k tomu použila peníze zákazníků. "Česká pošta dne 2. 4. 1998 zakoupila dalších 233 630 kusů akcií IPB, za které vydala 39 717 000 Kč. Na nákup použila svěřené prostředky, které vrátila na jejich účet až v závěru kontroly. Důvodem nákupu mělo být zachování vlivu v IPB a působení v jejích orgánech. Počet akcií držených Českou poštou však nepostačuje k významnějšímu ovlivňování IPB," uvedl NKÚ.

Tak dobře, prodělali 131 milion korun (a to nepočítáme i ten druhý případ či operace, o kterých neví ani NKÚ), ale to je při stamiliardových obratech jen kapkou v moři. Přesto musí někde chybět. Pošta však může jejich ztrátu řešit například větší prodlevou mezi přijetím a doručením peněz. Je to stejný mechanismus, jaký používá při získávání prostředků na své finanční investice.

Náměstek Černoch nechce o opožďování výplat nic slyšet. Argumentuje tím, že pošta loni doručovala peníze do dvou dnů v 99 procentech a nevidí důvod, proč by tomu nemělo být i nadále. "Existuje řada soukromých firem, které doručují peníze a zákazník si sám může vybrat, zda přejde ke konkurenci. Kromě toho jsou tu i banky."

Obchody rostou

Posílat peníze složenkou není sice moderní, fronty u přepážek České pošty tomu ale zatím vůbec nenasvědčují. Loňských 639 miliard korun, které zákazníci svěřili k přepravě poště, je pro ilustraci částka stejně vysoká jako předpokládané příjmy státního rozpočtu navrhované pro příští rok. "Poptávka po hotovostních operacích se v roce 1999 mírně zvýšila," pochvaluje si Česká pošta ve své výroční zprávě a dává to do souvislosti s pomalým přechodem na bezhotovostní styk.

Důchody, sociální dávky, sdružené inkaso, tržby, daně, pojistné... To je původ stamiliardových obratů, jichž pošta ročně dosahuje. V době bankovních krachů a nízké platební morálky se vysvětlení obliby poštovních služeb nabízí samo. Česká pošta je státním podnikem a hrozí tudíž minimální riziko, že by tu člověk mohl o své peníze přijít.

Pošta sice patří státu, ten se jí ale do hospodaření nijak neplete. "Od roku 1993 nám stát nedal ani korunu, na rozvoj si musíme vydělat sami," podotýká Oldřich Černoch. "Kdybychom nepodnikali, nemohli bychom naše pobočky vybavit novou technikou ani novými vozy," dodává. Peníze uložené na krátkodobých termínovaných vkladech u bank jsou úročeny nejméně pěti procenty, na běžném účtu by však poště vynesly pouhá dvě procenta.

NKÚ neměl nakonec České poště co vytknout. Investování svěřených prostředků se netýká státních zájmů, které NKÚ střeží. Přesto ve formě doporučení poznamenal, že by Česká pošta měla při nakládání se svěřenými penězi podléhat přísnějším pravidlům obdobným v jiných institucích.