K 1. květnu 2007 eviduje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) celkem 46 soukromých vysokých škol. První českou a zároveň dnes největší soukromou vysokou školou je Univerzita Jana Amose Komenského v Praze.
Ačkoli mezi jednotlivými ústavy existují jisté rozdíly (např. v ceně, organizaci, ale bohužel i v kvalitě studia), můžeme u nich najít základní specifika, která je odlišují od škol veřejných. Mezi ně patří například to, že:
Zkoušky nejsou zadarmo
Jitka studuje už druhým rokem soukromou Vysokou školu Karlovy Vary, o.p.s., program Právní specializace. Jak je se studiem spokojená? "Kvalita přednášek i studia celkově je na velmi dobré úrovni ve všech právních předmětech, snad jen angličtina je na tom trochu hůř. Na právní předměty máme vždycky profesory z oboru a musím uznat, že většina z nich k nám přistupuje naprosto individuálně. Rozvrhy máme sice poměrně drsné, ale i tak není náročnost výuky nijak vyčerpávající - docházka totiž není povinná," pochvaluje si. Navíc prý nemají zaveden žádný kreditní systém, který je běžný na většině vysokých škol, včetně těch soukromých.
Pojem soukromá škola možná pro někoho může znamenat totéž, co "studium bez námahy" - vždyť si ho studenti přeci platí. I Jitka přiznává, že není těžké se na škole udržet, ale všechno má své "ale". "U nás to je tak, že jsou zkoušky jsou vypisovány v průběhu celého školního roku. Jsou na ně sice tři pokusy, ale zpravidla se to nikam nezapisuje. Zkoušky ovšem většinou probíhají dosti zostra a dokud nemáme potřebné znalosti, tak nám to nikdo nezapíše - raději se vypíše další termín, i kdyby tu zkoušku skládal jeden člověk. Moje nejhorší zkušenost byl zápočet z ústavního práva, který jsem udělala až na osmý pokus a to bylo ještě poměrně slušné skóre. Letos jsme také dělali první státní závěrečnou zkoušku a ani u ní zdaleka všichni napoprvé neuspěli." Studenti prý také musí každé léto absolvovat neplacenou měsíční praxi, a to klasicky osm hodin denně.
Dril jako cesta k titulu
Vláďa je studentem třetího ročníku Technické fakulty na pražské Zemědělské univerzitě, která patří mezi školy veřejné.
Jak o celkovém obsahu studia říká, přednášky i praktická cvičení jsou ve většině případů dost kvalitní. "Pokud ale student potřebuje osobní konzultaci, třeba kvůli nějakému domácímu projektu, sehnat přednášejícího už není tak snadné," dodává.
Studium se tu řídí "klasickým" kreditním systémem. "Těžkých zkoušek tu máme víc než dost a některé z nich bohužel pro někoho znamenají konec studia. U nás totiž - i když také ne vždy - platí pravidlo ,třikrát a dost0?..."
Na druhou stranu oceňuje volnost při výběru rozvrhu, i když jak zas hned doplňuje, cvičení jsou povinná a na přednášky se také vyplatí chodit.
"Ale věřím, že díky tomuhle drilu pro mě bude snazší připravit se na bakalářské zkoušky víc, než kdyby po mně celé tři roky nikdo nic nechtěl," uzavírá Vláďa.
Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.