Evropská unie a dotace

Skrblický postoj pana Montiho k poskytování peněz velkým automobilkám jako Nissan a Rover již ministry znepokojil. Ale jejich roztrpčení bylo nepatrné ve srovnání s problémy, které jim komisař způsobuje, když jim háže klacky pod nohy při úsilí o poskytování finanční pomoci chudým městům a regionům.

Nikomu nic nedávat

Britští ministři byli notně překvapeni, co všechno pan Monti zastavil: od subvencí pro developery nemovitostí, kteří chtěli renovovat staré továrny, až po finance pro nové fondy rizikového kapitálu.

Zmaření těch posledních je obzvláště bolestivé pro nové labouristy, protože regionální fondy rizikového kapitálu patří mezi jejich novinku, kterou se nesmírně pyšní. V loňském roce je hlasitě propagoval dokonce ministr financí Gordon Brown, který je pak podpořil zhruba 150 miliony liber ve státním rozpočtu pro letošní rok. Vychloubal se přitom, že fondy přitáhnou zhruba miliardu liber z kapes soukromého sektoru a podpoří nové podnikání v regionech.

Teoreticky se předpokládá, že vládní fondy rizikového kapitálu vyplní na trhu mezeru pro startupy, které ke svému rozjezdu potřebují méně než 500 tisíc liber. Pro řadu rizikových kapitalistů nejsou takové vcelku malé investice zajímavé kvůli jejich velké náročnosti na čas a práci při odstartování projektu. Ale soukromý sektor by mohl vstoupit později, až bude náročná iniciační práce hotová.

Model loňského roku

Je zvláštní, že se do věci vložil Mario Monti, když jsou nové regionální fondy rizikového kapitálu vybudované podle existujícího vzoru Evropské unie, která tento systém financování použila ve Speciálním investičním fondu pro Merseyside (MSIF). Ten založila jako regionální rozvojový fond před čtyřmi roky s kapitálem šestnácti milionů liber. Banka Barclays k tomu přidala čtrnáct milionů a další investoři vložili šest milionů.

Fond MSIF nyní nabízí půjčky a investice do akcií v rozsahu od tří do pěti set tisíc liber. Investoval již zhruba 24 miliony liber do 400 společností a uvádí, že vytvořil 2400 nových pracovních míst a podržel dalších 2100.

Ale protože se od doby jeho založení bruselská antimonopolní pravidla přitvrdila, dostává se nyní i on - navzdory svému původu v Bruselu - pod lupu pana Montiho. Takže na tapetě jsou i další podobné fondy, které mají pomáhat chudým oblastem jižního Yorkshiru, Cornwallu a západního Walesu. Síť antimonopolního komisaře zachytila do pasti také Viridian Growth Fund, fond rizikového kapitálu vytvořený s deseti miliony liber v červnu pro Severní Irsko, a Coalfield Enterprise Fund, který vznikl přede dvěma lety s částkou patnácti milionů liber, aby pomáhal bývalým horníkům nalézt nové zaměření v životě. Činnost obou fondu je zmrazena, dokud Mario Monti nerozhodne, zda odpovídají evropskému právu.

Britský kabinet si myslí, že dokáže pana Montiho zklidnit. "Domníváme se, že máme model, který vyplňuje na trhu mezeru, aniž by vytvářel další vrstvu státní pomoci," říká Helena Liddellová, ministryně průmyslu. Ale soudě podle dalšího kola vyšetřování, které zkoumá některé programy regenerace měst, může se získání souhlasu od komise hodně zpozdit nebo dokonce programy zcela vykolejit.

Vloni v prosinci označil komisař Monti za nezákonnou státní pomoc program Partnership Investment Programme, který pomáhá renovovat zanedbané městské lokality. Tento systém fungoval v případech, kde náklady na renovaci daleko převyšovaly tržní hodnotu místa po jeho dokončení. Vláda si myslí, že financovat takové programy má smysl, protože mohou kladně ovlivňovat okolní oblasti. Během šesti let své existence měl program poskytnout 1,1 miliardy liber veřejné pomoci a přitáhnout dalších zhruba 2,5 miliardy liber soukromých investic.

Britská vláda je přesvědčená, že prostřednictvím programů, schválených v minulých třech letech, vytvořila zhruba 50 tisíc nových pracovních míst, vybudovala 2 miliony metrů čtverečních průmyslových a obchodních prostor a zregenerovala 1500 hektarů půdy. Některé projekty získaly architektonické ceny.

Ale pan Monti cítil, že program byl nezákonnou státní pomocí, protože mohl zvýšit aktiva vlastníkovi půdy, developerovi, nebo poskytnout nějakou skrytou dotaci nájemci nových prostor. A ti by mohli získat nespravedlivou výhodu před ostatními společnostmi ve stejném sektoru. Britští ministři se snaží rozhodování pana Montiho ovlivňovat ve svůj prospěch. Tvrdí, že subvence je jednoduše určena k pokrytí ztráty a ne ke generování zisku. Také doufají, že vezme v úvahu skutečnost, že předtím, než dopadla jeho sekera, obdrželi zhruba 300 žádostí o subvence, které zpracovávají, stejně jako prosazují regeneraci prostřednictvím regionálních rozvojových agentur.

Ohavné otázky

Společným jmenovatelem výhrad pana Montiho vůči regionálním fondům rizikového kapitálu a programům regenerace měst je míchání veřejných a soukromých peněz. To vládu zvláště dopaluje, protože partnerství mezi veřejným a soukromým ztělesnuje její oblíbenou "třetí cestu". Vláda se hájí tím, že používá veřejné finance k přilákání soukromých peněz, které by za jiných okolností zůstaly mimo, protože projekt je příliš riskantní. Ale jak se zdá, pan Monti si trvá na svém, že jde o neférovou dotaci.

Britové tvrdí, že při dodržování Montiho pravidel skončí všechny projekty tak, že je bude muset převzít soukromý sektor, a to bude nákladnější pro daňové poplatníky. Vzhledem k tomu, že je britská vláda nadšena projektem partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, může se evropský komisař těšit na skutečný zápas.