Penzijní fondy na krátkou trať

Princip akumulační části penzijního připojištění spočívá: za prvé ve spoření pravidelných peněžních částek, za druhé ve státní podpoře a za třetí v daňových a dalších výhodách. Po dosažení důchodového věku, respektive stanovené události, začíná druhá část, kdy jsou účastníkovi vyplaceny naakumulované prostředky jednorázově nebo některou z forem penze.

Klamné lákadlo

Velkým lákadlem penzijních fondů je státní příspěvek, který se podle výše vkladu pohybuje v rozmezí 50-150 Kč měsíčně a je významným prvkem zhodnocení prostředků v penzijním fondu. Druhým zdrojem zhodnocení je podíl na zisku, který vytvoří fond a připíše na účet klienta.

Tragédií v uvažování mnoha penzijních fondů je přesvědčení, že fondu stačí svou aktivitou pokrýt inflaci a výnos účastníkům dodají státní příspěvky. Ano, státní příspěvek má sice v prvních letech po uzavření smlouvy významný vliv na zhodnocení vložených prostředků, ale postupem let se jeho podíl snižuje. Do popředí vystupuje právě zhodnocení dosažené fondem.

Obrázek o tom, jak takové zhodnocení může vypadat při výše uvedeném alibistickém přístupu fondu, si každý může udělat sám. Podíl jednotlivých částí majetku (příspěvky účastníka, příspěvky státu a zhodnocení fondu) na celkovém objemu prostředků pojištěnce v jednotlivých letech penzijního připojištění zobrazuje graf č. 1.

Podobný obrázek ukazuje i graf č. 3, ze kterého je vidět, že podíl ročního státního příspěvku v jednotlivých letech na celkovém objemu prostředků stejného klienta při spoření 500 a 100 Kč s časem významně klesá. Proto nemůžeme souhlasit s tvrzením, že státní příspěvek má rozhodující vliv na celkové zhodnocení. S klesajícím podílem státního příspěvku klesá i celková vnitřní výnosová míra celého penzijního připojištění - viz graf č. 4 - k úrovni, kterou je schopen fond vytvořit svou vlastní činností bez státních příspěvků.

Po prvním roce může být podíl ročního státního příspěvku až 33 % z objemu prostředků na účtu klienta, po 10 letech jsou to již jen přibližně 2 % a po 20 letech nedosahuje ani 1 %. Vezmeme-li v úvahu tento fakt, pak penzijní připojištění s nízkým zhodnocením fondu ztrácí význam jako skutečně dlouhodobá investice, naopak je výhodné pro toho, komu do důchodového věku zbývá jen 5 let. To ale staví logiku dlouhodobosti penzijního připojištění na hlavu.

Pohodlná výkonnost

Výkonnost fondu ovlivňuje jeho investiční strategie. Složení portfolia však výrazně omezuje zákon, a to jak co do druhů investic, tak i jejich procentního zastoupení. V rámci bezpečnosti musí fondy preferovat dluhopisy a nástroje peněžního trhu. V praxi to vypadá tak, že fondy mohou investovat i do takzvaných "prašivých" obligací (například bývalé dluhopisy Vítkovic), čímž výrazně zvyšují riziko. Naopak nesmí investovat do kvalitních zahraničních akcií, což snižuje jejich dlouhodobou výkonnost.

Jednotlivé fondy na našem trhu zhodnocovaly prostředky účastníků různě. Následující tabulka ukazuje připsané výnosy účastníkům připojištění u vybraných fondů. Pro posouzení úspěšnosti fondů jsou uvedeny i změny indexů Patria PRI (české dluhopisy), PRIBID (sazby na peněžním trhu) a inflace (meziroční změna indexu spotřebitelských cen).

Z vytvořeného zisku je minimálně 85 % rozděleno mezi účastníky, 5 % je převedeno do rezervního fondu a o 10 % rozhoduje valná hromada akcionářů fondu. Výše zisku však závisí nejen na efektivnosti hospodaření se svěřeným majetkem, ale také nemalou měrou na provozních nákladech, které v loňském roce činily průměrně 3 % z celkových aktiv. V roce 1995 to bylo dokonce 9 %!

Závěr

Penzijní připojištění je investice vhodná pro občany, kteří nemohou spořit vyšší částky a nemají dlouho do důchodového věku, protože u nich státní příspěvek může mít větší vliv na zhodnocení jejich prostředků. Ostatní by měli raději využít smíšených a akciových podílových fondů. Mezi rizika patří neexistence pojištění vkladů a možnost ztráty státních příspěvků při nesplnění zákonem stanovených požadavků (např. nedodržení věkového limitu).