Jedenáct velkých světových bank se po složitých jednáních dohodlo na pravidlech boje proti praní špinavých peněz. Podobný kodex byl přitom přijat poprvé v historii. Jedenáctka zakladatelských bank doufá, že se k němu připojí i další instituce a že se stane jakýmsi dobrovolným standardem mezi bankami na celém světě. Čtyřstránkový dokument Wolfsberská pravidla proti praní peněz byl nazván podle města, kde byla dohoda definitivně uzavřena, a týká se soukromého bankovnictví. Jeho přijetí prosazovaly hlavně americká banka Citibank (součást Citigroup) a švýcarská banka UBS. Právě americké a švýcarské banky jsou společně s britskými ústavy nejčastěji využívány mafií a zkorumpovanými politiky jako "pračky" peněz. Dalšími bankami, které dohodu přijaly, jsou nizozemská ABN Amro, španělská Banco Santander Central Hispano, švýcarská Credit Suisse Group, německá Deutsche Bank a francouzská Société Générale. S dohodou souhlasí i americké banky J. P. Morgan a Chase Manhattan a britské Barclays Bank a HSBC.
Pozor na podezřelé klienty!
Kodex je souhrnem pravidel, podle kterých by se banky měly řídit zejména v oblasti bohatých zákazníků. Byl vypracován ve spolupráci s celosvětovou organizací Transparency International (TI) bojující proti korupci. "Cílem kodexu je ztížit zkorumpovaným lidem praní jejich nekalých zisků v rámci celosvětového bankovního systému," uvedl mluvčí IT Peter Eigem. Dokument stanovuje pravidla přijímání nových klientů. Banky přijmou jen ty, kdo budou moci prokázat, že svého majetku nabyli legálně. V případě jednání s prostředníky budou banky muset určit, komu svěřené peníze opravdu patří. Dokument si všímá i situací, které vyžadují zvláštní pozornost zaměstnanců banky, a klade proto důraz na jejich výcvik. Pracovníci by totiž měli umět rozpoznat a zkoumat podezřelé "případy", kdy by mohlo docházet k pokusům o praní špinavých peněz. Tedy zejména přesuny velkých finančních částek v hotovosti nebo peněžní převody, které nejsou v souladu s podmínkami, za kterých bylo konto založeno.
Nemohou přijít o pověst
Banky mezi sebou o uzavření dohody jednaly dva roky. Většina z nich mezi sebou totiž tvrdě soupeří a všichni vědí, že bohatí klienti jsou pro finanční ústavy velmi lukrativní. Velká jedenáctka navíc měla obavy, že v případě, že svá pravidla zpřísní, začnou bohatí zákazníci odcházet k menším bankám. Ty, aby je přilákaly, jsou totiž často ochotné přimhouřit v otázce původu peněz obě oči. Největší banky ale podobný dokument přijmout prostě musely. Poslední skandály týkající se praní peněz totiž pošpinily jména i těch nejznámějších ústavů, včetně americké Citibank nebo švýcarské Credit Suisse. Bylo nutné začít pracovat na očištění dobré pověsti.
Aféry související s legalizací zisků mafie a ulévání peněz do ciziny zkorumpovanými politickými představiteli se týkají celého světa. Že špinavé peníze pere ruská mafie, se dávno ví. Naposledy na to doplatila skandálem americká Bank of New York. Britské a švýcarské banky zase doplatily na svou oblibu u afrických diktátorů, nejčerstvějším případem je nigerijský ex-prezident Sani Abacha, který v nich vypral přes čtyři miliardy dolarů. Jiným příkladem může být bratr bývalého mexického prezidenta Raúl Salinas, který v USA pral peníze drogové mafie. Nová pravidla byla tedy stanovena, otázkou ale zůstává, jak budou dodržována. Kvůli konkurenčnímu boji si totiž banky nebudou vzájemně vyměňovat informace o bohatých klientech. Odmítnut byl také návrh zavést proti těm, kteří dobrovolný kodex dodržovat nebudou, určité sankce.