Spor o to, kdo má zaplatit manko v tzv. povinném ručení, čeká na rozhodnutí antimonopolního úřadu.
Ohlášené zvýšení sazeb povinného ručení na příští rok v průměru o 30 procent přinese nepříjemné zásahy do většiny rodinných rozpočtů. Argumenty Kanceláře pojistitelů pro zvyšování sazeb, že škody jsou vyšší než vybrané pojistné, se ale ukazují jako nedostatečné. Podle policejních statistik letos počet nehod dokonce poklesl, způsobené škody sice byly vyšší, ale jen nepatrně.
Roste tak podezření, že motoristé - a to i ti, kteří jezdí bez nehod, a tedy neinkasovali žádnou náhradu škody - mají zvýšenou sazbou zaplatit především za neschopnost ministerských úředníků stanovit správnou výši pojistného a za laxnost České pojišťovny vybírat pojistné v době, kdy povinné ručení monopolně spravovala. Kancelář pojistitelů totiž převzala po České pojišťovně, a. s., jak příslušné finanční rezervy, tak i dluh ve výši 2,561 miliardy korun - údajně za vyplacené náhrady škod nekryté pojistným.
Česká pojišťovna se obhajuje, že výši pojistného tehdy určovalo Ministerstvo financí, které vycházelo z jiných kritérií, než jsou výpočty pojišťovacích odborníků.
V důsledku toho po celá léta na tento druh pojištění Česká pojišťovna doplácela. Stát jí sice poskytl kompenzace v řádu miliard, přesto při delimitaci pojištění odpovědnosti za škody z provozu motorových vozidel na Kancelář pojistitelů zůstalo manko v miliardové výši. To mají nyní zaplatit motoristé v nových sazbách - prakticky každý pojištěný pěti sty korunami.
Jinak by je podle názoru zákonodárců museli hradit všichni daňoví poplatníci. A to by prý bylo nespravedlivé. Je však spravedlivé, že neodborné postupy úředníků a nevymáhání dlužných částek pojišťovnou má zaplatit také 95 procent pojištěných, kteří jezdí bez nehody a žádnou náhradu škody neuplatňovali?
Spor o tom, zda to tak má být, čeká na rozhodnutí antimonopolního úřadu a Ministerstva financí, které se jím zabývají.