Zvláštní štědrost

Vysoké zisky pro kupčíky s pohledávkami, nerovnost vztahů klientů padlých bank. Podstatné rozšíření výplaty náhrad ex post za bývalé vklady vysoko nad produktový rámec toho, co vymezuje současný zákon. Znevýhodnění současných klientů bank, které by tuto věc zřejmě promítly do své obchodní politiky. To by byly v případě schválení tohoto návrhu parlamentem faktické dopady do finanční sféry. Věc má však také nepřípustné aspekty právní a etické.

Zákonná povinnost zaváděná ex post

Senát obdržel od Poslanecké sněmovny návrh novely zákona o bankách zavádějící retroaktivitu pojištění vkladů. Klienti dříve zkrachovalých bank podle ní mají dodatečně obdržet z Fondu pojištění vkladů náhradu nad rámec výše pojištěného vkladu. Mimoto však ještě navíc i náhradu za vklady v cizích měnách a dluhopisy, vše do celkové výše 875 tisíc korun (dosud do 400 tisíc a při omezení pouze na korunové vklady na jméno). Klienti tří vybraných bank, Pragobanky, Universal banky a Moravia banky, by však měli dostat dodatečně náhrady až do 4 milionů.

Došlo k tomu po sérii pozměňovacích návrhů poslanců. Vládní návrh zákona totiž akcentoval hlavně jeho harmonizační charakter, což znamenalo především zvýšení pojištěné částky vkladu směrem k proporcím obvyklým v EU, a také stabilitu bankovního sektoru. Novou skutečností by měl být především dohled nad bankami koncipovaný na konsolidované bázi. Dohlížet by ČNB měla nejen na banky samotné, ale i na finanční instituce sdružené v jejich finančních skupinách. To jsou změny vcelku logické.

Proč tedy budí takový rozruch to, co přijala Sněmovna kromě nich nad rámec návrhu vlády?

Nejdřív platil stát, pak teprve Fond

Fond pojištění vkladů (FPV) byl u nás v roce 1994 zřízen ne pět minut před dvanáctou, ale nejspíš až dost dlouho po ní. Banky už totiž padaly. Kreditní a průmyslová banka a AB banka byl jen začátek. V případě posledně jmenované vyplácela klienty Česká spořitelna, která byla s AB bankou majetkově propojena. Nebyly to ovšem její peníze. Klienty AB banky zachránil stát, který poskytl spořitelně čtyřmiliardovou garanci. Podobný model byl použit u krachující Kreditní banky Plzeň, která byla majetkově spojena s Českou pojišťovnou, s tím, že podle jejího sdělení byly nároky klientů až do výše 4 mil. včetně depozitních certifikátů uspokojovány z peněz České pojišťovny.

Fond pojištění vkladů byl naproti tomu plněn penězi bank. Ovšem ne z jejich kapitálu, ale malým podílem z peněz klientů, z objemu jejich vkladů. Nejvíc přispívá Česká spořitelna, protože objem jejích primárních vkladů, na něž se vztahuje pojištění, je dlouhodobě nejvyšší, a to i přesto, že zhruba 180 miliard z nich tvoří anonymní vklady, na něž se pojištění nevztahuje.

V době, kdy byl FPV zřízen, nebyly zákonně stanovené výplaty klientům nijak vysoké. Ani být nemohly, protože Fond nedisponoval dostatečným množstvím peněz. Banky do něj přispívaly půl procentem objemu pojištěných vkladů, a to pouze z depozit uložených na jméno (výjimku tvořily stavební spořitelny s povinností odvádět 0,1 % z vkladů, protože jejich rizika jsou vzhledem k pevnějšímu režimu obchodní činnosti o dost nižší).

Pojištění se netýkalo, a až dosud se podle platné právní úpravy netýká vkladů v cizí měně, a podobných dluhopisů nebo například směnek. Klient banky, která byla v ohrožení, mohl počítat, že mu Fond vyplatí 80 procent jeho vkladu, maximálně však 100 tisíc korun.

Zákonodárci netroškaří

Velmi neobvyklý precedens vytvořili poslanci v souvislosti s výplatami náhrad za vklady už začátkem roku 1998. Uzákonili dodatečné náhrady pro klienty České banky. A rozhodně nijak netroškařili. Přechodné ustanovení v novele o bankách ukládalo Fondu vyplatit vkladatelům České banky dodatečnou náhradu až do výše 4 milionů korun. Pohledávky klientů hrazené až do této výše se přitom neomezovaly jen na pojištěné vklady, jak to do té doby ukládal zákon, ale šly nad jejich rámec. Poprvé se začaly vyplácet i peníze z depozitních certifikátů, vkladových listů nebo jiných obdobných dluhopisů uznané správcem konkurzní podstaty. I když Česká banka padla na kolena daleko dřív a počátek prvních podle práva platných náhrad vyplácel FPV jejím klientům už koncem roku 1995, dodatečné náhrady začaly v půlce roku 1998 a pokračovaly i v loňském roce.

Dodnes není uspokojivě vysvětleno, proč byla zvolena právě tato částka, ani lobbistické zázemí.

Vyplácení do šíře

Zatímco do podzimu 1998 platná úprava omezovala vyplácení náhrad z vkladů jen na fyzické osoby, další novela zákona o bankách šla do šíře a zahrnula do pojištění i vklady právnických osob. Ne už čtyři pětiny, ale 90 procent svých vkladů mohl získat klient likvidované banky, nejvýše však 400 tisíc korun. Protože tyto změny vstoupily v platnost už v roce 1998, jela podle nich i výplata náhrad klientů Universal banky, která se zhroutila v prosinci 1998, Pragobanky a samozřejmě i Moravia banky, jejíž causa spadá už do roku 1999.

Předseda rozpočtového výboru sněmovny Vlastimil Tlustý předložil celkem 49 pozměňovacích návrhů. Velmi výstřední byl ten, který navrhoval zvýšit náhrady za vklady až do výše 100 tis. eur, to znamená zhruba 3,5 mil. na jednoho vkladatele. Nakonec byl přijat návrh se stropem 25 tis. eur.

Morální hazard

Byly banky, které svého času stavěly reklamní kampaň na větě, že vklady jsou pojištěny až do výše sto tisíc. Lákaly klienty na to, že pojištěny jsou vlastně celé rodinné úspory (součtem vkladů zhruba půl milionu), což znělo ještě lépe.

"Smyslem Fondu pojištění vkladů je chránit spíše drobné vkladatele před riziky, kterým se bankovní sektor v tržních ekonomikách nemůže vyhnout," řekl při projednávání pozměňovacích návrhů ve sněmovně ministr financí Pavel Mertlík. Výše pojištěné částky tedy odpovídá této filozofii, a to všude na světě. "Pokud by se hranice posunula (ale i v případě řešení, kdyby se výplaty týkaly tří uvedených bank nebo retroaktivity rozšířené škály pohledávek), znamenalo by to otevřenou podporu daleko bohatších klientů." Paradoxně by pak docházelo k tomu, že na komfort bezpečnosti vysokých vkladů by přispívali i drobní vkladatelé, protože i z jejich peněz by byl plněn Fond. V případě krachu velké banky by pak platil samozřejmě státní rozpočet a ČNB, protože FPV by nedisponoval dostatečným množstvím peněz.

"Zdráhal jsem se použít slovo populismus, protože jím bývá nazýváno něco, co jakoby uměle slouží spíše nižším třídám obyvatelstva," uvedl ministr Mertlík. "V tomto případě (u pozměňovacího návrhu - pozn. red.) je to jednoznačně ve prospěch bohatších příjmových skupin."

Přímý tah na branku Vlastimila Tlustého následoval hned poté. Opíral se o sdělení, že vyšší náhrady už byly nějaký čas se souhlasem vypláceny. "Doporučuji sněmovně, aby se zamyslela nad tím, jestli se má zachovat pragmaticky nebo podlehnout ekonomickým teoriím ministra financí."

Pozměňovací návrh byl přijat. S retroaktivitou (které si byla sněmovna vědoma!) a zmateným pojetím. Klienti tří bank by na tom podle něj byli jinak než ti ostatní, jichž by se retroaktivní změna týkala (maximální výše výplat u tří bank 4 miliony korun, u ostatních jen 875 tisíc).

Odkupy s pohádkovými zisky

Mnozí klienti padajících bank v panice prodávali své pohledávky za sumy podstatně nižší, než byla jejich nominální hodnota. Ve snaze získat alespoň část svých peněz, které šly nad rámec toho, co mohli získat z pojištění, prodávali své pohledávky s drastickými diskonty.

Kupci těchto pohledávek si teď mohou mnout ruce. Pokud by zákon vstoupil v platnost v této podobě, realizovali by obrovské spekulativní zisky. Fond by měl totiž za povinnost vyplatit 90 % z hodnoty dané pohledávky.

Tuto věc umožnili poslanci tím, že navrhli a prosadili změnu, v níž pojem "vkladatelé" nahradili pojmem "oprávněné" osoby.

Někdo to musí zaplatit

Dopady retroaktivity pojištění jsou odhadovány na 2,5 až 4 miliardy korun. Fond se svými 3 miliardami má příští rok obdržet od bank dalších 3,5 mld. korun. Šéf banky, která český stát nikdy nic nestála a jejíž finanční pozice byla a je stabilní, bude pochopitelně protestovat proti samotné podstatě pojištění vkladů. Jeho banka tím, že přispívá do FPV, sanuje ztráty bank, co podnikají hůř.

Stanovisko Bankovní asociace k přijaté podobě návrhu zákona argumentuje jasně a nadobyčej tvrdě: "Řádně hospodařící subjekty budou ex post přinuceny finančně pokrýt další náhrady za ztráty, které způsobily jiné, neúspěšně hospodařící subjekty. A to nad přiměřenou úroveň (výše náhrady je stanovena nad úrovní většiny systémů v zemích EU - bez ohledu na diference ekonomické úrovně) a v rozporu s požadavkem solidarity, kterou lze slušně vyžadovat (podle zásady: pravidla solidarity musí být určena ex ante). Jde tedy o porušení rovnosti a retribuční přístup."

Právo-neprávo

Kdo by nebyl rád, když dostane zpět své peníze, s nimiž se už před dlouhou dobou prakticky rozloučil. Tři banky, kterých by se navržené rozšířené výplaty klientských vkladů až do výše 4 milionů týkaly, by měly podle odhadů FPV asi sto tisíc pro tento účel oprávněných klientů. Spolu s rodinnými příslušníky je to dost voličů. Dalších dvě stě tisíc má být těch, kterých by se týkalo rozšíření spektra pojištěných produktů (tedy těch občanů, kteří měli zakoupeny certifikáty vydané bankou a účty v cizí měně).

Poslanci ve Sněmovně tedy hrají "lidovou" a počítají, že se jim to vyplatí. Některým se možná "vyplatí" doslova. Z Fondu pojištění vkladů, v podobě rozšířených náhrad, které si sami navrhli a odhlasovali.