Změna sazeb asi nemá šanci

Vládě se nepodařilo dostat na pořad předprázdninového jednání Parlamentu novelu zákona o dani z přidané hodnoty. Již to byl první signál, že poslanci nejsou změně příliš nakloněni. K projednávání dojde zřejmě až na říjnové schůzi.

Vládní vize

Nejvýznamnějšími navrhovanými změnami v novele, která by měla vstoupit v platnost v lednu příštího roku, jsou přesuny zboží a služeb mezi sníženou a základní sazbou daně (5 % a 22 %), a to jednosměrně směrem nahoru. Novela omezuje okruh výrobků se sníženou sazbou daně. U služeb je nově jako výchozí navrhována základní sazba. U některých zboží a služeb se sníženou sazbou daně probíhají jednání o přechodných obdobích s Evropskou komisí. Sem patří ceny tepla, stavebních prací a staveb a telekomunikační služby.

Další změnou je snížení limitu pro povinnou registraci plátců. S tímto opatřením se již jednou vláda pokoušela v Parlamentu uspět, ale marně. Nicméně opět navrhuje postupné snižování limitu obratu až na částku 300 000 Kč za nejvýše tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce nebo za období 12 kalendářních měsíců na 1,2 milionu korun.

Poslancům se nelíbí

"Pokud by levicově orientované strany novelu zákona Parlamentem protlačily (ve sněmovně mají minoritu, pozn. red.), došlo by k podstatnému zvýšení cen zboží a služeb. Dokonce si myslím, že by to bylo o více než 17 procent. Obchodníci by ji využili ke zvýšení své marže, stejně jako to loni udělali prodejci benzinu," varuje poslanec Vlastimil Tlustý.

S jeho tvrzením je ale samozřejmě možné polemizovat. "Vliv sazby DPH na cenu dané komodity je zprostředkovaný a do určité míry závisí na cenové a důchodové elasticitě poptávky po dané komoditě. Míra dopadu na daňový výnos (eventuálně na spotřebitele) je pak dána hlavně možností substituce mezi zdaněnými komoditami," vysvětluje Stanislav Klazar z katedry veřejných financí Vysoké školy ekonomické. "Nelze tedy jednoznačně říci, že pokud bude sazba 5 % nahrazena sazbou 22 %, dojde k růstu ceny o 17 % (22 - 5). To by bylo možné pouze v případě absolutně neelastické poptávky po daném zboží, tzn. za situace, kdy by spotřebitelé nemohli vůbec přejít k jiným výrobkům."

Vlastimil Tlustý směruje svou představu změn sazeb DPH jiným směrem: "Domnívám se, že pokud se má něco měnit v zákonu o DPH, pak by to mělo být vzájemné sbližování obou sazeb, aby mezi 5 a 22 % nebyl tak propastný rozdíl. Mám jeden protinávrh: Z dnešních dvou sazeb udělat nové dvě sazby, přičemž ta první by byla nulová, do té by patřily základní potraviny a nejnutnější služby. Vše ostatní by bylo přeřazeno do snížené horní sazby."

Vzhledem k tomu, že se najdou i poslanci, kteří by rádi zavedli i tři sazby, tj. ještě jednu na luxusní zboží, není asi tento návrh poslance Tlustého reálný. Mnohem realističtější by asi byla změna sazby z pěti na šest a z 22 na 20 procent. Jisté je, že dnešní poměrně značný rozdíl ve výši obou daních zahlcuje Ministerstvo financí. Většina žadatelů se sem obrací ve snaze dostat svůj výrobek ze základní do snížené sazby. Vždyť například stačí dokázat, že nějaký kosmetický přípravek má pozitivní dopad na kůži a dostane se do lékařských výrobků ohodnocených nižší sazbou DPH.

Proto do říše fantazie je nutno dnes řadit i další z návrhů poslance Tlustého, který nám řekl: "Nejlepší by byla jedna sazba. Bylo by ji ale nutné sestrojit tak, aby výsledek byl rozpočtově neutrální. V roce 1996 mi vyšla jako neutrální jediná sazba - 14 %."

Stanislav Klazar však upozorňuje na skutečnost, že dokud nepadnou důvody, které vedly k zavedení snížené sazby, nebude zřejmě možné se úplně vyhnout jejímu používání. Mezi základní zřejmě patří důvody sociální, kdy je tato sazba užívána u základních životních potřeb (potraviny, léky), důvody kulturně sociální (knihy) a ekologické. Samozřejmě lze s těmito důvody polemizovat.

Ani sjednocená Evropa si není úplně jistá budoucí podobou daně z přidané hodnoty. Členské státy EU se totiž ještě nedohodly na jednotných sazbách DPH, byť harmonizační direktivu vydala EU už v roce 1977. Dnes je rozhodování o výši DPH jednou z mála pravomocí, které těmto státům zůstalo. Podle zmíněné direktivy by měly mít členské země EU jednu nebo dvě sazby snížené (min. 5 %) a jednu standardní (min. 15 %). V realitě je zatím rozpětí standardních sazeb od 15 % (v Německu a Lucembursku) do 25 % (v Dánsku a Švédsku).

Nejde o Unii, ale o kasu

Většina navrhovaných změn přinese zvýšení příjmů státního rozpočtu a to je to, oč tu běží. Změny sazeb by měly v souhrnu pro rok 2001 zvýšit příjmy státního rozpočtu podle předběžných odhadů o zhruba sedm miliard korun.

Naproti tomu zvýšení počtu plátců kvůli snížení limitu pro povinnou registraci si vyžádá zvýšení počtu pracovníků územních finančních orgánů a technické dovybavení. Tyto náklady by neměly v roce 2001 převýšit částku 200 mil. Kč. Ministerstvo financí odhaduje, že možnost uplatnění odpočtu daně po zaregistrování nových plátců by přineslo dočasně v roce 2001 pokles příjmů státního rozpočtu v částce asi 200 až 300 mil. Kč.

Celkově by tedy navrhované změny měly přinést zvýšení příjmů státního rozpočtu pro rok 2001 o 6,5 miliardy korun.

Někteří poslanci proto chtějí na stůl dostat zbrusu nový zákon a lze očekávat, že kosmetická novela bude smetena ze stolu. "DPH patří k nejsložitějším daním dnešního daňového mixu a zavádět ji zcela nově, založenou na jiných principech, se mi zdá zbytečné. Vniveč by tak přišly uspokojivé sedmileté zkušenosti s tímto typem daně," namítá však Stanislav Klazar. Při použití shodné nebo podobné konstrukce daně, jako je v okolních státech, bychom podle jeho mínění dokonce mohli profitovat z možnosti společného postupu proti daňovým únikům.

Globalizované ekonomiky fandí nepřímým daním

Daňová teorie poslední dobou shledává stále více důvodů pro přechod v rámci daňového mixu od daní přímých (majetkových a důchodových) k daním nepřímým (ze spotřeby). Nepřímé daně mají právě ty vlastnosti, které jsou v dnešní globalizované společnosti shledávány jako ty výhodnější. Jsou dostatečně výnosné, nenápadné (skryté v ceně zboží a služeb), při splnění určitých pravidel se jim nelze vyhnout změnou chování nebo například bydliště. V období informačních technologií jsou přes svou administrativní náročnost čím dál lépe zvládnutelné. Přesun k těmto daním by pak mohl být (osobně bych spíše řekl "měl být") kompenzován snížením ostatních daní, což by mohlo povzbudit národní hospodářství. Když se vrátíme k požadavkům Evropské unie, dá se předpokládat, že jejich zavedení do daňového systému by zvýšilo výnos této daně a umožnilo výše zmíněný transfer v daňovém mixu s nulovým dopadem na celkové výnosy z daní. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe.