Mezinárodní účetní standardy

Pokud se ekonomika v české republice nepodřídí globálním zvyklostem, nemůže ve světové konkurenci uspět. Společnosti se budou muset dříve nebo později přizpůsobit Mezinárodním účetním standardům (IAS – International Accounting Standards). Rozdíly mezi českými účetními postupy (dále CAS) a mezinárodními standardy jsou zdánlivě malé, ve skutečnosti však mohou mít dalekosáhlé důsledky. Například nemusí být výjimkou, že podle českých účetních předpisů vykazuje společnost vysoký zisk, ale podle IAS je ve stejně velké ztrátě. Je to v důsledku odlišného úhlu náhledu na podnikové transakce.
Hlavní rozdíly mezi CAS a IAS jsou koncepční. Jde o celkový pohled charakteristiky hospodářské situace podniku a jeho výhledy.
České normy jsou rozvíjeny pro potřeby výběru daní, zatímco  mezinárodní účetní standardy spíše vyhovují potřebám a pohledu investorů.
Typickým příkladem je účtování o finančním leasingu. IAS si představují finanční leasing jako způsob pořízení investičního (dnes se používá termínu dlouhodobého) majetku. To znamená, že při pořízení řekněme automobilu na se zvyšují aktiva firmy a na pasivní (zdrojové) straně bilance jsou promítnuty budoucí splátky. Automobil je faktickým nájemcem ve skutečnosti neomezeně využíván, jako by mu patřil, což je zachyceno ve výkazech IAS. Na druhé straně české předpisy přesně odrážejí právní stav. Automobil po celou dobu leasingu patří leasingové firmě, která jej pronajímá uživateli a po určité době automobil prodá nájemci za zůstatkovou cenu zpravidla několika sto korun. Podle toho obě strany o svém vztahu účtují.
Jedním z významných rozdílů je, že Mezinárodní účetní standardy umožňují v některých případech přecenit investiční (dlouhodobý) majetek směrem nahoru, což domácí zákony přísně zakazují.