Výhody rozšíření v předstihu

Názory podnikatelských kruhů na strategické důsledky rozšiřování Evropské unie přinesla zvláštní studie poradenské firmy PricewaterhouseCoopers (PWC), která o sobě uvádí, že působí ve 150 zemích a disponuje intelektuálním potenciálem 150 tisíc lidí. Tentokrát se dotazovala vedoucích pracovníků čtyř desítek společností se sídlem v Evropské unii, Spojených státech a Japonsku, a současně také v kandidátských zemích, kde se pozornost soustředila na Českou republiku, Polsko a Maďarsko.

Většina dotázaných společností soudí, že podstatná část klíčových výhod, které vyplynou z rozšíření, je k dispozici už teď podnikatelským subjektům ve střední a východní Evropě (SVE), v EU a částečně i ve zbytku světa. V řadě případů přitom byly tyto výhody využívány již delší dobu.

Tento závěr nikoho nepřekvapuje, konstatuje studie. Jednou z prvních věcí, která se stala po pádu berlínské zdi, byla snaha Evropské unie o odstranění bariér pro obchodování se zeměmi SVE, takže struktura zahraničního obchodu v oblasti je už přizpůsobená této změně.

Velké mezinárodní společnosti většinou vyjadřovaly názor, že jejich budoucí strategický rozvoj bude více ovlivněn nástupem e-businessu a globalizací. Nicméně rozšíření Evropské unie na východ považují za důležité. Řada menších místních firem ze zemí střední a východní Evropy to však vidí odlišně. K jejich vlastní škodě spíše projevují tendenci přehnaně se děsit rizik připojení, aniž by něco podnikaly pro zvyšování konkurenceschopnosti své produkce, která je alfou a omegou jejich hladkého přechodu do evropské integrace. Háček spočívá v tom, že menší společnosti často nemají potřebné znalosti a nikdo jim nepomohl porozumět novým příležitostem, které se jim nabízejí. Stejně tak by zvyšování konkurenceschopnosti malých a středních podniků měly více podporovat vlády připojovaných zemí.

Je co zlepšit

Rozhovory s představiteli podniků nicméně nevyšly tak naprázdno a poukázaly na další přímé a nepřímé výhody rozšíření, kromě těch, které se již projevují v důsledku snížení obchodních bariér. Patří k nim zejména:

snazší fyzický pohyb zboží přes hranice se zeměmi EU; některé firmy však poukazovaly na fakt, že plynulému a včasnému pohybu surovin a finálních produktů zatím brání korupce;

zavedení společných standardů kvality výrobků, zvýšení jejich počtu by zřejmě snížilo náklady vstupu na nový trh;

zvýšení prosaditelnosti vlastnických práv, včetně intelektuálního vlastnictví, jako preventivní opatření proti padělkům;

posílení podnikového práva a uplatnění konzistentnějších mezinárodních účetních standardů;

větší šance přilákat do přidružených zemí manažery-emigranty a překonat tak nedostatek kvalifikovaných manažerů ve východoevropských zemích;

podniky dostanou větší prostor pro využití místního personálu k podpoře operací v Evropské unii, takže nebudou muset přijímat a školit občany EU s mnohem vyššími mzdovými nároky.