Chcete nosit paruku? Proč ne?

První paruky spatřily světlo světa kolem roku 1640 ve Francii. Tehdy byly znakem majetku a moci. Vyráběly se z ovčí vlny a byl na ně nanášen pudr, aby byly co nejbělejší. Právě ve Francii zažily paruky velký boom a udržely se zde dlouho. Následně se dostaly do všech zemí a získaly si oblibu nejen u movitých lidí. U dvora byla téměř nutnost je nosit.

Nyní se paruky nosí spíše z módního hlediska, cílem je, aby byly nerozeznatelné od skutečných vlasů. Samozřejmě, že paruky najdeme třeba na karnevalech, ve vitrínách na figurínách, v cirkusech či v divadlech. Ale i dnes najdeme některá povolání, která provázejí paruky. Povinnost nosit paruku mají například advokáti na londýnském Královském soudním dvoře.

Kvalitu a tím i cenu paruky určuje především to, zda je zpracovávána (tkána) ručně či strojově. Až na druhém místě najdeme to, zda je z pravých či umělých vlasů. Většina lidí si myslí, že vlasy pravé jsou vhodnější než vlasy umělé. Opak bývá pravdou. O pravé vlasy se musí neustále správně starat. Vlasy jsou náchylné na zacuchání, podléhají slunečnímu záření, ztrácí lesk a musí se dobarvovat.
To u umělých vlasů nehrozí, ty zase na druhou stranu nevypadají tak přirozeně jako vlasy pravé. Co se týká výběru ručního či strojového zpracování, většinou o tom rozhoduje počet nošení. Pokud se paruka nosí každý den a má vypadat co nejpřirozeněji, je nejlepší zvolit ruční tkaní. Takovéto paruky jsou drahé, ale na druhou stranu je paruka kvalitně zpracovaná a je dělaná na míru. Jestliže se má paruka stát jen nárazovou ozdobou, třeba na večírky či jiné společenské události, je lepší zvolit univerzální strojově dělanou. Ta je cenově dostupnější a je zastoupená v široké škále provedení od různých barev, přes různé délky až po nejrůznější střihy.

Paruky dělíme podle použitého materiálu na tři základní a těmi jsou paruky z pravých a umělých vlasů. Třetí možností jsou paruky jak z umělých vlasů, tak i z pravých.

Pravé vlasy můžeme taktéž roztřídit do tří skupin. První skupinu tvoří vlasy „evropské“, tyto vlasy jsou zárukou kvality a dlouhé životnosti, mají jemnou strukturu a bývají rovné či mírně vlnité, jsou vhodné i pro odbarvování. Do druhé skupiny patří vlasy „indické“, které mají hrubší strukturu, jsou rovné či mírně vlnité, většinou mívají tmavé odstíny, nejsou vhodné pro odbarvování. Do třetí a zároveň i poslední skupiny patří vlasy „asijské“, které jsou nejdostupnější. Jsou to vlasy rovné, tmavé a mají hrubší strukturu, stejně jako vlasy indické nejsou vhodné pro odbarvování.
Ruční výroba jedné paruky trvá asi 50 hodin. Nejrozšířenějším způsobem výroby je poutkování. Do podkladu (většinou jde o jemný tyl) se speciální jehlou provléká 4-5 vlasů. Takto se postupuje po celé ploše. Při této práci je potřeba rozhodně mnoho trpělivosti.

Paruky mohou vypadat na první pohled velmi podobně, ale není tomu tak. Strojové paruky jsou sešity zpravidla z umělých vlasových třásní a při bližším pohledu nevypadají a nechovají se zcela přirozeně. Ručně poutkované paruky působí naopak velmi přirozeným dojmem.Obecně platí, že čím větší plocha paruky je ručně poutkována, tím je paruka kvalitnější. Za zmínku stojí, že i v ručním poutkování je velký rozdíl. Vlasy mohou být do paruky poutkovány po několika, ale i po jednotlivých vlasech. Představíme-li si, že celoplošně poutkovaná paruka po jednotlivých vlasech má několik desítek tisíc vlasů, které jsou do podkladu vsazeny a zakotveny uzlíkem, není divu, že cena takto vyrobené paruky je několikanásobně vyšší než u paruky strojově vyrobené.
Podklad paruky může být z transparentního materiálu bez výrazných okrajů, což podporuje přirozený vzhled, protože barva pokožky je mezi vlasy viditelná, nebo jemné tkaniny různé hustoty a vzoru (40 druhů).

Cena je různá podle toho, zda se jedná o ruční či strojové tkaní. Také záleží na použitých vlasech a jejich délce a kvalitě. Všeobecně se jedná o řády tisíců korun u těch kvalitnějších až desetitisíců.