Dlouhodobá nezaměstnanost tíží

S růstem nezaměstnanosti pochopitelně vzrostla i doba, po kterou nezaměstnaní hledají pracovní uplatnění. Současně vzrůst dlouhodobé nezaměstnanosti svědčí o tom, že okruh nezaměstnaných osob zůstává poměrně stále stejný a šance najít práci pro dlouhodobě nezaměstnané je stále menší a beznadějnější.

Fakta ze šetření ČSÚ v prvním čtvrtletí 1998 a ve druhém čtvrtletí roku 2000 dokazují, že se problém řešení dlouhodobé nezaměstnanosti stal jedním z nejpalčivějších a pravděpodobně i nejhůře řešitelných.

V prvním čtvrtletí 1998 při celkovém počtu 285 tisíc nezaměstnaných (bez těch, kteří si již práci našli) bylo dlouhodobě nezaměstnaných nad jeden rok 87 tisíc, tj. 31 %. Za dva roky počet dlouhodobě nezaměstnaných vzrostl na 209 tisíc, jejich podíl z celkového počtu 437 tisíc nezaměstnaných narostl na 48 %. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných je poloviční u nezaměstnaných se středním odborným vzděláním bez maturity (odborné učiliště a odborné školy), u nezaměstnaných se základním vzděláním však bezmála dosahuje dvou třetin (63,5 %). Nezaměstnaní se středním vzděláním s maturitou a vysokoškoláci jsou dlouhodobě nezaměstnaní z více než jedné třetiny (36 %).

Varující začínají být čísla dlouhodobě nezaměstnaných déle než dva roky. V prvním čtvrtletí 1998 jich bylo jen 33 tisíc, v roce 2000 již 105 tisíc. Z nich bylo 46 tisíc mužů a 59 tisíc žen. Tak dlouhá doba hledání zaměstnání má a musí mít na každého nesporně negativní vliv. Mimořádný posun do věkových skupin dlouhodobě nezaměstnaných v posledních dvou letech výrazně dokumentuje graf.