Jugoslávská ekonomika se ocitla v troskách

Jugoslávská ekonomika po deseti letech? Naprostý rozklad. Po válečných konfliktech v Bosně a Kosovu doprovázených mezinárodními sankcemi, které následovaly po rozpadu společného státu v roce 1991, je hrubý domácí produkt srbsko-černohorské Jugoslávie na pouhých čtyřiceti procentech úrovně roku 1989 a loni klesl o dvacet procent. Produkt připadající na jednoho obyvatele se snížil za deset let na něco málo přes tisíc dolarů, což je méně než polovina.

Bez práce je zhruba třicet procent obyvatel. Ceny rostly za posledních pět let v průměru o téměř 55 procent ročně. Zadlužený je nejen stát, ale v hluboké krizi jsou i banky a podniky. "Jedním slovem je to katastrofa," říká Vladimir Gligorov, ekonom Vídeňského institutu pro mezinárodní hospodářská srovnání. Podle něho se na stavu země podepsaly nejen drahé válečné konflikty a sankce, ale také celkově špatná hospodářská politika. Důsledek?

Kolem sedmdesáti procent Jugoslávců žije na nebo pod hranicí chudoby. Tedy méně než dolar příjmu za den. Ještě v roce 1989 činily mzdy v průměru 700 marek měsíčně, dnes je to kolem osmdesáti. "Pro lidi je to velmi obtížná doba, mnozí nedostávají za svou práci zaplaceno a žijí z valutových úspor, které si našetřili před patnácti lety. Ty však nyní docházejí. Jejich úspory v dinárech zase skoro vymazala hyperinflace," říká Nebojša Savič z Ekonomického institutu v Bělehradě. Pozdě jsou však vypláceny nejen mzdy, ale i penze a sociální příspěvky, v průměru nejméně o tři až čtyři měsíce. Někteří lidé však na své výplaty čekají i rok. Lépe na tom nejsou ani zaměstnanci státní správy, která je paralyzovaná chybějícími sociálními příspěvky od těžce zadlužených podniků.

Co je hlavním problémem jugoslávské ekonomiky, kde ještě před pádem železné opony bylo možné běžně koupit v ostatních socialistických zemích těžko dostupné zboží ze Západu? Odborníci tvrdí, že hluboká krize zasáhla v podstatě všechny sektory hospodářství. Kvete pouze černý trh, který se podílí na výkonnosti ekonomiky podle některých odhadů až 45 procenty. "Problémy jsou všude, kam se podíváte. Špatně jsou na tom banky i většinou státní průmyslové podniky," říká Gligorov. Například průmyslová výroba loni klesla o čtyřicet procent, částečně i kvůli škodám utrpěným bombardováním NATO. Letos se čeká dvacetiprocentní pokles. Jugoslávské podniky, mnoho z nich je vlastněno státem, jsou předlužené a neschopné platit nejen příspěvky na sociální zabezpečení, ale i své závazky vůči bankám a dodavatelům.

Například v roce 1996 bylo v platební neschopnosti přes dvacet tisíc firem zaměstnávajících více než půl milionu lidí, jejichž závazky překročily 750 milionů dolarů. Současná čísla nejsou známá, podle expertů se situace dále zhoršuje. Výkonnost podniků podlamuje i energetický sektor, kterému se kvůli nyní již zrušenému embargu stále nedostává základních surovin. " Jugoslávie je na dovozech zvláště ropy velmi závislá. V energetice máme stále obrovské problémy a děláme co můžeme, abychom předešli výpadkům dodávek proudu, ropy a plynu," popisuje Srboljub Antič, ekonom opoziční bělehradské skupiny G17. Tragická situace vládne rovněž v bankovnictví, kde jsou komerční banky ovládané státem chyceny v pasti zadlužení.

Podle odhadů je asi 50 procent všech úvěrů nedobytných a podíl špatných úvěrů je přibližně 20 procent. "Bankovnictví zažívá kolaps. Nové úvěry zadluženým podnikům jsou navíc často použity k úhradě úroků," říká Nebojša Savič. Bankovní domy již podle něho důvěru obyvatel dávno ztratily a potýkají se tak s akutním nedostatkem vkladů. Podle posledních známých údajů z roku 1996 se výše úspor v domácí i cizí měně pohybovala okolo pouhé 1,5 marky na obyvatele. Tyto obtíže tak musí řešit centrální banka vydáváním nových peněz. Její ztráta se kvůli pomoci komerčním bankám ročně pohybuje okolo třech miliard marek. Také stát je čím dál více zatížen dluhy. Státní kasa sice zeje prázdnotou, výdaje rozpočtu však stále rostou.

Zahraniční dluhy Jugoslávie se pohybují okolo devíti miliard dolarů a za posledních šest let země nesplácela ani jejich úroky. Přesné informace sice nejsou k dispozici, odborníci však odhadují, že každý rok dluh země kvůli tomu narůstá o 600 milionů dolarů. Stát rovněž dluží prostřednictvím jím ovládaných bank občanům asi 4,2 miliardy dolarů jejich starých úspor v cizí měně. Úroky z těchto závazků dosahují zhruba 130 milionů dolarů ročně. Jaká je cesta z krize? Ustálení politické situace po pádu režimu exdiktátora Miloševiče a opětovné začlenění do mezinárodních finančních organizací, jako je Mezinárodní měnový fond a Světová banka, následované radikálními hospodářskými a právními reformami.

O vstupu Jugoslávie do MMF budou finančníci jednat již v polovině prosince. "Nejdříve je nutné ustavit novou vládu a převzít kontrolu nad centrální bankou, což umožní ustanovení nových orgánů, které zajistí nezbytné podmínky k zavedení tržní ekonomiky," míní Srboljub Antič. Jugoslávie bude podle odborníků na počátku reforem potřebovat finanční injekci od mezinárodních organizací. Nezbytné však bude uspořádání vztahů i se svými sousedy, což je nutné k obnovení důvěry investorů. "Obnova není otázkou pár dní, ale spíš několika desetiletí, a bude potřeba hodně úsilí, než se Jugoslávie vrátí tam, kde byla před deseti lety," soudí Vladimir Gligorov.